Ramon Novarro

Jeho filmy byly sen, jeho smrt horor.

Ramon Novarro byl americkým filmovým a televizním hercem, scenáristou a režisérem mexického původu. Na počátku 20. a v průběhu 30. let 20. století byl prvním latinoameričanem, který se stal opravdovou hollywoodskou hvězdou. Studiem MGM byl propagován jako „Latinský milovník“ a na jistou dobu nahradil Rudolfa Valentina. Jeho kariéra byla typickým příkladem hvězdy, která zazáří a pohasne, osobní život pak smutným příkladem doby s tragickým koncem.

Narodil se jako José Ramón Gil Samaniego do prominentní rodiny. Jeho otec, Dr. Mariano N. Samaniego, byl známým stomatologem. Dědeček z otcovy strany, rovněž lékař, byl prvním městským radním v El Pasu v Texasu a dočasným guvernérem státu Chihuahua. Matka Leonor Peréz-Gavilán patřila do významné rodiny vlastníků půdy, jejíž předci byli původem z Řecka a Španělska a do Mexika se dostali s Cortézovými dobyvateli. Její rod vznikl smísením španělských a aztéckých předků – podle místních legend pocházel z prince Montezumy, jednoho z posledních vládců Aztécké říše. Blízkým přítelem rodiny byl i tehdejší mexický prezident.

José byl druhorozeným synem ze 13 sourozenců, jeho sestřenicemi byly budoucí hvězdy Dolores del Rio a Andrea Palma. Již jako dítě byl kulturně založen, recitoval na rodinných slavnostech a vystupoval v ochotnickém divadle. Zbožná rodina poskytuje Josému zázemí, zároveň však citlivému mladíkovi víra způsobuje morální pochyby při uvědomování si vlastní odlišné sexuality.

Během Mexické revoluce(1910–1920) se rodina přestěhovala do Mexico City a roku 1913 emigrovala do USA. Načas se usadili v Los Angeles, otec však záhy zemřel a rodina se vrátila do Mexika. V roce 1915 José s jedním z bratrů odešel zpět do L. A. Studovat balet, hru na klavír a zpěv. Zároveň pracoval jako číšník a občas na přání klientů při při obsluhování zpíval. Pohledný mladík na jednom večírku zaujal Cecilla B. Milla, který mu zajistil smlouvu s Metro Pictures – předchůdcem MGM a najal ho jako komparz do několika svých produkcí. Tak se zrodil Ramón Samaniego.

Prvním filmem v jeho začátcích, kdy ani nebyl uváděn v titulcích, byla rolička v Joan the Woman (1916). Následující rok statoval po boku Mary Pickford v The Little American (1917). Postupně se začal prosazovat v rolích tanečníků, orientálců a indiánů.

Na počátku dvacátých let se seznamuje s režisérem Rexem Ingramem a jeho ženou Alicí Terry, hvězdou němých filmů. Oba mají v jeho životě zásadní místo, Rex ho obsazuje do svých filmů, svobodomyslná Alice ho často doprovází na společenských akcích, kde supluje absenci oficiální partnerky.

Významným byl pro Ramóna rok 1921, kdy si zahrál malou roličku ve Čtyřech jezdcích z Apokalypsy (1921). Hvězdou Apokalypsy byl Rudolph Valentino, pro nějž to byla od debutu v r. 1914 první významá role, díky níž a následujícím úspěchu Šejka (1921) se stal sexsymbolem. Po následném sporu mezi režisérem Ingramem a Valentinem o zásluhách na kasovním trháku, začíná Ingram charismatického Ramóna podporovat a propagovat. Kdo však očekává rivalitu mezi Ramónem a Rudolphem bude zklamán. Stávají se blízkými přáteli.

Na radu Ingrama se také během r. 1922 z těžko vyslovitelného Samaniega stává Ramon Novarro. Prvním velkým úspěchem Ramona se stal Scaramouche (1923), historická romance z období francouzské revoluce, opět v režii Rexe Ingrma. The Arab (1924) je jejich poslední hollywoodskou spoluprací. Během natáčení v severní Africe došlo k fúzi MGM, Ingram se nepohodl s novými šefy studia L. B. Mayerem a I. Thalbergem, odstěhoval se do Nice na francouzskou Riviéru a zde založil vlastní studio.

V roce 1925 dosáhl Ramon svého největšího úspěchu v Ben Hur: A Tale of the Christ (1925), epickém zpracování biblického příběhu. Film byl tak nákladný, že se zaplatil až po ozvučení a znovuuvedení v r. 1931. Když pak následující rok nečekaně Valentino zemře, stane se Ramon nejzářivější hvězdou MGM. Hraje s Normou Shearer v The Student Prince in Old Heidelberg (1927), nebo Joan Crawford v Across to Singapore (1928).

Na podzim 1929 začne natáčet němý hudební film The March of Time po boku hvězd jako Buster Keaton, Marie Dressler či Bing Crosby. Film měl být složen ze tří částí, představujících umělce minulé doby, současné a nastupující hvězdy. Během roku 1930 se MGM rozhodla projekt ukončit, protože zájem o němé filmy upadal a převod na zvukový film by byl finančně náročný. Aby studio vykompenzovalo vložených 750 000 amerických dolarů, použilo části záběrů v několika krátkých hubebních filmech v následujících letech.

V květnu 1929 začne natáčet jeden ze svých posledních němých filmů In Gay Madrid (květen 1930), muzikálovou komedii s Dorothy Jordan. Film je jen mírně úspěšný. Důvodem je nástup zvuku, němé filmy už publikum netáhnou. Ramon má však štěstí, přechod na zvukový film úspěšně zvládne, některé své filmy tak může točit v anglické i španělské verzi. Na přelomu roku 1929/30 je uveden historický muzikál Devil-May-Care (1929) opět s Dorothy Jordan, kde Ramon poprvé promluví a dokonce zpívá. Film byl mimořádně divácky i komerčně úspěšný, vydělal přes milion dolarů.

S božskou Garbo hraje v Mata Hari (1931), filmu, který způsobí skandál svými erotickými scénami a po zavedení Haysova kodexu (1934) je razantně cenzurován. V Barbarian (1933), remaku vlastního filmu The Arab z roku 1924, se potkává s Myrnou Loy nebo Heddou Hopper.

V roce 1932 s MGM podepisuje sedmiletý kontrakt, ale jeho následující filmy nejsou úspěšné. Když s Lupe Vélez, rovněž rodačkou z Mexika, natáčí propadák Laughing Boy (1934), Novarrova kariéra pomalu skomírá. Následující rok mu MGM vypovídá smlouvu, údajně i z důvodu, že odmítl fingované manželství. Pokouší se o kariéru v oblasti nezávislých filmů a zakládá vlastní produkční společnost. V roce 1936 napíše scénář, produkuje a režíruje film Contra la corriente (1936). Španělsky mluvený film však nebyl úspěšný a Novarro svou producentskou činnost ukončuje.

Ve stejném roce podepíše smlouvu se studiem Republic Picture, natočí několik filmů, pak však požádá o předčasné ukončení kontraktu a jako již několikrát předtím uvažuje o vstupu do kláštera. Tyto myšlenky nejsou nahodilým rozmarem, tři jeho sestry se již dříve staly jeptiškami a sám Ramon považuje kněžství za možný způsob řešení svých problémů. Jeho alkoholismus a překážky osobního charakteru však tyto plány zhatí.

V roce 1940 odjíždí do Evropy, kde v italských studiích Scalera Studios natáčí komedii Ecco la felicità (1940). Tentýž film je pak ve stejném roce s mírně jiným obsazením, rozdílnou délkou a upravenými dialogy Jeana Cocteau uveden ve Francii jako La comédie du bonheur (1940). Poté se vrací do Ameriky, kde v Mexiku natáčí La virgen que forjó una patria (1942). Film je později uveden v USA jako The Saint Who Forged a Country (1944). Ke konci dekády natáčí We Were Strangers (1949) Johna Hustona. Jeho posledním hollywoodským filmem je komerčně neúspěšný Cukorův Heller in Pink Tights (1960), se Sophii Loren a Anthony Quinnem. V průběhu padesátých let se objevuje v několika televiznich projektech a na Broadwayi.

Je stárnoucím hercem, byť finančně zajištěným. V úspěšných letech, kdy pobíral týdenní plat 10 000 dolarů a 100 000 dolarů za natočený film, investoval část těchto příjmů do nemovitostí. Po ukončení kariéry si tak stále dokáže udržet pohodlný životní styl.

Soukromý život Ramona Novarra byl složitý. Jako filmový milovník byl často dáván dohromady se svými hereckými partnerkami, v reálném životě byl však gay. To bylo v rozporu z jeho silnou katolickou vírou a pramenily z něj jeho celoživotní deprese a problémy s alkoholem. Fiktivní románky s Barbarou La Marr či Gretou Garbo tak pouze vytvářely iluzi svůdce žen a pomáhaly zakrývat občasné zvěsti o hercově homosexualitě.

Na začátku 20. let měl vztah s budoucím hudebním skladatelem Harrym Partchem, v té době uvaděčem v kině. Vztah však Ramon ukončil, když se začal herecky prosazovat. Později byl partnerem novináře Herberta Howeho, který působil jako jeho tiskový agent. Dlouhodobě se stýkal s filantropem a amatérským zpěvákem Noëlem Sullivanem, jejichž milenecký vztah se časem proměnil v třicetileté přátelství. Podle pozdějšího policejního vyšetřování v pozdním věku Novarro často využíval eskortní služby, kdy stovky šeků na 20–40$ vypsal na „masérské“ nebo „zahradnické služby“.

Tragický závěr Ramonova života nastal 30. října 1968. Ten večer se Paul a Tom Fergusonovi, bratři ve věku 22 a 17 let, nechali známým přivézt k Novarrově domu. K jeho rezidenci nepřijeli náhodou. Jako příležitostní prostituti věděli, že si potrpí na mladé chlapce a nabídli mu své sexuální služby. Jejich skutečným motivem však byla loupež. Slyšeli, že Novarro je finančně zajištěný a domnívali se, že v domě bude mít velkou hotovost. Poté, co je pozval dovnitř, Ramona několik hodin mučili ve snaze zjistit kde schovává peníze. Pitva odhalila zlomený nos, modřiny po celém těle i obličeji. Příčinou smrti pak bylo udušení vlastní krví po traumatických zraněních obličeje, krku, nosu a úst. Bulvární novináři spekulovali, že ve skutečnosti byl Novarro zadušen olověným dildem, které mu kdysi daroval Rudolph Valentino, to však policie nikdy nepotvrdila.

Tělo objevil následující den ráno hercův asistent. V celém devítipokojovém domě byl nepořádek, rozházený nábytek a rozbité sklo. V ložnici nalezl Novarra nahého, ležícího na zádech na posteli, s pohmožděným obličejem, mrtvého. Na zrcadle bylo hnědou tužkou na obočí načmáráno „holky jsou lepší než teplouši“ a na prostěradle inkoustem „Larry“. Tento nápis přivedl policii na stopu Larryho Ortegy, který Novarrovi často poskytoval své „služby“. Především však byl švagrem Paula Fergusona. Přes výslechy dalších prostitutů a záznamy v Novarrově telefonním seznamu, policie vypátrala a 6. listopadu zatkla oba bratry. Smutnou skutečností pak bylo, že při vraždě získali pouhých 20 dolarů, které našli v Novarově županu. Oba byli odsouzeni k dlouholetým trestům, ale v polovině 70. let byli podmínečně propuštěni. Později však znovu skončili ve vězení za jiné skutky s většími tresty.

Ramon Novarro byl pohřben na římsko-katolickém Calvary Cemetery ve východním Los Angeles.

Jednou z památek na Ramona je ikonická rezidence Samuel-Novarro. Honosné sídlo ve stylu Art Deco s mayskými prvky v kopcích Hollywood Hills je nejznámějším návrhem Lloyda Wrighta, syna Franka L. Wrighta. Dům se třemi ložnicemi byl postaven v roce 1928 pro Louise Samuela, Novarrova manažera. Ten však následující rok zbankrotoval a dům koupil Ramon. V roce 1931 nechal L. Wrightem rezidenci přestavět, rozšířit a žil zde do konce třicátých let.

Později zde bydleli skladatel Leonard Bernstein, zpěvačka Betty Comden nebo režisér Gary Ross. V devadesátých letech byla majitelkou Diane Keaton, která pomocí architekta Josha Schweitzera provedla první důkladnou renovaci. Rok byla majitelkou Christina Ricci. V roce 2018 byla vila nabízena k prodeji za 4,3 milionů dolarů.

V sedmdesátých letech byla rezidence zapsána na Seznam historických a kulturních památek v Los Angeles.

Smrt Ramona připomíná píseň „Tango na albu „Mirrors“ (1975) zpěvačky Peggy Lee, či byla inspirací Charlese Bukowskiho k napsaní povídky „Vražda Ramona Vasqueze“ v knize „The White Pussy“ (1977).

V roce 2005 uvedlo Wings Theatre v New Yorku hru „Naked Lens“. Popisuje vzestup Novarra ke slávě a jeho vztah s Herbertem Howem.

Od 8. února 1960 má Ramon Novarro hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.

kenny.h