Jezinka.Jezinka

Když jediné, co umíte, je řeč zvířat, staňte se zvířecím psychologem. Už od dob Sněhurky (či Evy?) by každý měl vědět, že jablka jsou nebezpečná, proč se vždycky najde někdo, kdo jablko zbaští? Obr vegetarinán (ještě že nejedl hnusnotné fňokurky, to by byl už skutečně výsměch). Maruška sufražetka, služebná posedlá touhou po výhodném sňatku (syndrom Popelky). Těch divností, které mají být vtipné a nejsou je prostě moc a kouzla tu taky nefungují.

Krásná princezna, jejíž vzdělání skončilo u skoňování podsatných jmen, odloží diadém a princeznovské šaty, aby v legínách a košili mohla v rodině muže, se kterým si je aspoň o čem povídat, čarovat podle kuchařky "Vaříme zdravě, chutně, hospodárně". Tu kuchařku máme doma taky, ten diadém mě fascinoval víc než kouzelný prsten. Asi to bude tím, že vařit umím i bez prstenu. Ale ten kouzelný plášť, to bych si chtěla zkusit. Na výstavě jak se obléká pohádka jsem si na něj mohla aspoň sáhnout.

Pohádka o princezně, která si prince pořádně prohlédne až na svatební hostině a zjistí, že princ je o TOLIK menší (a to nepřehání). Přitom už spolu, a je třeba zdůraznit že na netradičních místech, jako je loďka a kobka, zpívali.

Lodě v různém stádiu rozestavěnosti, lodě na širém moři, lodě v různém stádiu rozkladu při bitvě. Dvorské intriky, podlézavost a mísa pravých perníků. Kostýmy, u nichž váháte, jestli jsou vytvořeny pro film, nebo jestli jsou to šaty, které někde zůstaly ve skříních. Voják, který trpí chorobnou prostořekostí. Náladová, elitářská, ale přesto moudrá carevna. Sebestředný, ale přesto prozíravý rádce carevny. A nad tím vším paličatý, zarputilý a vlastenecký hrdina. Je v tom trocha patosu, ale je to naprosto okouzlující.

Pohádka s tajemstvím, které nekoupíte ani na vietnamské tržnici. Švec prchající kolem hraničního kamene se supem za hranice, aby si mohl zazpívat. Jízda na kládě. Uhlíř, kterému chodí kolem domu medvědi. Děti pojídající koláč jako mlýnské kolo. Jenom slyším o pyšné princezně a mám pocit, že je prosinec.

Klasické zpracování příběhu o Popelce, kde je v roli trubadúra komentujícího dění skvělý Jan Tříska. Mladičká, vlastně ještě nezletilá, Popelka se potká s princem, kdo by to neznal a kdo by se netěšil na dobrý konec? I když se tahle pohádka nějakou dobu právě kvůli přítomnosti trubadúra, resp. kvůli jeho představiteli, dlouho vysílat nemohla, písničky z téhle pohádky si žily vlastním životem a zpívaly se. Při prvním povoleném vysílání se pak nově odrostlá generace setkala vlastně se starou známou Popelkou.

Jako vedoucí na táboře jsem jednou večer začala svému oddílu na dobrou noc vyprávět o Sněhurce a jeden chlapec mě přerušil s tím, že to musím vyprávět správně, protože on viděl film a ví, jak to bylo doopravdy. Mluvil o tomhle dokumentu, který popisuje týrání svěřené osoby, návod k trestnému činu vraždy, vydírání, výrobu omamných látek a taky ukazuje dokonale sehraná zvířátka při úklidu trpasličí chaloupky. Na veverky leštící talíře a zametající podlahu, kterým snaživě pomáhají burunduci (jiný druh veverky), na kolouška olizujícího nádobí, snaživou želvu a hopkající zajochy se nedá zapomenout. Disney byl génius.

Příběh začíná zajímavě, když dívčina v lese probudí mládence, který tam usnul. V zimě, nikoliv vyčerpáním. Dobře, nebudu to řešit, nikdy jsem nebyla mladý kníže, možná se jim takové věci stávají. Dívka bydlí v domě své macechy a pomáhá jí při vedení hospody, klasické pohádkové klišé hodné dívenky a zlé macechy. Mezi hodný a hloupý je často neznatelná hranice, ale Kateřina, která mi připadá velmi půvabná, je hodná tak, že jsem měla chuť na ní zařvat, ať se vzpamatuje. Tolerance a pochopení jako patologické vlastnosti mohou být dost iritující. Krásná macecha je ukázková potvora a nevlastní dcery se chce zbavit, křivohubý kníže, to je ten mládenec z lesa, který se do Kateřiny zamiloval na první pohled, samozřejmě zorganizuje její záchranu. Kateřina pak žije na zámku, kde si ji všichni okamžitě oblíbí od sestry knížete až po posledního služebníka. Z každého počinu hlavní hrdinky nadále ukapává med a čirá dobrota, divák má chuť na krvavý biftek, aby tu obecnou přeslazenost trochu zahnal. Pokud výkony herců někdo v předchozích komentářích přirovnal k home videu a amatérskému představení, jen mi bere slova z klávesnice. Hlavní hrdinka, macecha a sestra knížete jsou hezké a pohádka má pěknou hudbu i dobrou základní kostru příběhu. Pokud je venku ošklivě, na žádném programu neběží nic lepšího (nebo jste líní natáhnout se pro ovladač), tak se to vidět dá bez újmy, ale nejspíš to nebude pohádka, ke které se budete pravidelně vracet.

Tak už to v našem zámku chodí každé ráno, každé ráno. Egocentrický král zpívá svým akvarijním rybkám, zlatým akvarijním rybkám. Vůbec je fixovaný na zlato. Ve svém pokročilém stáří se rozhodne oženit se Zlatovláskou. Využije toho, že jeho kuchař se provinil ochutnáním jídla, z čehož je patrné, že král o vaření ví starou belu, a že ten kuchař umí, jak už tak kuchaří obecně, jezdit na koni a může cestovat i na větší vzdálenosti a pošle ho Zlatovlásku hledat. Kuchař Jiřík úkol splní, ale co se tak stane, když se potkají dva mladí krásní lidé. Kvůli rybáři Třískovi byla tahle pohádka dlouho utajovaným pokladem českého filmového fondu. Díky Bohu, že už tomu tak není a čas od času se můžeme podívat, jak Jiřík plní úkoly, aby mu král Pešek dal jednu ze svých dcer, tu zlatovlasou, pro zlého krále.

Honza s Markýtkou místo aby si užívali zaslouženého rodinného štěstí musejí řešit válku a únos dítěte. V rámci těch peripetií naučí Markýtka létat malého dráčka .... mein Gott, tak ten je tam taky.