Procès de Jeanne d'Arc
The Trial of Joan of Arc
Proces Jany z Arcu
Obsahy(2)
Francie patnáctého století. Dospívající venkovská dívka Jana z Arku tvrdí, že dokáže komunikovat s Bohem, a jeho jménem vede francouzskou výpravu proti anglickým vojskům. Záhy je zajata a postavena před soud kvůli obvinění z kacířství. Během celého procesu biskup Cauchon na dívku neúnavně naléhá, aby přiznala, že o vzkazech od vyšší moci lhala. Jana však zůstává věrná svým ideálům, i když se hrozba brutální veřejné popravy pomalu stává skutečností. Režisér Robert Bresson vychází z oficiálních zápisů ze skutečného soudního procesu a vytváří osobitou adaptaci života a utrpení Jany z Arku, která ukazuje její zranitelnost i houževnatou víru. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
Charakterově je Proces Jany z Arcu podobný Dreyerovu Utrpení panny orelánské (frontální záběry na tváře apod.), ale důraz je zaměřen na trochu jinou sortu znaků. Pro Dreyera byl důležitý spirituální rozměr Johančina utrpení, zatímco pro Bressona je podstatný skutečný historický rozměr procesu, ať politický či osobní (argumentace mladé dívky s největšími pařížskými teology), což také značí, že jde o snímek zahlcený dialogy, které se pokoušejí reprodukovat skutečně vynesená slova, zaznamenaná v soudních zápisech. Formálně je to velmi, skoro až nebressonovsky prosté, ať výpravou, kamerou či střihem (typicky záběr x protizáběr). ()
S Johankou mám jeden problém, čo sa nutne prejavuje pri každej adaptácii jej života/slávneho procesu a aj pri mojich hodnoteniach. Ona totiž tvrdí, že počúva Boha a niekoľko jeho poddaných/anjelov sa s ňou rozpráva. Inými slovami asi nebola mentálne v poriadku ani ona, nielen cirkev. Zaujímala by ma aktualizácia tohto procesu v roku 1962, či sa snažil Bresson zrkadliť aj niečo z francúzskej spoločenskej atmosféry doby 60. rokov, prípadne nejakej cirkevnej šlamastiky, alebo ho zaujímala iba samotná Johanka. Sám to odčítať schopný nie som. ()
Zvláštní film, ale jinak velice dobrý a to prosím obsazený převážně neherci. Hlavní roli zde vytvořila Florence Delay, nikdy jsem o ni neslyšel, ale byla to role pěkná a veskrze podala více než jen přesvědčivý výkon. Vůbec film se opíral o tenkrát skutečné hodnověrné a původní spisy a rekonstruoval nám tak den po dni celé ty události na sklonku jejího života, někdy kolem roku 1431. Snímek se sice odehrává po většinu svého děje v soudní síni, v jakoby takovém divadelním přepisu a aranžmá ale i tak to na kvalitě filmu nijak neubírá. Konečná exekuce kdy je Jana vedena na hranici, kterou posléze zapalují dva vykonavatelé procesu, mě ale docela zklamala. Zdálo se mi to nějak oproti předchozímu jinak až do teď vynikajícímu ději, jednak ošizené a za druhé to mělo i ubrané na akčnosti. Ale tam spíš asi šlo o ten samotný proces, na kterém režisér pěl zřejmě nejvíc..? Film však pro mě končí dalším nepochopením, a to sice nepochopitelnými a neviditelnými zvuky jakoby v podobě nějakých výstřelů..Co to mělo znamenat fakt nevím..? Určitě se ale jedná o dobrý a vhodný doplněk, jak k výuce z teorie dějin historie, tak i ke klasické verzi z roku 1928 od zatím asi nepřekonané Dreyerovi verze. Ono jich bylo sice několik, řekl bych že přímo desítky, ale tyto dvě kritika, právě veskrze označuje za nejvydařenější, a nejvěrohodnější alespoň co se týče předlohy. Jedná se v pořadí už o třetí film co jsem od tohoto režiséra zatím viděl, a musím říct že o "zatím" prozatím i nejlepší, stále mě něčím novým překvapuje. ()
Robert Bresson sa vôbec netají, že čerpal striktne z historických análov, pravdou je, že to zobral "doslovne" a tým sa vytratil jeho umelecký vklad. Minimalisticky natočený súdny proces je určite zaujímavý, myšlienka postaviť sa zmanipulovanému súdu hodnoverná. Film bežal v našich kinách v roku 1963. ()
Uchopit příběh nejslavnější mučednice stroze, přísně asketicky a bez sebemenšího úhybu k patosu byl úkol přesně pro Bressona. Bohužel o více než třicet let dříve už něco podobného udělal Carl Theodor Dreyer v Utrpení Panny orleánské a výsledek byl napínavější, estetičtější, lépe zahraný a vůbec o třídu lepší. Velká škoda, Proces je naplněnou hodinovou škatulkou, kterou její dokumentární vodítko jen svazuje. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (3)
- Predstaviteľka hlavnej role Florence Delay (v titulkoch uvedená pod matkiným rodným priezviskom Carrez) je od roku 2000 členkou prestížneho klubu tzv. "les immortels" - nesmrteľných v slávnej Académie française. Tento akademický klub má tradične 40 členov, ktorí sú volení doživotne. (d-fens)
Reklama