Alice Cooper

Narodil se jako Vincent Damon Furnier v rodině evangelického kněze, pracujícího pro NASA. Od poloviny 60. let působil jako zpěvák v několika rockových kapelách, ovlivněných tvorbou skupin Beatles, Rolling Stones a Yardbirds. V roce 1968 přijímá pseudonym Alice Cooper, podle čarodějnice, upálené v 18. století. S kapelou stejného jména působí v Los Angeles, kde nahrává dvě psychedelická alba, vydaná u společnosti Franka Zappy. Jevištní projev a image kapely byly ve své době velmi šokující a provokativní.

V L.A. se Alice spřátelil s Jimem Morrisonem z kapely The Doors, se kterým ho spojoval pozitivní vztah k alkoholu. Oba patřili k pijácké skupině, která si říkala Hollywood Vampires a jejímž dalším členem byl např. Ringo Starr. Po návratu do rodného Detroitu započala zlatá éra Alice Coopera, vymezená lety 1971 – 1975. Tehdy vycházejí jeho nejslavnější alba jako Love It To Death, School’s Out, Billion Dollar Babies či Welcome To My Nightmare v produkci Boba Ezrina, známého mimo jiné spoluprací na deskách Pink Floyd a KISS.

Alice Cooper je díky své vizuální stylizaci, textům a originálnímu pojetí koncertních show znám jako průkopník rockového divadla a je také jedním z prvních, kteří spojili rock ‘n’ roll s horrorem. Na pódiu odedávna využíval takové rekvizity jako gilotinu či elektrické křeslo, na kterých se nechával popravovat (obvykle za zvuků písně "I Love the Dead"). Některé skladby performuje ve svěrací kazajce či s živým hroznýšem, obtočeným kolem krku.

Byl vzorem mnoha umělcům. Inspiroval Davida Bowieho k vytvoření postavy Ziggyho Stardusta, ovlivnil comicsovou stylizaci KISS a hudbu i image mnoha glam rockových a heavy metalových interpretů z 80. let (např. Mötley Crüe, W.A.S.P. nebo King Diamond). Za svého učitele jej považuje režisér a hudebník Rob Zombie, a takový Marilyn Manson by bez Alice Coopera nejspíš vůbec neexistoval (jak pravil Neil Gaiman, který věnoval postavě Alice jeden ze svých comicsů). Mezi jeho přátele a obdivovatele patřili např. komik Groucho Marx nebo surrealistický malíř Salvator Dali, jenž pro něj vytvořil holografický obraz nazvaný Portrét mozku Alice Coopera.

Velké oblibě se Alice těší mezi filmaři, a to jak díky své hudbě, tak pro neodmyslitelné spojení s horrorovým žánrem. Režisér Wes Craven o něm mluví jako o nevlastním otci Freddyho Kruegera, kultovního záporáka, jenž se poprvé zjevil v jeho filmu A NIGHTMARE ON ELM STREET (1984). V jednom z pokračování této snové ságy si Alice dokonce Freddyho otčíma opravdu zahrál. K nejlepším a nejstrašidelnějším filmovým rolím Alice Coopera patří postava vůdce party šílených bezdomovců v horroru Johna Carpentera PRINCE OF DARKNESS (1987). V několika snímcích si s gustem zahrál také sebe sama. Za všechny jmenujme alespoň úspěšnou hudební komedii WAYNŮV SVĚT (1992), režisérky Penelope Spheeris. Už dříve se objevil v jejím ceněném dokumentu THE DECLINE OF WESTERN CIVILIZATION, PART II: THE METAL YEARS (1988), pro který společně se členy Guns N‘ Roses nahrál coververzi vlastní klasické skladby "Under My Wheels".

Na videu a DVD bylo v průběhu jeho kariéry vydáno několik koncertů. Z období největší slávy pochází například záznam z turné WELCOME TO MY NIGHTMARE (1975), kde Alice kombinuje rockový koncert s dadaistickým divadlem a humornými i horrorovými prvky. Na stejnojmenném albu hostuje také herec Vincent Price, proslulý díky rolím v adaptacích díla Edgara Allana Poea. Jeho nezapomenutelný hlas zazní v úvodním monologu ke skladbě "The Black Widow".

Ve druhé polovině 70. let dochází k postupnému komerčnímu (a částečně i uměleckému) úpadku tvorby Alice Coopera. Počátkem 80’s koketuje s novou vlnou, punkem i elektronikou a zahraje si hlavní roli v obskurním španělském vlkodlačím horroru LEVIATÁN (1984). Poté si dopřává přestávku, aby se v roce 1986 vrátil na pódia s krvavou show, ovlivněnou zejména slasherovými filmy, které tehdy prožívaly velký rozkvět. Tento návrat je možno sledovat na videu s názvem THE NIGHTMARE RETURNS (1986), jež je záznamem halloweenského koncertu. V té době se Alice objevuje na obálce horrorového časopisu Fangoria ve společnosti zabijáka Jasona, známého z mnoha pokračování horroru FRIDAY THE 13th. Pro šestý díl této slasherové série (FRIDAY THE 13th, PART VI: JASON LIVES) nahrává dvě písně, z nichž "He’s Back (The Man Behind the Mask)" se stává menším hitem léta 1986.

Skutečný comeback však přichází až o tři roky později spolu s mimořádně úspěšným albem Trash, na kterém se mimo jiné podíleli i hudebníci z kapel Aerosmith a Bon Jovi. Odtud také pochází jeho poslední opravdu velký hit "Poison". Jeden z koncertů následujícího světového turné je zaznamenán na videu TRASHES THE WORLD (1990). V roce 1999 vyšel rozsáhlý 4CD box set s názvem The Life and Crimes of Alice Cooper, podrobně mapující celou historii zpěvákovy hudební dráhy. Z období jeho námluv s industrálním metalem na počátku nového milénia pochází koncertní DVD BRUTALLY LIVE (2000).

„Kmotr shock rocku“ (jak bývá Alice často označován hudebními publicisty) nahrál během své kariéry společné písně s Robem Zombiem, Twisted Sister, Guns N’ Roses, The Bee Gees, Lizou Minnelli a dalšími. Spolupracoval s takovými skladateli jako Bernie Taupin či Lalo Schifrin. Na jeho deskách hostovali Ozzy Osbourne, Steven Tyler a Joe Perry z Aerosmith, Slash, Chris Cornell ze Soundgarden, Nikki Sixx a Mick Mars z Mötley Crüe či Rick Nielsen z Cheap Trick. Kytaroví virtuozové Steve Vai a Joe Satriani se poprvé setkali ve studiu právě při nahrávání jeho skladby "Feed My Frankenstein". Do pokladnice rockových klenotů přispěl klasickými hity "I’m Eighteen", "School’s Out", "No More Mr. Nice Guy" či "Only Women Bleed", které se objevily v bezpočtu filmů a seriálů.

Od roku 1974, kdy si nechal úředně změnit jméno, se skutečně jmenuje Alice Cooper. O dva roky později se oženil s Sheryl Goddardovou a má s ní tři děti: dcery Calico a Sonoru a syna Dashiella.

J.J. "Mr.Apache" Apache