mortak

Jedničce podráží snaha být něčím více než přitroublým akčním béčkem. Dvě hodiny intrik a odhalování velmi dávných tajemství totiž dost často připomíná řádovou telenovelu, jen s tím rozdílem, že se tu místo Esmeraldy a Josého motá sexy upírka a nanicovatý vlkodlak. Na Kate bych se mohl sice dívat celé dny, jenže ani ona nemůže tu dvouhodinovou stupidní hru na něco temně osudového posunout alespoň na průměr.

Pozor! Tento film vidí tchyně xenofobně až rasisticky (viz závěrečná scéna). Neskutečně uřvané, až z toho občas bolí hlava, ale natočené v takovém tempu, že ty tři hodiny (plus mínus podle viděné verze) utečou velmi rychle. Jeden z mála povedených nástupců poetiky němých grotesek.

Bezesporu jde o geniální film, který by si objektivně zasloužil plných pět hvězd, ale já mu subjektivně mohu dát jen čtyři. Nemyslím si, že ten člověk-zvíře, to freudovské id, má být zobrazeno tak patologicky, tak, jak ho hraje Phoenix. Vnitřní zvíře muže může být přece krásné, a já si ho představuji jako rytíře s mečem, jako piráta, jako dobrodruha s pudy na tom správném místě (filosofové mnou budou opovrhovat a chránit se Platonovým bojem proti sofistům). Jistěže Anderson ukazuje toto zvíře hroutící se pod požadavky "civilizované"společnosti, ale Phoenixovo zobrazení mužských pudů je pro mě nepřípustné. Stejně tak nepřijatelný je pro mě Hoffman představující patriarchu, boha, superego i ego zároveň, snažící se to mužské zvíře v sobě převychovat pomocí vlastní egoistické verze psychoanalýzy. Je opravdu muž složen ze dvou patologických kreatur - jedné pudové, myslící jen na sex, druhé nábožensky orientované a patriarchální, toužící po řádu a přesahu, přičemž obě části duše spojuje agresivita a touha po moci (nádherná scéna ve vězení, která přesně definuje jejich vztah)? Mistr má mnoho společného s Bergmanovým Mlčením. Tam se též jedna žena dělí na dvě části, a v obou filmech je ukázána masturbace té racionální polovičky, neboť duch má, ať chce nebo nechce sexualitu. A proto jen čtyři hvězdy. Subjektivně pořád nechápu, proč se sexualita staví proti rozumu a řádu, proč se Phoenix staví proti Hoffmanovi. Sexualita nestojí proti rozumu, ale přirozeně ho doplňuje a staví na novou vyšší úroveň.

Ben Hur je takové náboženské béčko, které ovšem bylo v roce 1959 natočeno v tak bombastickém měřítku, že si před ním Akademie sedla na zadnici a nastrkala mu jedenáct Oskarů. Nikdy to pro mě nebylo žádné veledílo, či dokonce umění, ale nutno uznat, že to byla slušná dobrodružná podívaná, která si hleděla Charltona Hestona a jeho cesty do arény, a vše ostatní bylo utlumeno. To Bekmambetov tlačí na pilu jak v náboženství, tak v politice, první půlhodina připomíná telenovely, námořní bitva je chaoticky sestříhána, a závěrečný happy end je opravdu over-over-over-top (zvedl se mi žaludek). Závod v aréně ujde, jen u té cimrmanovské strategie "prince Drsoně" bych si na výhru v reálu nevsadil. A tak zbývá béčko, které se sice dá přežít, ale jeho zbytečnost volá do nebes.

Churchill si pomník zaslouží, o tom žádná, ale jeho základy by se neměly cementovat příšernostmi typu "moje první jízda metrem s prostým upřímným lidem". Tímto způsobem byl polidšťován Stalin v sovětských filmech. A proto je závěrečná půlhodina filmu dost temnou skvrnou na jinak profesionálně odvedeném a zahraném životopisu.

Clint podruhé jako Bud "redneck" Spencer s Terence "Clyde" Hillem. A i podruhé je to příjemná komedie, i když trochu zamrzí, že se Sandra transformovala z mrchy na milující partnerku.

Vlak ve filmu je sice ještě parní, ale příběh od první minuty nabere rychlost TGV a nesáhne na brzdu po celé dvě hodiny. Skvělé pulpové válečně dobrodružství pro kluky všeho věku.

Edwards se sice hlásí k němé grotesce, ale vůbec nepochopil její základy. Mistři němého plátna jako Keaton, či Lloyd jen nevršili jen gagy za sebou, ale hlavně je kumulovali, vyšli z jedné situace, a tu stupňovali až ad absurdum. Edwards místo toho poslední třetinu filmu převypráví tuto stařičkou knižní romantiku a kompletně se vykašle na finále! Takový podraz na diváka se jen tak nevidí, a ani se nedivím že byl tento film knokautován v kinech Báječnými muži na létajících strojích. Ti sice nejsou žádné veledílo, ale dávají divákům sympatické hrdiny, zápletku a finále. Dvě hvězdičky za snahu Lemmona s Falkem utáhnout celou tuto šílenost sami. Curtis je unylý a nudný, a Wood slouží jen k tomu, aby se děj trochu hýbal dopředu.

Pohoda, klídek, Rat Pack. Všechny kostičky po dvou hodinách zapadnou na své místo, ale škoda, že po první hodině, která příjemně hořce rozehrává charaktery a rodinné poměry Oceana a jeho přátel, a vrcholí "rat packovským" vtipkováním u kulečníku, přichází velký "casino placement" lákající amíky do pěti kasín v Las Vegas. A v těch přepychových interiérech některé zápletky vyšumí do ztracena (milenka) a film zase chytí dech až v závěrečné dvacetiminutovce.

Příběhem naprosto průměrné špionážní béčko (i když jak je u Palmera zvykem, Rusové jsou spíš ti dobří), ale Hamiltonovi se podařilo namíchat a protřepat ten správný mix napětí a suše hláškujícího Caineho. Z trojice Palmerů s mladým Cainem ten nejlepší,