Jezinka.Jezinka

Film, který mě okouzlil jako malé dítě, film, který patřil k mým oblíbeným v pubertě a film, který zůstane jednou pro vždy mým oblíbeným. Milující Jean Valjean, který našel nový smysl života v adoptované dceři, tragická Fantina, která pro ni zemřela, romanticky rozervaný Marius váhající mezi láskou a revolucí, nešťastná Eponina a nesmiřitelný Javert. Filmové adaptace knih mě jako čtenáře velmi často zklamou. Tady mě naopak film přivedl ke knize a nadšení jenom narostlo. Myslím, že Eponina věta: "Jak to bylo? Co mi dáte, pěknou pusu na Silvestra? Teprv máme červen!" je jedno z nejtragičtějších vyznání lásky, co kdy ve filmu zazněly.

Děti jsou morbidní. Nebo aspoň já byla. Ta mumifikovaná kosmonautka v sobě měla něco hypnoticky přitažlivého. Kolik lidí asi tenhle film přivedl k profesi patologa? Dnes mi působivější než závěr samotný připadá ten okamžik, kdy se druhý z těch kosmonatů otočí .... I když znám lidi, kteří by po tomhle zákroku konečně přestali vykazovat chování popuzené gorily.

Nikdy, nikdy, nikdy bych se sama od sebe nedívala na film s tímhle názvem. Asi to je malicherné jako důvod, ale nemám ráda granátová jablka. A nemám ráda filmy bez děje. Taky nemám ráda životopisy lidí, o nichž jsem v životě neslyšela a zejména spisovatelů, od nichž jsem nic nečetla. Ještě že mám starší sestru, která občas neváhá použít přesvědčovací metody tzv. sourozenecké.

Když jsem to viděla poprvé, považovala jsem to za hodně starou (protože je to černobílé) pohádku. A vtipnou nutno dodat. Nádherná ukázka filmové poetiky, na kterou se kdykoliv ráda podívám znovu.

První, co musíte udělat je vypnout mozek, vymazat veškeré vědomosti o Romanovcích, Rasputinovi, Rusku a netopýrech a pak si to můžete docela užít. Pokud to neuděláte, tak vás čeká několik podařených momentů a jinak se hodně zasmějete. Jen si nebudete tak úplně jistí, zda to není smích skrz slzy či pro zahnání pocitu trapnosti. Jediné, čemu tohle zpracování historických událostí a mystifikací může pomoct je to, že se to dětem bude lépe učit. Jenže pak si zas nikdy neužijí tuhle pohádku, pokud nevypnou mozek a nevymažou veškeré vědomosti ...

Válečných filmů je hodně, dobré jsou jen ty, kde kromě toho, že se tam míhají chlapíci v uniformách, dost se tam střílí a je tam spousta mrtvých, je i nějaký příběh. Tohle je přesně ten případ. Ale syrové brambory vám ani po tomhle filmu chutnat nebudou, tedy pokud nejste morče.

To je špatný, to je tak špatný. Nikdy jsem neměla ráda Alenku (myslím knihu), viděla jsem jiné zpracování a taky mi připadalo zoufalé. S tímhle příběhem se nedá dělat nic moc. Možná, kdyby Alenka byla ve skutečnosti paní Colombová zamlada. Ale ten bílý králík neurotik, co kolem sebe hází nádobí, Kloboučníkův taneček, obě královny, houseňák a ten elegantní bílý králík v modrém sáčku. Každý jsme nějaký, někdo šel na Alenku, já šla na králíka a králík elegán i králík kazisvět stáli za těch 108 minut v kině. Mimochodem, stejně to je schizofenní, každý králík je elegantní ničitel v jediném balení, pusťte svého králíčka k drátům ke svému počítači a uvidíte.

Jediná princovská role pro Jana Krause a jedna z mála pro Jana Hrušínského, přitom princové jak z čítanky. Nejbližší mi je stejně ta část, kdy všichni spí. Hlavně v pondělí ráno bych se v téhle pohádce ocitla ráda.

Hezká princezna, vlastně dvě hezké princezny, které navíc vypadají, že jsou opravdu sestry a najde se i podoba s královnou, tradičně netradiční princ vědec (následovník inženýra prince Horáčka, prince z pohádky O kouzelném měšci a dalších) a zpívá tam Spirituál kvintet.

Moje fantasie je nekonečná, umím si představit, že by to mohlo být i mnohem horší.