Robert Bresson

Valentin by rád natočil příběh o jeptiškách nazvaný Andělé milosrdenství, což je zjevná narážka na drama Roberta Bressona Andělé hříchu (1943). (Matty)

Názvy knih, které režisér Ferrand (François Truffaut) vybaluje, jsou: „Pour Bunuel: interview inédite“, „Carl Theodor Dreyer's Jesus: A Great Filmmaker's Final Masterwork“, „Anthologie du cinema no 23: Lubitsch, Premier Plan - Ingmar Bergman“, „The Films of Jean-Luc Godard“, „Hitchcock's Films by Robin Woods“, „Roberto Rossellini“, „Howard Hawks par Jean A. Gili“, „Bresson par Jean Sémolué“ a „Travelling: revue de cinéma“. Truffaut tím vzdává poctu jak svým oblíbeným režisérům, tak filmovým publicistům a teoretikům. (Volpe)

Bresson zaradzuje v určitých časových intervaloch zábery na nočný klub, ktorý sa nachádza na veľkej lodi. Pohyb lode je pomalý, no zvuková stopa je energická. Kombinácia rýchleho tempa a pomalej plavby vytvára skľučujúci, temný dojem. (Biopler)

Střihačem filmu byl Raymond Lamy, veterán francouzské kinematografie, který se poprvé podílel na střihu v roce 1931. V letech 1956 až 1971 Lamy stříhal všechny Bressonovy filmy s výjimkou filmu Procesu Jany z Arcu (1962). (classic)

Po natočení několika filmů s vězeňskou tematikou pomocí své teorie „čisté kinematografie“ Robert Bresson uvedl, že chce přejít na jiný styl filmové tvorby. Příběh byl inspirován knihou Fjodora Michaljoviče Dostojevského „Idiot“ a každá epizoda Baltazarova života představuje jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Bresson později uvedl, že film byl „složen z mnoha linií, které se navzájem protínají“ a že Balthazar měl být symbolem křesťanské víry. Bresson produkoval film s pomocí Švédského filmového institutu. (classic)

Režisér Robert Bresson (tehdy pětašedesátiletý) během natáčení filmu soustavně vyznával lásku představitelce hlavní role Anne Wiazemské (tehdy devatenáctileté) a dělal jí na place žárlivé scény. (raininface)

Robert Bresson měl velmi rád zvířata a žádná ze scén ubližování Baltazarovi není reálná. Například pro scénu, kdy ho lidé z vesnice surové mlátí, byla použita maketa zadku osla. V poslední scéně pak samozřejmě Baltazar reálně neumírá, dostal pouze prášek na spaní. (Cimr)

Režisér Robert Bresson si žádal černého osla, ale produkční ho podvedli a nabarvili na černo osla zrzavého. Vše prasklo, když začalo pršet a barva se smyla. Baltazara pak museli natírat každý natáčecí den. (Cimr)

Mladičká neherečka v hlavní roli Anne Wiazemsky se později stala oceňovanou spisovatelkou. V knize Holčička (2007) vzpomíná právě na spolupráci s režisérem Bressonem. (Zdroj: FNŘ 2010) (hippyman)

Na tento projekt najal producent Dino De Laurentiis najprv francúzskeho režiséra Roberta Bressona ešte v roku 1964. Počas nakrúcania prvej scény – potopy sveta – požadoval priviesť všetky zvieratá z rímskej zoo. Producenti sa prispôsobili jeho podmienkam, no pri overovaní každodenného pokroku nakrúcania zistili, že jediné, čo Bresson nakrútil, sú stopy zvierat na pláži. Boli takí zúriví, že režiséra vyhodili, John Huston prevzal celý projekt a výroba filmu sa oneskorila o šesť mesiacov. (Arsenal83)

Režisér Robert Bresson sa snažil filmom vylíčil prostredie a optiku postavenia zlodeja v spoločnosti a ako vníma okolitý svet práve jeho očami. (MikO_NR_1909)

Film býva označovaný ako prelomový kvôli technickej stránke. Režisér prešiel praktickým školením, keď asistoval najvýraznejšiemu francúzskemu štylistovi Bressonovi na snímke Un condamné à mort s'est échappé (1956). Hneď za tým ako spolurežisér na Le monde du silence (1956) spolu so Cousteauom. Tieto skúsenosti zúročil a spolu s kameramanom Decaeom sa odvážne rozhodli nakrútiť nočné exteriéry na nový materiál Tri-X bez dodatočného osvetlenia a snímali Moreau len vo svetle výkladov a neónových reklám. Výsledok je drsná, no autentická kvalita vizualizácie veľkomesta, na ktorú nadviazali režiséri novej vlny. (Biopler)

Malle vnímal prácu na filme ako cvičenie, počas ktorého bol rozpoltený medzi nesmiernym obdivom k Bressonovi a pokušením nakrútiť hitchcockovský film. (Biopler)

V tomto príbehu o väzňovi sa režisér Robert Bresson viac zameral na samotný obsah a neexpresívne herectvo využil v atraktívnejšiu obsahovú schému. Možno aj preto snímok komerčne uspel viac, než mnohé jeho zvyšné tituly. (MikO_NR_1909)

Jde o první díl vězeňské trilogie Roberta Bressona. Těmi dalšími jsou Kapsář (1959) a Proces Jany z Arcu (1962). (Terva)

Robert Bresson trval na naprosté autenticitě. Poradcem při natáčení byl autor předlohy André Devigny a točilo se ve stejném vězení (Montluc), ze kterého později uprchl. Devigny také Bressonovi půjčil provazy a háky, které sám použil. (džanik)

Po zhlédnutí filmu prohlásil Jean-Luc Godard, že Robert Bresson znamená "pro francouzskou kinematografii tolik, co Mozart pro německou hudbu a Dostojevskij pro ruskou literaturu". (džanik)

Režisér Robert Bresson chtěl ve filmu zachytit skutečné slzy, ale se slzami Marie Casarès, představitelkou Hélène, nebyl stále spokojen. Přinutil ji tedy, aby si do okolí očí nakapala glycerin. (Cucina_Rc)

Dokumentární
2021	Střípky z festivalu v Cannes (TV film) - a.z.
2006	Humbert Balsan, producteur rebelle (TV film) - a.z.
1984	Cesta k Bressonovi
1967	Zum Beispiel Bresson
1965	Ticho po pěšině (TV film)