Ezis

Gus (Dulé Hill) vyjmenovává léky, které mohou způsobit halucinace. Mezi jinými jmenuje i blokátory protonové pumpy. To jsou ale léky na překyselení žaludku, které halucinace nezpůsobují.

Pod hlavní tanečnicí Minou (Azita Ghanizada) se propadá jeviště, když tančí rychlé otočky. V záběru na její nohy je vidět, že při nich poskakuje. To ale nemohou být skutečné otočky, které by v takové situaci tančila. Aaja Nachle je totiž choreografie založená na břišních tancích a klasickém tanci kathak, kde se otočky tančí tak, že jedna noha dělá miniaturní kroky téměř na místě a druhá noha ji obchází, případně na zem nestoupá vůbec (podobně jako v baletu). Kromě toho je při skákavých otočkách nesmírně těžké udržet rovnováhu.

Děj se točí kolem toho, že režisér Jay Singh (Jay Chandrasekhar) původně určil, že hlavní tanečnice bude otočky tančit vlevo od středu jeviště. To by ale choreograf bollywoodského tance nikdy neudělal. V tradičnějších choreografiích, jako je tato, se totiž klade důraz na symetrii. Hlavní tanečnice většinu času tančí uprostřed a do stran se přesouvá jen občas v průběhu sloky. Otočky pro svou rychlost a dramatičnost slouží jako zlaté hřeby choreografie, a proto je hlavní tanečnice tančí vždy uprostřed.

Mina (Azita Ghanizada) tančí na titulní píseň z filmu Aaja Nachle (2007). Tento film neměl v Indii velký úspěch, ale písně i choreografie z něj si okamžitě získaly obrovskou oblibu. Je tedy logické, že by si indický divadelní režisér v roce 2009 vybral právě tuto píseň.

Literární předlohou pro tento film byl stejnojmenný román kanadského spisovatele Michaela Ondaatjeho.

V seriálu je chybně uvedeno Arabelino povolání „překladatelka z řeči zvířat“. Překladatelé se zabývají spíše písemnými překlady. Arabelino povolání by tedy mělo být „tlumočnice z řeči zvířat“. Tato záměna termínů je běžná u lidí mimo obor, profesionální tlumočnice by však své povolání nazvala správně.

Architekt Amonbofis (Gérard Darmon) zdraví svého sluhu slovem „Imhotep“ a objednává si „jednoho Imhotepa“. Imhotep byl první historicky doložený egyptský architekt – postavil první egyptskou pyramidu. Později byl uctíván jako bůh architektury, matematiky a medicíny. V dobrodružných filmech Mumie (1999) a Mumie se vrací (2001) hrál jeho extrémně fiktivní verzi Arnold Vosloo.

Herec, který představuje dalajlámu ve 20 dílu 1. série "Berňák", nemluví tibetsky, ale mongolsky.

Všichni básníci v dokumentu hovoří svým mateřským jazykem, pouze kyperská básnířka Nora Nadjarian anglicky a lotyšský básník Edvins Raups nejprve lotyšsky a poté rusky.

Záznamy pocházejí z valtických Dnů poezie a vína 2009.

V první sérii v Poirotově (David Suchet) bytě visí nad pohovkou obraz mostecké věže Karlova mostu při pohledu od Malostranského náměstí.

Ve 27. minutě Sir Humphrey (Nigel Hawthorne) poznamená: "Ztrátu jednoho ministra, tu lze ještě považovat za ránu osudu, ale ztráta dvou, to už je nedbalost." Nato se Bernard (Derek Fowlds) zasměje, aby dal najevo, že je vzdělaný, jelikož se jedná o citát z divadelní komedie Oscara Wildea "Jak je důležité míti Filipa": "Ztrátu jednoho rodiče lze považovat za nehodu, pane Worthingu, ale ztráta obou, to už vypadá jako nedbalost."

Hudbu k filmu nahrál Český filharmonický orchestr v Dvořákově síni Rudolfina.

Vojín (Jeff Maxwell) odpoví, že se jmenuje Maxwell, ne proto, že by představitel Igora zapomněl, jak se jeho postava jmenuje, ale proto, že tato postava v té době ještě neexistovala. Tento díl je ze 4. série, kdy Jeff Maxwell ještě hrál epizodní roličky, a když se v jedné takovéto roličce měla jeho postava představit, tvůrci ji prostě pojmenovali podle něj, což byl častý případ u vedlejších postav (například vojína Goldmana hrál Roy Goldman a sestru Kellyeovou Kellye Nakahara). Jeff Maxwell se teprve později začal v seriálu objevovat častěji a jeho postavě bylo přiděleno jméno Igor Straminsky.

Autor scénáře Máris Putninš má téma loupeží v oblibě. Závěr filmu odkazuje na jeho sérii lotyšských dětských knih o námořních lupičích, konkrétně na knihy „Mežonīgie pīrāgi“, „Mežonīgie pīrāgi un Pelmeņkatepetls“ a „Mežonīgie pīrāgi un Lielais Indriķis“.

Příjmení hlavního hrdiny znamená v překladu "motýl".

Když Huber (Gianmarco Pozzoli) dostane fax od rakouské policie, v českém dabingu překládá jeho text jako „...při silniční kontrole zastavili porodní asistentku, někde u Lince.“ Při záběru na fax je však vidět, že místem odeslání není Linec (Linz) v severním Rakousku, ale Lienz – městečko u rakousko-italské hranice, které leží jen 38 kilometrů od San Candida, kde se seriál odehrává.

Ve 4. díle Ivan Kurz použil jako hudební motiv nálezu mrtvoly a třešňového sadu osmý žalm "Vstříc Tobě, Bože, celá země plesá", složený v Kalvínově Ženevě roku 1542.

Pohádka byla natočena na motivy divadelní hry „Spriditis“ z roku 1905 od Anny Brigadere. Pohádkové postavy Matky lesa a Matky větru pak mají původ v lotyšských dějinách, kde byly pohanskými bohyněmi, kterých se v lotyšské historii objevuje okolo 100.

Jako exteriér Fixbanky posloužila bývalá budova spořitelny na náměstí Arnošta z Pardubic v Českém Brodě. V prvním záběru scény je možno zahlédnout kamennou zvonici u kostela sv. Gotharda.