Svatopluk Havelka

Svatopluk Havelka se narodil 2. května 1925 ve Vrbicích u Karviné. Už jako dítě se učil hře na housle a na klavír a už v jedenácti letech začal s komponováním. Roku 1944 odmaturoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, absolvoval v roce 1949 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu u profesora Antonína Sychry (1946 – 1949) a soukromě se skladbě učil u K. B. Jiráka (1945 – 1947).

Po práci hudebního referenta ostravského Československého rozhlasu, zakladatele a vedoucího souboru NoTa (1949 – 1951) se stal skladatelem a instruktorem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1951 – 1954). Od roku 1954 byl hudebním skladatelem ve svobodném povolání.

Až do vysokého věku skládal hudbu symfonickou („I. symfonie“, „Noční hudba“, „Pastorále“, „Pěna“, „Znamení časů“), komorní („Nonet“, „Percussionata“), vokální („Profeteia“, „Heptameron“), sborovou („Chvála světla“ na slova S. K. Neumanna), duchovní („Tichá radost“, „Disegno“, „Jeroným Pražský“, „Rozhovory duše“), scénickou („Jánošík“, „Vstanou noví bojovníci“, „Křest sv. Vladimíra“, „Král Lávra“, „Vivisekce“, „Jejich den“, „Železný strop“, „Vězňové z Altony“, „Maryša“, „Vojna a mír“, „Jejich den“ nebo „Faust“) pro četná divadla (Národní divadlo v Praze, Vinohradské divadlo, Laterna magika či Realistické divadlo ZN) a i populární. Taktéž napsal dva hudební doprovody k I. celostátní Spartakiádě 1955.

Ovšem jeho největší význam tkví v kompozici filmové hudby. Spolupracoval s řadou významných a dost známých českých režisérů, např. s Milanem Vošmikem (HONZÍKOVA CESTA, HRY A SNY, ZPÍVAJÍCÍ PUDŘENKA, VSTUP ZAKÁZÁN, ZLÉ PONDĚLÍ, POHÁDKA O STARÉ TRAMVAJI, ANIČKA JDE DO ŠKOLY, TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ!, POVÍDKY O DĚTECH, „MARTIN“, NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE), s Vojtěchem Jasným (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ, ZÁŘIJOVÉ NOCI, TOUHA, PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT, AŽ PŘÍJDE KOCOUR, DÝMKY, VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI) a též s Václavem Vorlíčkem (PŘÍPAD LUPÍNEK, KUŘATA NA CESTÁCH, MARIE, KDO CHCE ZABÍT JESSII?, KONEC AGENTA W4C PROSTŘEDNICTVÍM PSA PANA FOUSTKY, „PANE, VY JSTE VDOVA!“, PRINC A VEČERNICE).

Kromě těchto nejčastějších si vyzkoušel spolupráci s Vladislavem Delongem (DŮM NA OŘECHOVCE, SKOK DO TMY), Vladimírem Breberou (SCHŮZKA O PŮL ČTVRTÉ…), Václavem Gajerem (KRÁLÍCI VE VYSOKÉ TRÁVĚ), Karlem Steklým (LUCIE), Ladislavem Helgem (JARNÍ POVĚTŘÍ, BÍLÁ OBLAKA, BEZ SVATOZÁŘE, PRVNÍ DEN MÉHO SYNA, STUD), Jurajem Herzem (ZNAMENÍ RAKA), Dušanem Kleinem (MÍSTENKA BEZ NÁVRATU, JEDEN Z NICH JE VRAH, LEKCE, ZATYKAČ NA KRÁLOVNU, TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY, PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE, MĚSTO NIC NEVÍ, PŘÍPAD MRTVÝCH SPOLUŽÁKŮ), Antonínem Mášou (HOTEL PRO CIZINCE, OHLÉDNUTÍ, RODEO, PROČ NEVĚŘIT NA ZÁZRAKY, SKŘIVÁNČÍ TICHO, BYLI JSME TO MY?), Petrem Tučkem (SVATEJ Z KREJCÁRKU) ad.

V 70. a 80. letech nově navázal kontakty s Karlem Kachyňou (UCHO), Oldřichem Lipským („MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“), Jiřím Krejčíkem (BOŽSKÁ EMA) či Hynkem Bočanem (PYTLÁCI, VINOBRANÍ). Úplně naposledy komponoval na začátku 90. let pro hraný film TICHÁ BOLEST (1990) Martina Hollého.

Dále Havelka skládal hudbu pro krátké a dokumentární snímky (LIDÉ JEDNOHO SRDCE, ZDRAVÝ NEMOCNÝ VLASTIMILENÝ BRODSKÝ apod.). Současně spolupracoval s rozhlasem a televizí. Vždy se snažil o netradiční kompoziční řešení a záměr. Jeho první ženou byla známá česká herečka Libuše Drboutová – Havelková (*1924) a synem herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka (*1954).

Během normalizace vyučoval soukromě kompozici a po roce 1989 působil jako řádný profesor skladby na pražské HAMU (1990 – 2002). Havelka získal řadu cen, mj. Stříbrnou medaili (1957) na Světovém festivalu mládeže v Moskvě za „I. symfonii“, dvakrát Státní cenu (1961, 1989) za kantátu „Chvála světla“ a za oratorium „Jeroným Pražský“, Cenu Svazu československých skladatelů (1964), Hlavní cenu za hudbu (1964) k filmu AŽ PŘIJDE KOCOUR v I. soutěži o hudební dílo vytvořené pro film v roce 1963, Cenu ministra kultury (1981) a Cenu Ministerstva kultury ČR v oblasti hudby (2006). Svatopluk Havelka zemřel po těžké nemoci 24. února 2009 v Praze ve věku nedožitých čtyřiaosmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour