Jiří Samek se narodil 20. července 1931 v Praze do herecké rodiny. Oba jeho rodiče byli herci různých kočovných společností. V Teplicích absolvoval základní vzdělání a nástavbu jednoročního učebního kurzu. Na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze se kvůli nízkému věku nedostal a proto se stal elévem pražského Městské oblastního divadla v Libni.
Další angažmá získal v teplickém Krajském krušnohorském divadle (1950 – 1951) a poté sloužil základní vojenskou prezenční službu u Pohraniční stráže v Chebu. V polovině 50. let se vrátil na oblastní divadla Krajského oblastního severomoravského divadla Šumperk (1955 – 1956) a Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech (1956 – 1966).
Nakonec trvale zakotvil v činohře Divadla J. K. Tyla v Plzni (1967 – 1985). Z Plzně překvapivě Samek přešel do Městských divadel pražských (1985 – 1990). Nakonec se opět vrátil do Plzně, kde se stal až do odchodu na penzi sólistou operety (1990 – 1997). V plzeňské činohře a operetě hostoval ještě do roku 2008. Hostoval i v Karlových Varech a jako režisér pracoval v amatérském souboru Dialog v Plzni.
A až do své smrti působil jako ředitel Plzeňské filharmonie (2005 – 2009). Věnoval se i recitační a po roce 1989 politické činnosti (od 1996 člen ČSSD) jako člen Zastupitelstva města Plzeň (1994 – 1998), jako místostarosta plzeňské Košutky (1998 – 2002) a roku 2002 neúspěšně kandidoval do Senátu.
Získal Cenu Senior Prix (2001). Jiří Samek byl výrazným hercem, jenž především svůj nezaměnitelný charakteristický hlas dokázal plně využít v činohře, operetě i v muzikálové produkci. Hrál s psychologickou a profesionální vynalézavostí.
Z více jak dvou stovek inscenací si uveďme „Cyrano z Bergeracu“ (Kristián), „R. U. R.“ (Radius), „Ideální manžel“ (Goring), „Zkrocení zlé ženy“ (Petruccio), „Maryša“ (Francek), „Revizor“ (Chlestakov), „Othello“ (Jago), „Čarodějky ze Salemu“ (Proctor), „Hamlet“ (Claudius), „Slaměný klobouk“ (Emil), „Svátek Jeho Veličenstva“ (Scarron), „Pekelník“ (Richard), „Strašlivý hodování“ (Don Jean), „Scény na žitném poli“ (Honza), „Povídky královny Navarrské“ (Karel V.), „Coriolanus“ (Brutus), „Limonádový Joe“ (Horác) aj.
V Plzni byl občas též asistentem režie. Kvůli oblastním divadlům ho česká kinematografie dlouhá léta přehlížela. Na filmovém plátně poprvé a pravidelně (nejčastěji až během pražského angažmá) hrál až od druhé poloviny 70. let na prahu své padesátky. Nejprve se představil jako politik a novinář Dr. Karel Sladkovský (PŘÍBĚH LÁSKY A CTI) a kriminalista nadporučík Bureš (DRSNÁ PLANINA).
Od 80. let byl policejním komisařem (ROMANETO), tajným policistou Lukášem (HODINA ŽIVOTA), panem Žaloudkem (MATĚJI, PROČ TĚ HOLKY NECHTĚJÍ?), Forejtem (VÍTR V KAPSE) a též náčelníkem kontrarozvědky (DRUHÝ TAH PĚŠCEM). I v českých filmech namluvil své kolegy (např. EVROPA TANČILA VALČÍK).
Od poloviny 80. let se Samek uvedl snímky DO ZUBŮ A DO SRDÍČKA (otec Sůra), PĚSTI VE TMĚ (policejní inspektor), DEVĚT KRUHŮ PEKLA (primář docent Samek) – namluvil ho ale Bedřich Šetena, PRAVIDLA KRUHU (otec Fink), PROČ? (soudce), DIVOKÁ SRDCE (kapitán biřiců), DIVOKÁ SVINĚ (německý obchodník Kunc), MUKA OBRAZNOSTI (ředitel závodu v Hrušovanech Kaška) a SKŘIVÁNČÍ TICHO (ředitel Státních statků).
Filmovou kariéru zakončil v 90. letech tituly BYLI JSME TO MY? (ředitel oblastního divadla), TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ II (vedoucí oddělení ÚV KSČ), ÚTĚK S CÉZAREM (dědeček) a naposledy ZAPOMENUTÉ SVĚTLO (komunistický funkcionář Vacek).
Jeho výrazný hlasový projev se často uplatnil v rozhlase i při četbě („Odvetná operace“, „Noc dlouhých nožů“, „V zemi zaslíbené“ atd.) a v dabingu (HVĚZDNÁ BRÁNA, BONNIE A CLYDE, HŘÍŠNÝ TANEC, DUNA či DĚTI DUNY).
Ojediněle hrál i v televizních filmech (VRAŽDA PŘED VEČEŘÍ, ZAMŘÍŽOVANÉ ZRCADLO, ZAHRADA DĚTÍ, RESTAURACE, POPEL A HVĚZDY ad.) a seriálech (např. PLECHOVÁ KAVALÉRIE, ARABELA, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, GOTTWALD, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, NÁHRDELNÍK, ČETNICKÉ HUMORESKY).
Herečkami byla taktéž jeho žena Dáša Neblechová (1930 – 1990), dcera Martina Samková (*1964) a životní partnerka Milada Paseková (*1944). Jiří Samek zemřel po těžké nemoci 6. září 2009 v Plzni ve věku osmasedmdesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour
