Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (2 838)

plakát

Základní instinkt (1992) 

Snad za to může evropský původ režiséra, že je tento americký kriminální thriller skrz naskrz prošpikován záhadným tajemnem, které přitahuje svou až drzou provokativností, jež vyúsťuje v sexuální napětí a rafinované svádění. Mystické tajemství nás může pohltit natolik, že mu i přes všechny pochybnosti budeme chtít uvěřit. A budeme hledat způsoby, které nás v našem vlastním přesvědčení budou skálopevněji utvrzovat. Zahodíme náš vlastní rozum na tu nejodlehlejší skládku zastaralých a zbytečných věcí a budeme hlouběji propadat iluzionistické hře chtíče, který budeme zaměňovat za ten pravý hlas srdce. Víra může být povznášející i zhoubná zároveň, víra může stavět vzdušné zámky a ničit vše kolem nás. Výsledkem je nakonec pocit těch velkolepých záchvěvů života, pro které stojí za to žít a pro které se neváháme obětovat. Hlavní mužskou postavou je policejní detektiv Nick Curran (zajímavý Michael Douglas), který se snaží odkódovat nejvychytralejší mystickou záhadu svého života. Nechává se uchvacovat, snaží se vybřednout z moci vlastních démonů, aby zapadával hlouběji do svých představ o pravdě. Hlavní ženskou postavou je spisovatelka Catherine Tramell (svůdná Sharon Stone), jedinečná manipulátorka a svůdkyně všech. Ve druhém sledu je Nickův trpělivý a věrný parťák Gus Moran (George Dzundza) a půvabná policejní psycholožka Beth Garner (šarmantní Jeanne Tripplehorn) s tajemstvím minulosti. Z dalších rolí: svědomitý policejní poručík Walker (Dennis Arndt), žárlivá a nebezpečná kráska Roxy (Leilani Sarelle), dáma s velkým hříchem minulosti Hazel Dobkins (Dorothy Malone), vykolejený návladní John Correli (Wayne Knight), či zákeřný policejní poručík Nilsen (Daniel von Bargen). A tak se nám dostává zábava, ze které trochu mrazí, která provokativně svádí a je nabyta všemi možnými touhami a chtíči. Má to napětí, švih a nevšední šmrnc.

plakát

Pornografický vztah (1999) 

Partnerské vztahy mohou probíhat v nejrůznějších variacích. Každý člověk má svým způsobem strach z toho, že v životě zůstane sám. Každý člověk má svým způsobem strach z toho, že bude odmítnut. Každý člověk má svým způsobem strach z toho, že bude opuštěn. Pornografický vztah do určité míry klame tělem a zároveň je to nejupřímnější název, pokud má tento popis sloužit jako alibi pro aktéry tohoto náhodného svazku. Život je neustálé hledání něčeho, co můžeme popsat slovy šťastný život. Něčeho, co nám dává smysl a uspokojení. Nejčastější formou je partnerský život. Potřebujeme překonávat své vlastní samoty, potřebujeme cítit oporu, potřebujeme milovat, potřebujeme dostávat lásku. Všechno nás může časem omrzet, všechno se může časem ukázat jako chyba, nebo pouhé zdání něčeho, čeho ani není možné dosáhnout. Ale stejně se znovu a opakovaně pouštíme do toho samého dobrodružství. V mezihrách se můžeme pokoušet dosáhnout svých cílů, nebo hledat náhražky, které nám dokážou přinést uspokojivý pocit, či se snažíme uskutečňovat svá skrytá přání a tužby. Je přetěžká cesta k sobě samotným, natož k těm druhým. Tento film přináší svou originální podobou a přístupem pohled na jeden vztah mezi ženou (šarmantní Nathalie Baye) a mužem (zajímavý Sergi López). Vztah, který vznikl jako splnění si vlastních skrytých tužeb. Vztah, který měl všechny tendence se rozvinout v plnohodnotné partnerství. Navzdory všem svým protivenstvím. Vztah, který ale nedokáže překonat hranice strachu a který se v sebetrýznění bojí nadechnout. I když se po tom touží. I když má pro to všechny předpoklady. I když nakonec zůstane pouhá vzpomínka. Nesmazatelná a trvalá. Hledání není jednoduché, ale ještě těžší je doopravdy uchopit to, co jsme našli. Byť jsme to našli dílem náhody. Dáváme přednost exaktním přístupům a postupům, a přesto přikládáme mnoha situacím vlastním ezoterickým výkladem význam důležitého znamení a upozornění. Jak bláhoví jsme my, lidé!

plakát

Ani ve snu! (2016) 

Viděno jako česká předpremiéra na slavnostním zahájení festivalu Finále 2016. Trochu mám pocit, že dávám lepší hodnocení, než bych normálně udělal. Ale to skákání stálo za to. I vykreslení rozporů a nepochopení mezi dospívající dcerou a její matkou je ucházející a věrohodné. Snová část je sice podivná, ale kde jinde si může dívka plnit své sny? Hlavní postavou je Laura (Barbora Štikarová) se svojí nevyrovnaností, váháním, tápáním a hledáním. Touží po citu a po porozumění. Ale ničemu z toho, co se přihodí, nerozumí a ani nechce pochopit. Z dalších rolí: vytoužený cíl Luky (Toman Rychtera), Lauřina probuzená matka Marcela (Klára Melíšková), snaživý Alex (Jáchym Novotný), Lauřina nejlepší kamarádka Kája (Veronika Pouchová), nový soused Andreas (Adam Mišík), jeho otec - nápadník Ota (Jan Vondráček) a Lauřina sokyně Denisa (Martina Kavanová). A tak se nám dostává určitý druh sondy do duše a do života dospívající dívky. Není to nejhorší. Není to nejlepší. A tak je čas na skákání!

plakát

Farinelli (1994) 

Nejsilněji mě u tohoto filmu zasáhl zpěv, pro který musím složit hlubokou poklonu. A zabědovat nad tím, že již nikdo neumí takto pět. I když by to bylo svým způsobem i děsivé. Barokní hudba je příjemná, i když je často přesycena těmi načančanými kudrlinkami. Ale taková barokní doba byla: nestřídmé zdobení, sem tam nějaký ten blyštivý flitr, naondulovaný vnějšek, překrývání nedostatků zlatem vyšívanou záplatou a až obřadní setrvávání v důstojnosti, či v jeho pouhém zdání. I když i tento způsob se dokáže přenést a přenáší do dnešních dní popové kultury. Baroko všude, kam se podíváš. A v těchto kulisách se rozjíždí příběh. O talentu, o touze uspět, o lásce k umění, o silném příbuzenském svazku, o tělesných touhách, o temné stránce minulosti, o pohrdání, o pokořování, o respektu, o vyrovnávání se s vlastní osobností, o slabostech, o strachu, o lásce a nenávisti. Carlo Broschi alias Farinelli (dobrý Stefano Dionisi) je poháněn touhou i strachem zároveň. Vnímá svoji výjimečnost, snaží se uchvátit a bojí se nenaplněnosti. Snaží se dotknout hvězd, snaží se najít své místo, snaží se srovnat se svým handicapem i vlastní minulostí. Láska, nenávist, strach, naděje a aplaus jsou faktory, které rámují jeho život. Významnou postavou je Carlův bratr Riccardo Broschi (zajímavý Enrico Lo Verso), který je zrcadlem celé velikosti i traumat svého bratra. A také tehdejší významný maestro George Frideric Handel (Jeroen Krabbé), kteří se s Farinellim vzájemně ženou vzhůru i do záhuby. Z dalších rolí: věrná a trpělivá Alexandra (zajímavá Elsa Zylberstein), provozovatelka londýnského divadla Margareth Hunter (šarmantní Caroline Cellier), její handicapovaný synek Benedict (Renaud du Peloux de Saint Romain), svérázný hudební skladatel Nicola Porpora (Omero Antonutti), či jedna z okouzlených a znuděných žen hraběnka Mauer (elegantní Marianne Basler). Příběh není špatný, má atmosféru a švih. Ale nad ten zpěv není.

plakát

Asterix a Galové (1967) 

Vždy jsem měl rád komiksové příhody o těch nepoddajných Galech v čele s ústřední dvojící Asterix - Obelix. Opakovaně mě okouzluje ten vtipný a lehký nadhled, se kterým se pohlíží na historii. I v současné době stále vlastním mnoho těchto obrázkových sešitů, které občas otevřu, když potřebuji rozjasnit mysl a přinést do vlastní tváře úsměv. Tato animovaná adaptace rozhodně nekulhá svým roztomilým půvabem za svojí předlohou a rozhodně příjemně pobaví. A i ten bláznivý druid Panoramix má zde oproti jiným dílům hodně prostoru.

plakát

Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti (1968) 

U převážné většiny filmů dle Karla Maye mě ovane nostalgický dech dětství a kouzlo romantického dobrodružství v očích a srdci bezstarostného kluka. A s hodnocením jsem smířlivější. Dokonce i ty kusy, u kterých se mnozí rozčilují, že se Maye nedrží a dráždí diváky i svým pojetím a stylem, shledávám o poznání příjemnější. Toto je pro mě příklad, že existovala možnost, že tento druh zábavy vyčichne. Působí už dosti vyčpělejším dojmem. Mnozí hlavní hrdinové jednají jako smyslů zbavení jedinci bez špetky logického rozumného uvažování v jakékoli situaci. Hadi jsou zřejmě geneticky vypěstovanou směsicí mutantů škrtičů a těch, co své oběti uštknou. A i hlavní padouch je jen troska svých vlastních zářivějších rolí dřívějška. Jako by se z charismatického a důstojného zloducha stal zarostlý bezdomovec, který se před vlakovým nádražím s poloprázdnou lahví laciného vína v ruce vrhá na kolemjdoucí, a nevybíravým způsobem se dožaduje příspěvku na další lahev. Dvojice hrdinů a pokrevních bratří v posledním společném kuse: Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Eckelmanna) s až nadpozemskými dovednostmi a jeho věrný druh Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna). Z dalších rolí: častokrát doběhnutý zkušený zálesák Sam Hawkens (Ralf Wolter), naivní botanický amatér Lord Castlepool (Eddi Arent), naivně svědomitá a okouzlující Mabel Kingsley (půvabná Karin Dor), vyčpělý a chamtivý desperát Murdock (Rik Battaglia s hlasem Rolfa Schulta), přestárlý mladík s romantickou představou hrdinství a vojenský kapitán Cummings (Clarke Reynolds s hlasem Clause Jurichse), úplatný vojenský žalobce Cranfield (Branko Špoljar s hlasem Gerda Martienzena), prostoduchý náčelník indiánského kmene Siouxů Rudý buvol (Voyo Goric s hlasem Klause Sonnenscheina), či dobrácký náčelník Osagů Bílé pero (Sime Jagarinac s hlasem Joachima Pukaße). Pro někoho to stále může působit jako příjemná zábava a rozhodně není všechno špatné. Dobro zase vítězí nad zlem a chamtivostí. A opět nádherné scenérie: vodopády řeky Krky, opětovně údolí řeky Zrmanji a národní park Paklenica a jako bonus reálné záběry ze skutečného Grand Canyonu. Ale je dobře, že se dále již nepokračovalo.

plakát

Vinnetou - Poslední výstřel (1965) 

Nedá se říci, že by tento díl trilogie byl snad lepší, než předešlé filmy. Ale už to, kolik lidí dokáže strhnout populární filmový příběh a následná ohromná bouře nevole proti natáčení tohoto kusu, mě fascinuje. Ve filmu je více akce, na provokace se odpovídá olivovou ratolestí, utíká se, nahání se, s důvtipem se brání útokům, kují se pikle a pokrevní bratr se brání vlastním tělem. Mé oko se pokochalo pohledem na městečko Trogir, dech beroucí korytem řeky Zrmanji a romantickou kulisou slavných Plitvických jezer. Ústřední dvojice je jasně daná: osvícený, ušlechtilý a mírotvorný náčelník indiánského kmene Apačů Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Eckelmanna) a jeho pokrevný bratr a udatný ochránce spravedlnosti a utlačovaných Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna). Humorný nadhled je v tradiční postavě samorostlého zálesáka Sama Hawkense (Ralf Wolter). Ženské krásy není tolik, ale je výrazná v postavě Ann (půvabná Sophie Hardy s hlasem Marianny Lutz). Strana zla je početnější než obvykle. Nejvýraznějším padouchem je zákeřný Rollins (zajímavý Rik Battaglia s hlasem Arnolda Marquise), který neváhá použít jakoukoliv lest, či podlost. A nesmí se zapomenout na zámožného spekulanta s apačskými pozemky Vermeulena (Veljko Maricic s hlasem Konrada Wagnera) a jeho všehoschopného pohůnka Gomeze (Miha Baloh s hlasem Friedricha W. Bauschulteho). Ale kdo dokáže čelit uspávacím ranám Old Shatterhanda? Z dalších rolí: ovladatelný alkoholik a zhrzený náčelník indiánského kmene Jicarillů Bílý buvol (Dušan Antonijević s hlasem Klause W. Krauseho) a nápomocný guvernér ze Santa Fé (Carl Lange s hlasem Curta Ackermanna). A královskou cestou za romantickým dobrodružstvím lze kráčet i za cenu vlastních obětí.

plakát

Vinnetou - Rudý gentleman (1964) 

Další ze série filmů, který přináší klukovskou představu nezkaženého romantického dobrodružství, kde dobro a spravedlnost jsou nuceny svádět neúprosnou bitvu se zlem a nenávistí. Osobní štěstí musí ustoupit stranou před všeobecným mírem mezi národy. Rasistické předsudky jsou překonávány. A alespoň na malou chvíli je možný život v harmonii a souladu s každou živou bytostí. Potěší herectví Klause Kinskiho. A osvětlená nádhera krápníkové jeskyně Otoška jama. Hlavní postavou je neúnavný mírotvorce a náčelník všech Apačů Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Thomase Eckelmanna), který neúnavně přesvědčuje každého o nutnosti celkové transformace lidského soužití mezi národy v míru a spokojenosti. Jeho nejbližším pomocníkem je jeho bílý bratr, věrný druh a trestající ruka spravedlnosti Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna), který čelí každému nebezpečí tváří v tvář. Důležitou postavou je vojenský poručík Robert Merril (Terence Hill jako Mario Girotti s hlasem Clause Jurichse). Tento nenapravitelný idealista a romantik je natolik okouzlen zamilovaností, že jí v nebližším okamžiku dokáže obratně využít ve svůj i všeobecný prospěch a užitek. Hlavním padouchem je Bud Forrester (zajímavý Anthony Steel s hlasem Rainera Brandta), který samozřejmě touží především po získání majetku a bohatství za jakoukoliv cenu a oběti. Tomu zdatně sekunduje všehoschopný a vynalézavý David 'Luke' Lucas (dobrý Klaus Kinski). Ženskou krásu přináší především dcera náčelníka Assiniboinů Ribanna (půvabná Karin Dor) se svou nenaplněnou láskou. A také Robertova sestra Susan (Marie-Noëlle Barre). Vtip a humorný nadhled vnáší britský Lord Castlepool (Eddi Arent) se svou vírou a touhou následovat Old Shatterhanda. A básník prérijní divočiny Gunstic Uncle (Mirko Boman s hlasem Gerda Martienzena). Z dalších rolí: velitel vojenské pevnosti a Robertův otec s předsudky plukovník John Frederick Merril (Renato Baldini s hlasem Siegfrieda Schürenberga), ctihodný indiánský náčelník Assiniboinů Tah-ša-tunga (Rikard Brežeska s hlasem Hellmuta Grubeho), či další výrazný člen zločinecké organizace Carter (Velimir Chytil s hlasem Gerda Duwnera). A tak petrolejové věže vybuchují, medvěd padá po dobře mířené ráně nožem, honička střídá honičku, chytá se a utíká se a dobro se spravedlností zaznamenávají další důležité vítězství.

plakát

Vinnetou (1963) 

Samozřejmě i ve mě zůstává ten kus nostalgické stopy. Na dětství, na uspokojivé hltání knih Karla Maye a i na filmové adaptace. A samozřejmě jsem je měl rád. V dnešní době je to vzpomínka na krásné časy bezstarostnosti a touhy po dobrodružství a chlapské cti. Příběh samotný je již v očích zhýralce lehce až více naivní. Černobílé vidění světa, odvážné dohlížení nad spravedlností, dodržování lidskosti, trestání špatností a náprava vykořisťování utiskovaného domorodého obyvatelstva. Film má stále svůj půvab, dobro, i za cenu tragických ztrát, vítězí a zlo je spravedlivě potrestáno. Hlavní hrdinové jsou všeobecně známí: zapálený greenhorn a spravedlivý německý inženýr v Novém světě Old Shatterhand (Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna) a ušlechtilý a čestný synek náčelníka indiánského kmene Apačů Vinnetou (Pierre Brice s hlasem Christiana Wolffa). Ženský šarm s prvky antické tragédie dodává Vinnetouova idealisticky zamilovaná sestra Nšo-či (půvabná Marie Versini s hlasem Ilse Pagé) a statečností uhranutá dívka na základně banditů Bella (neméně půvabná Dunja Rajter s hlasem Ursuly Heyer). Komiku a vtip přináší nemotorný dobrák a zkušený zálesák Sam Hawkens (Ralf Wolter) a trochu nešikovně také anglický novinář Tuff-Tuff (Chris Howland). Hlavním padouchem je hamižný a zákeřný vyděrač a manipulátor Frederick Santer (Mario Adorf s hlasem Rainera Brandta), který se snaží jít za svým mamonem, cílem, bohatstvím do poslední krůpěje krve. Zástupcem manipulovaných indiánů je náčelník Kiowů Tangua (Tomoslav Erak s hlasem Gerda Duwnera), zapřisáhlý nepřítel Apačů. Z dalších rolí: předák na stavbě železnice Bill Jones (Walter Barnes s hlasem Arnolda Marquise), vydíraný a ustrašený vedoucí stavby Bancroft (Branko Špoljar s hlasem Toniho Herberta), hrdý náčelník Apačů Inču-čuna (Milivoje Popovic-Mavid s hlasem Benno Hoffmanna), Santerův pomocník Bullock (Niksa Stefanini s hlasem Heinze Lausche) a německý rodák, učitel Apačů a moudrý stařec Klekí-petra (Hrvoje Svob s hlasem Knuta Hartwiga). A tak začalo upřímné a hluboké přátelství rudého bratra s bratrem bílým. Jako příjemné odreagování to stále funguje. Uhrančivě podmanivé je údolí řeky Zrmanji.

plakát

Úterý po Vánocích (2010) 

Co je to vlastně civilní drama? Podle zdejšího jemného intelektuálního náhledu musí obsahovat určitě tyto definice: minimalistické, novátorské, detailistické. A já jsem alespoň pochopil, co výraz civilní drama znamená. Je to něco, co je pro většinu lidí důležitý moment v jejich životě. Je to něco, co by mělo vzbuzovat vášně a nepřebernou paletu emočního vyjádření, ale ve skutečnosti ta loďka pluje po nezčeřené hladině. Snad až nepovšimnuta, bez hlubokých výlevů. A místo očekáváné mořské bouře, přijde jen jedno až dvě silnější zafouknutí, které nezpůsobí ani vyšší vlnku, loďka se ani malinko nezakymácí a pluje poklidně dál ve svém vnitřním smíření. Emoce se skrývají, a to i v intonační rovině hlasového vyjádření. Neočekávám od každého filmu jen destrukci a sebetrýznění, ale také nemohu nad každým dílem plesat nadšením a vzdávat očekáváné oslavné ódy. Ne všechno je samozřejmě špatně. Příběh samotný není špatný, ale chybí mi tam hlubší vnímání života. Život není jen strach a obavy. Život jsou prožitky, vášně, radost i smutek. Neskrývaný, nepotlačovaný, nepřetvařující se. Hlavní postavou je Paul Hanganu (Mimi Branescu), který i přes spokojený a spořádaný život zatouží po změně a zlomovém okamžiku ve svém životě. Dále je zde zubařka Raluca (Maria Popistasu). Když on život nenabízí tolik možností vhodně zajištěných partnerů. A právnička Adriana (Mirela Oprisor). Když on život dokáže přinášet velmi neočekávané vývoje událostí. A tak všechno plyne v celkovém smíření a poklidu. I když ve významných okamžicích pro všechny zúčastněné.