Marie Málková pochází z rodiny četníka, již ve škole se začala zajímat o hudbu, divadlo a literaturu, hrála v dramatickém kroužku, zúčastnila se s úspěchem celostátních recitačních soutěží. V rodném Vysokém Mýtě vystudovala gymnázium, poté absolvovala studium herectví na DAMU a nastoupila do Divadla Na zábradlí (1962-1968). Na této scéně se zařadila mezi mladé ženské opory hereckého souboru, vynikla ve hrách Václava Havla (Vyrozumění, Zahradní slavnost), uplatnila se i v kusech jiných autorů (Král Ubu, Proces). Po roce 1968 kvůli svým svobodomyslným politickým postojům opustila stálé angažmá a zůstala jako herečka na volné noze. Pohostinsky ale našla uplatnění na řadě scén, například v Národním divadle (Matka kuráž, Krvavý soud) nebo v Městských divadlech pražských, hrála také v mimopražských divadlech (Činoherní studio v Ústí nad Labem, Divadlo Vítězného února v Hradci Králové). Až v roce 1983 znovu přijala stálé angažmá, tentokrát v Divadle S. K. Neumanna (Král Oidipus, Hamlet), kde setrvala devět let. V letech 1992-1995 pak znovu hrála v Divadle Na zábradlí. Následujících sedm let pak strávila v Divadle pod Palmovkou (1995-2002). Paradoxně teprve v posledních letech Marie Málková zazářila hned na několika jevištích, znovu hostovala v Divadle Na zábradlí, dále například v Divadle v Dlouhé. Tři roky po sobě získala prestižní Cenu Alfréda Radoka za hlavní ženský herecký výkon (Terasa, 2001; Běsi, 2002; Náměstí hrdinů, 2003). Nevšední herecký projev Marie Málkové vychází z jejího prvního angažmá v Divadle Na zábradlí, ovlivnila ji stylizovaná poetika a absurdní drama, mezi výrazné atributy jejího herectví patří také její zajímavá oduševnělá tvář.
Doménou Marie Málkové je především divadlo, navíc její veřejně proklamované postoje po roce 1968 jí znemožnily výrazněji se uplatnit v masových médiích, což také do značné míry vysvětluje její poměrně nečetnou filmografii, která za její hereckou kariéru trvající od počátku 60. let čítá jen něco kolem třiceti vystoupení před filmovou či televizní kamerou. Poprvé se na filmovém plátně uvedla působivou rolí nezkrotné cikánky v baladickém příběhu KTO SI BEZ VINY (1965). Její další výraznou rolí byla manželka jednoho z hlavních hrdinů (Waldemar Matuška) v silné umělecké výpovědi VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968). Z výše uvedených důvodů se pak v následujících letech Málkové filmografie rozrůstala jen pomalu, vidět jsme ji mohli ve vedlejších rolích ve filmech různých žánrů, nejlépe si ji můžeme připomínat v nadčasové komedii KULOVÝ BLESK (1978), kde vytvořila manželský pár s L. Smoljakem. Překvapivě ale v 70. letech dostala možnost dvakrát točit v Německu (krimiseriál DAS UNSCICHTSBARE VISIER, 1975; film TAUGENICHTS, 1978). V 80. letech se pak objevila také v několika seriálech. Její nízký společenský profil měl za důsledek, že nemohla hrát v umělecky hlubších snímcích podporujících normalizační režim, takže ji známe spíše z filmů nebo seriálů pro děti. Ani po roce 1989 však své aktivity pro film a televizi Málková nijak nerozvinula, nadále se soustředila na divadlo. Občas ji ale můžeme vidět v televizních inscenacích, po více než čtvrtstoletí stanula před filmovou kamerou jako babička v komedii O RODIČÍCH A DĚTECH (2007).
V poslední době se Marie Málková věnuje také pedagogické činnosti, od roku 1996 vyučovala na Vyšší odborné škole herecké, v roce 2005 byla jmenována docentkou na DAMU. Manželem Marie Málkové byl legendární divadelní režisér Jan Grossman (1925-1993).
Pavel "argenson" Vlach
