Hwaelos

Kompozičně je to výborné a antonioniovské. Film je postavený na půdorysu vraždy, která se stala nehodou a nehody, která se měla stát vraždou. Režisér mezitím vypráví vcelku banální a vatový příběh o dvou milencích a prokládá ho ukázkami poválečné sociální nerovnosti ála neorealismus. Antonioni nicméně už v tomhle raném díle nezapře smysl pro metaforu a tak točí exteriéry takřka výhradně na vylidněných perifériích ve velkých celcích, po nichž se jako malé myši pohybují hlavní protagonisté, ztracení ve svých životech a za ta léta vyprázdněných vztazích.

Řekl bych, že kdyby někdo zkoumal, jaké nejčastější slovo se na téhle stránce objevuje, vyšlo by mu "příjemný"... Toporní neherci, nulovej scénář, dobrá muzika, esence léta. Jo, a bylo to příjemný...

Zajímavý experiment, ovšem sledovatelný jen se srovnatelným množstvím psychotropních látek. Nesouhlasím s tím, že by message podobenství byla obtížně vysledovatelná. Ovšem je pravda, že Hames se ve své knize zabývá kritikou konzumu v Sedmikráskách tak důkladně, že nevím, jestli nejsem ovlivněný. Naopak moje výtka směřuje k prvoplánovitosti a jednoduchosti zprávy, kterou film vysílá oproti stylu, jakým je natočen. Fabule je hloupá a podrývající snahu o cokoli hlubšího. Dovedu si představit, že s dostatkem marihuany to ale může být zábavný párty film. Ale když už bych chtěl za tímhle účelem vytáhnout nějaký snímek nové vlny, raději bych sáhl po Valérii a týdnu divů. A doporučuju Shadwellův komentář, jeho úvaha o novovlných postupech je minimálně podnětná.

Čtvrtá série Prison Breaku byla výsměchem všem, kteří si seriál oblíbili. Rozplizlá a mělká jak Balaton a natahovaná jak špageta Lady a Trumpa. Zakončení bylo pro akční příběh víc než neadekvátní. Tak trochu jsem do Final Breaku vkládal důvěru, že to nějak zalepí, ale chyba lávky. Je sice pravda, že Útěku z vězení vždycky nejvíc slušel pokus o útěk z vězení (trochu polopaticky tím říkám, že první a třetí série měla největší koule), ale průšvih je opět ve stopáži. Jako by si tvůrci řekli, že když tak dlouho natahovali seriál, u filmu to udělají přesně naopak. Zkratkovitý, nelogický a bezradný příběh budiž výsledkem.

Předpokládám, že v druhé sérii se už něco začalo dít (konec první to naznačoval), ale to čekání už jsem nevydržel. Tři hvězdičky za atmosféru, kameru a jisté kouzlo postav. Mínusem bylo takřka vše ostatní - naprostá nedějovost, roztahanost a hlavní hrdina na ránu.

První série *****, Druhá ***, Třetí ****, Čtvrtá **

Prozatím opatrné čtyři hvězdy. Rozmarná léta jsou potřebná doku-série, u které se mi líbí, že filmy nehodnotí ani neobhajuje a nechává vše podstatné říct zainteresované lidi. Jediná výtka, kterou mám, je, že místy zůstávají některé dobové kauzy nedovysvětlené (viz. vzpoura na FAMU proti Menzelovi v roce 92, u které není jasné, o co studentům vlastně šlo).

Impozantní a do detailu vypiplané dílo. Scorsese nemá sice vyzrálost let devadesátých, ale nahrazuje ji plně mladickou ambiciozností. Dravě experimentuje s žánry a předkládá nám ponor do psychiky nezpůsobilého sociopata, který se cítí být westernovým hrdinou v hávu neonoirových dekorací. Taxikář je velmi zemitý film s pomalým tempem vyprávění a specifickou atmosférou. Není úplně snadné do něho proniknout, ale odměnou je nevšední zážitek. Rozhodně jeden z nejlepších filmů novohollywoodské vlny sedmdesátých let.

Levicový animák z doby, kdy toto spojení ještě nemělo negativní konotaci. Metaforicky zobrazuje pricip třídního boje. Původem český animátor B. Bartosch vytvořil své dílo pomocí nasvíceného černého skla, mýdla a dalších propriet. Je to jeho jediné velké dílo před tím, než se začal naplno věnovat reklamě.

Děj Třináctého revíru je jak se patří překombinovaný a trochu nešťastně prvorepublikově patetický. Mezi detektivy a galérku to slušňácké vyjadřování nepasuje. Tím přiznávám, že hodnocení trochu nadsazuju. Ale je to hlavně kvůli mému radostnému překvapení, že film noir měl ohlas i tady v Československu. Nedokážu si sice představit, jak se Frič k těmhle filmům dostal (muselo to být v krátké poválečné době), ale vliv je jasně patrný.