Lucie Juřičková

V širším povědomí zůstává dnes Lucie Juřičková především prací v dabingu, diváci si ale dobře pamatují také její vnadnou studentku Sášu v nestárnoucí komedii JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (1984). Juřičková pochází z umělecké rodiny a narodila se v Plzni, kde její otec František Juřička (*1927) působil jako režisér v rozhlase. Za své občanské postoje a aktivní působení v roce 1968 byl nakonec perzekuován a za normalizace skončil jako politický vězeň. Matka Lucie Juřičkové, Marie Grafnetterová (*1933), byla jako herečka a zpěvačka dlouholetou hvězdou operetního souboru plzeňského Divadla J. K. Tyla. Lucie již jako dítě zpívala ve sboru plzeňské opery a kromě rodičů měla vzor pro své další směřování i ve starším bratru Tomáši Juřičkovi (*1960).

Studovala hudebně-dramatický obor na Státní konzervatoři v Praze a ještě jako studentka ztvárnila menší dívčí role ve filmech SAMOROST (1983) nebo NOC SMARAGDOVÉHO MĚSÍCE (1984), do tohoto období spadá také dodnes dobře známá a již zmíněná Sáša, která usiluje o přízeň hlavního hrdiny ve filmu JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (1984). Větší příležitost dostala jako módná návrhářka Betka ve slovenském filmu SLANÉ CUKRÍKY (1985), začala točit také pro televizi. V menší roli se objevila také v hořké komedii SEDM HLADOVÝCH (1987), což byla pro ni zatím poslední práce pro film, od té doby hrála jen v televizi, ani tam ovšem nijak často.

Po absolutoriu na konzervatoři získala první angažmá v pražském Divadle Jiřího Wolkera, navázala také spolupráci s Radimem Vašinkou a spolu účinkovali na Divadelních poutích na Střeleckém ostrově. V letech 1988-1991 působila v rodné Plzni a byla v angažmá v Divadle J. K. Tyla, původně v operetě, později v činohře. Jak dnes sama podotýká, byla divadlem značně vytížená a kvůli působišti mimo Prahu odřekla několik nabídek k další spolupráci s filmem a televizí, načež o ni časem přestal být zájem.

Počátkem devadesátých let obdržela Lucie Juřičková novou nabídku z Prahy a v roce 1992 přijala angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působí dodnes. Na tomto jevišti odehrála již řadu menších i větších rolí, hned po nástupu do Vinohradského divadla hrála v legendárním představení Gazdina roba, které se již dočkalo i vydání na DVD, hrála také ve slavné komedii Brouk v hlavě, z posledních let stojí za zmínku její nastudování úlohy královny Alžběty ve hře Marie Stuartovna (2008), v níž hrála rivalku titulní hrdinky v podání Dagmar Havlové. Vidět ji diváci mohli také v představení Donaha, v současné době ji čeká premiéra Kafkova Zámku (říjen 2010).

Kromě divadla se Lucie Juřičková věnuje především dabingu. Z jejích vlastních vyjádření vyplývá, že v tomto oboru musela časem slevit ze svých mladických ideálů, které vzhledem k současné rychlosti pořizování českých verzí filmů a seriálů pro soukromé televize zcela vzaly za své. Hned po příchodu do Prahy byla oslovena dabingovými režiséry (v tomto případě jí pomohl starší bratr Tomáš, který se již dabingu věnoval) a od počátku 90. let namluvila desítky postav v zahraničních filmech a seriálech. Pro filmy různých žánrů namluvila například Michelle Pfeiffer, Sharon Stone, Diane Keaton nebo Renée Zellweger, její hlas ale znají především diváci z televizních seriálů BEVERLY HILLS 90210, SEX VE MĚSTĚ a CLOSER, z nejnovější doby připomeňme populární americký sitcom ZOUFALÉ MANŽELKY. Jak již bylo řečeno, poslední práce Lucie Juřičkové s filmem proběhla v roce 1987, v posledních letech se ale menšími rolemi připomíná divákům v televizních seriálech (ULICE, 2005; HRABĚNKY, 2007).

Lucie Juřičková je podruhé vdaná, první manželství bylo podle jejích vlastních slov mladickým omylem a skončilo rozvodem (dcera narozená z tohoto manželství zemřela v dětském věku). Jejím druhým manželem je herec Martin Zahálka (*1958), taktéž aktivně působící v dabingu. Mají spolu dvě děti a žijí v Praze na Smíchově.

Pavel "argenson" Vlach