Happens

Konečně film, u kterého opravdu nevím, co bude dít v následující scéně. Místy nudný děj jednoho kněze, který si píše deník, místy hluboká moudra, která mě posunují. Jeden pár však naruší "poklid" duše knězi a následuje sled událostí. Kdo koho reálně ovlivnil? Kdo komu prostoupil duší? Neuvěřitelné mysteriózní drama. ... Závěrečná scéna mi vzala veškerá slova a nechala mě poté sledovat titulky ještě dlouho bez dechu. "Moudrost je schopnost udržovat v mysli dvě protichůdné pravdy současně. Naději a beznaděj. Život bez zoufalství je životem bez naděje. Tyto dva koncepty v naší mysli představují sám život."

Nepřevědčivé, odtržení od reality vězeňského života, takové emericko-filmové vykreslení "jak by to tak mohlo asi být očima diváka". Porovnám-li to s Prorokem nebo třeba R, tak se jsme u béčkového dramatu. Navíc propojení s bolestí rodiny se nedaří. Prosazuje se tu děj na ukor charakteru postav, pročež není vidět vývoj postav, ale spíš křečovité posuny.

Film vykresluje tu absolutní bezvýchodnost, když se člověk dostane na samý okraj společnosti mezi vězeňskou "smetánku". Pesimistická atmosféra filmu je na chvilku přerušená nadějnějšími výhlídkami, které jsou utnuty nekonečnou spirálou problémů. Past, v níž každé rozhodnutí vyvolá horší nebo ještě horší následky.

Bez těch muzikálových vložek by mě to asi bavilo více, ale na druhou stranu to bylo takové Eltonovité. Celý film je hodně o citových okamžicích emocionálně slabého člověka. Je to životopis jedné senzitivní umělecké duše, která de facto prožila mládí, které lze vidět v každé druhé domácnosti, ale halt každý bolest prožívá jinak. Povedlo se. Pěkné herecké uvěřitelné výkony.

Film snažící se být áčkovým, ačkoliv za použití béčkových hereckých výkonů (krom Collins, která jakž takž byla uvěřitelná), takže se děj řeší prostřednictvím událostí, nežli prostoru jednotlivým emocionálním projevům. Nicméně působivé je pojetí vraha očima přítelkyně potažmo veřejnosti, kdy nikdo de facto nevěděl, zdali opravdu vraždil. Šarmantní muž s takto něžným působením by přece nemohl zabíjet. Pokud režisér chtěl ukázat, jak se vrah viděl sám, tak se mu to povedlo, ale bohužel jen jednostranně, chybí právě to, co popisuje název filmu.

Snímek o filmu, kde moderní svět dotlačí jednoho starého muže k absolutní nouzi, z které se dá vyjít tím, že se setře hranice rozlišování toho, co je správné a co není. Film nevyžaduje zas takové emoce od diváka, ale není to úplně snímek, který je na úrovni předchozích režisérských počinů Eastwooda. Navíc tu nevystupuje jako ten charismatický na každý pád drsný týpek, ale jako vetchý stařík, z čehož mi povětšinu času bylo spíš smutno než co jiného...

Absolutní nářezová komedie o dvou policajtech, kteří ale nejsou dvěma policajty. Neskutečné dialogy a barvité situace. Miluji tyhle šílené smysl nedávající komedie s velkým poučením na konci o síle (teamového) ducha.

Pokud mám srovnávat se špičkami skandinávské kinematografie, tak jsme tu v béčkové lize. Nicméně koukatelný snímek odehrávající se v (ne)typickém Dánském zapadákově, kde se nešťastnou shodou náhod jeden románek přemění v noční můru, pavučinu lží a vraždy.

Španělská produkce z šuplíku, kam bych doplnil El cuerpo, Los cronocrímenes nebo La cara oculta. Neuvěřitelně zajímavý, komorní děj, kde se stupňuje paradoxní situace snoubená s násilím do neuvěřitelné pravdy. Krásná sociální studie.

Italové umí natočit drama z těch svých spravedlností zapomenutých ulic. Celý film terorizovaný chudák je směřován k určitému činu, který je predikovatelný, nicméně to, jak si s tím poradil režisér a nenechal tak sklouznout snímek k popové srajdě s uspokojením divákovy chuti po pomstě, nicméně naopak dokonale zpracoval drobné šílenství v nevyhnutelném činu.