Madla zpívá Evropě

Průměrný dobový slaďák s pozitivní atmosférou, průhledným příběhem a jednoduchou, zčásti divadelní výpravou. Herecké výkony rovněž nezapřou divadelní prkna a i když Zdena Sulanová zpívala moc hezky, tak její hudební repertoár by u dnešních mladých diváků sotva uspěl. Tak co ocenit – snad protektorátní vlastenecký podtext, ale to by tam nesměl být kýčovitý španělský závěr, připomínající mexickou telenovelu. Tak snad jen příjemnou nostalgickou vzpomínku na staré časy. (22.06.2013)

Z dnešního pohledu hodně naivní příběh, který působí až komicky. Nicméně si dovedu představit, že v době svého vzniku šlo o filmový hit. Už jen proto, že byl snímek naplněný tolik potřebnými českými písničkami. Tenkrát film Madla zpívá Evropě určitě dokázal diváky nejen dojmout, ale nejspíš i zvednout ze sedadel. (45%) (17.12.2020)

Jak hodnotit film, u něhož mi vytryskly čtyřikrát během jeho průběhu slzy dojetí? To prostě nejde dát něco jiného než pět hvězdiček. Jistě, bylo to sentimentální a mělo to děj dost nepravděpodobný, ale přitom velice bohatý, ve stovce minut se toho událo tolik, co muselo za války přitáhnout masy diváků do českých kin. Úspěch prostého děvčete ze zapadlé vísky. Ty Lesovské stráně... Jak rád si je zpívám, když mám smutnou náladu nebo cítím beznaděj... Film jsem viděl mnohokrát a stále mi v srdci zní. (09.03.2019)

Nádherné! Žili jsme v Protektorátu už rok, takže pláč Madly nad požárem rodné vísky tu dostává úplně nový rozměr, a rozplakal i mě. Je mi líto, že lidé podobné filmy nechápou, kdejaká sprostota tu má osmdesát procent a tohle jen padesát tři? Úpadek lidské společnosti je vskutku neuvěřitelný a obávám se, že žádný spasitel české kultury už nepřijde... (09.03.2024)

Zdenka Sulanová je pamětnický fenomén. Navzdory tomu, že její pěvecký talent výrazně převyšuje všechno ostatní. O to ale vlastně vůbec nejde. Pomineme-li onen líbivý vzhled i typické romantizující pojetí skutečnosti, která se jako červená nit line kolem osiřelého děvčátka se zlatem v hrdle, vyvolávajíc náležité emoce především u ženského publika, je Binovcova Madla velkým vlasteneckým filmem, jakkoli se to zdá přehnané. Binovec, sám stoupenec českých fašistických kruhů, jej dokázal uhájit bez ztráty kytičky a přestože se Emanuel Moravec a další kolaboranti pokoušeli do filmu doslova vpasírovat všelijaké podloudné repliky vyjadřující úctu a poslušnost německým uchvatitelům, nic z toho se před kameru nedostalo. Naopak. Když Sulanová před rozhlasovým mikrofonem zapěje kultovní sad song o zpustošených lesovských stráních, nelze nevzpomenout na vypálené Lidice či Ležáky. A ruku na srdce, kdo by se nezamiloval do charismatického sbormistra Klána, jinak největšího ťulpase pod sluncem, afektované Liočky, která vyhlásila soukromou válku nebojácné dívence z Pošumaví, laskavé hospodyně Nány, drzého strýčka Jedličky a upovídaného malého děvčátka, z něhož se později vyklube nesmrtelná Bohdalka? Ten film má prostě cosi, co jej činí nadmíru sympatickým a současný divák, rozmrzelý vší tou vyspělou (ne)dokonalostí moderních spektáklů, se pojednou přistihne, jak se zaujetím a drobnou slzou v oku sleduje jistou naivní dívenku, která to z venkovské husičky dotáhla až na prkna, co znamenají svět. Madla zpívala především jim, obyčejným lidem se srdcem na dlani. (03.10.2008)