František Černý

František Černý se narodil 2. července 1904 v Praze. Po ukončení měšťanské školy v Nuslích se vyučil elektromontérem v Křižíkových závodech a rovněž vystupoval jako statista v nuselském Tylově divadle. Své zkušenosti nejdříve získával u kočovných společností a od roku 1922 hrál v profesionálních činoherních a kabaretních scénách.

V letech 1926 – 1929 vystřídal činoherní a operetní pražské scény (Tylovo divadlo v Nuslích, Komedia, Uranie, Na Slupi, Švandovo divadlo). Působil v Osvobozeném divadle Jana Wericha a Jiřího Voskovce (1932 – 1935), v Novém divadle (1935), v Divadle U Nováků a ve Švandově divadle. Po válce hrál v letech 1948 – 1962, až po odchod na odpočinek, v Hudebním divadle Karlín.

Černý byl jeden z nejtlustších českých herců (prý měl až 150 kg). Ze své kulaté a mrštné postavy mohl skvěle herecky těžit. Při herecké práci kladl veliký důraz na práci rukou, gest, slovního projevu a civilního dobráckého a optimistického výrazu. Nejčastěji hrál různé svérázné a dobrácké postavičky malých lidiček, ke kterým měl velmi blízko. Na jeho herecký vývoj mělo největší vliv Osvobozené divadlo (například ve hře „Pěst na oko“) a karlínské divadlo (př. inscenace „Zavinil to Ferkl“, kde umělecky tvořil po boku Vlasty Buriana).

Poprvé se objevil před kamerou ve filmu ŠVEJK V RUSKÉM ZAJETÍ (1926). Zahrál si ještě v šesti němých filmech MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA (zahradník), VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (člen městské rady), Z ČESKÝCH MLÝNŮ (krajánek Široký), TCHÁN KONDELÍK A ŽEŤ VEJVARA (malířský tovaryš), HORSKÉ VOLÁNÍ S. O. S. (host v hotelu) a později ozvučený ČERNÝ PLAMEN (chasník).

První Černého rolí ve zvukovém filmu byl vězeň v české a německé verzi Burianovy bláznivé komedie TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931). Pro režiséry se stal vyhledávaným představitelem bodrých roliček, u kterých je komickým základem jejich fyziognomie.

Hrál celkem v osmdesáti filmech role hostinských a kuchařů (REVIZOR, HEJ – RUP!, POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, NEZLOBTE DĚDEČKA, HOLKA NEBO KLUK?, DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ, PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA), různé funkcionáře, úředníky a muže z lepší společnosti (PENÍZE NEBO ŽIVOT, SRDCE ZA PÍSNIČKU, ZLATÁ KATEŘINA, JEJÍ LÉKAŘ, DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE!, HARMONIKA, U NÁS V KOCOURKOVĚ, JEJÍ LÉKAŘ, DOKUD MÁŠ MAMINKU, AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK, POLSKÁ KREV, HRDINA JEDNÉ NOCI, TŘI MUŽI VE SNĚHU, SLÁVKO, NEDEJ SE!, HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE, SVÁTEK VĚŘITELŮ, PROSÍM, PANE PROFESORE!, MĚSTEČKO NA DLANI) a neméně významné jsou i jeho humorné kreace policistů (ULIČNICE a PŘEDNOSTA STANICE).

Za okupace byl také donucen zahrát malou roli v německém dramatu GLÜCK UNTERWEGS (1944), který se tehdy natáčel v barrandovských ateliérech českým režisérem Miroslavem Cikánem.

Po válce opět sehrál několik zajímavých rolí: číšník v Radokově a Sádkově komedii PAROHY (1947), svatební host Bedřich v Grussově komedii HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“ (1948), vynálezce koprové omáčky v komedii SOUDNÝ DEN (1949) Karla Steklého, tlustého měšťana v Krškově dramatu REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), alchymista Scotta ve dvoudílné Fričově komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKŘŮV CÍSAŘ (1952), Jarda Hálek ve filmu Oldřicha Lipského CIRKUS BUDE! (1954), kuchař v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... (1954) Bořivoje Zemana, dvořan v další pohádce Josefa Macha HRÁTKY S ČERTEM (1956), vězeň ve Steklého komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a hostinský ve druhém díle VOJÁKA ŠVEJKA Karla Steklého POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957).

Ve svém posledním filmu HRY A SNY (1958) ztvárnil v první povídce malou epizodní roli pasažéra. Externě spolupracoval s rozhlasem. František Černý zemřel 18. ledna 1963 ve své rodné Praze ve věku nedožitých padesáti devíti let. Jedním z katalyzátorů jeho předčasné smrti byla také nadváha...

Jaroslav "krib" Lopour