Pítrs85

Obrázek o filmu si můžete udělat už tím, že tu Arniemu dává na budku stará ženská... Snaží se to být temné a depresivní (inspirace Se7en a dalších podobných thrillerů té doby je zřejmá), bohužel to dost srážejí laciné triky a jalový scénář. Přes to všechno se ale na to dívá docela dobře, Arnie je cool jako (skoro) vždy a ta hlavní hrdinka je taky sympaťačka. Ale vsadím se, že i zarytí fanoušci Arnolda si na Konec světa možná už ani nevzpomenou.

Pro ty, které zajímá historie, resp. naše památky, výborný seriál. Jaroslav Plesl tomu dodává přesně tu dávku noblesy a pohody, které to potřebuje. Navíc spousta tipů, kam se vydat příště.

Objektivně to za plnou palbu není (jeho starší stand-upy mám radši), ale pokud se SuperNature naštval byť jen jednoho uvědomělého pijana sójového kapučína s duhovou šálou okolo krku (nejspíš zaměstnanec nějaké neziskovky), jediného woke culture extrémistu, tu pátou hvězdu mu z vděku přidám. A co si tady tak projíždím komentáře druhých, koukám, že ten vir, co byl doteď zaznamenán pouze v USA a v UK, se začíná rozmáhat i v našich luzích a hájích. Ach jo.

Nejzásadnější film mého dětství a jeden z nejlepších filmů silných let devadesátých. Film, který všechny své následovníky (Ztracený svět, JP 3) nechává daleko za sebou, nebo se jim rovnou směje do ksichtu (všechny ty číčoviny Jurského světa). Steven Spielberg byl vždycky velké dítě, které si rádo hraje, zároveň však jeden z posledních mohykánů, který věděl, že Hollywood je hlavně továrna na sny, které on sám rád zhmotňoval ve svých filmech a Jurským parkem je dotáhl takřka k dokonalosti, navíc podpořen genialitou Johna Williamse. Scéna s T-Rexem zapsána zlatým písmem do dějin kinematografie, stejně tak do mysli jednoho osmiletého soplíka, který tenkrát v jihlavském kině napětím ani nedýchal.

Mám, nemůžete. Pětiminutovka pro bibliofili, kteří vědí, že knihovna je nejkrásnější bytová dekorace, nejlepší investice, zkrátka knížky nade všechno a nikdy jinak.

Až zas budete někdy pičovat současný dabing... I já vám napíšu, jak jsem to měl s dobou rychlodabingu, resp. s VHSkama (protože vás to děsně zajímá). První a poslední film s rychlodabingem, který jsem měl to štěstí vidět, bylo Lví srdce s Van Dammem. Odradilo mě to od sledování filmů tak na rok na dva. Legendární "strýčku, strýčku" volané malou holkou, v dabingu dospělého chlapa znělo natolik úchylně, že to má dětská duše nepobrala. Naopak VHSky jsem miloval ještě na začátku milénia, kdy moji, asi majetnější, kamarádi jeli v DVDčkách, ti ještě majetnější už pirátili na Pirátské zátoce, torrentech apod. No zestručním to- doba videopůjčoven (ty vole, jedna kazeta, půjčená na jeden den(!), stála 40 káčé, ale pozor- když jste si půjčili tři, čtvrtou jste měli for free!) mi dneska docela chybí, pokec s dámskou obsluhou byl vždycky fajn ("Cože? Vám se ten Pán prstenů jako líbí? Pff, taková sračka"), chodit si mezi regály, číst obaly kazet (později DVD), čichat tu nezaměnitelnou vůni plastu... Do toho vystříhávat ze Cinemy obrázky Van Dammů, Schwarzeneggerů nebo dinosaurů a lepit si je do sešitu... Takhle, buďme rádi, že už je ta doba dávno pryč, ale za sebe můžu říct, že jsem rád, že jsem ji mohl zažít a sem tam si zavzpomínat. Dokument povedený, časy divokého východu stály za to :-)

Takové "hudební Na plovárně". Rozhled v hudebním světě moderátora Pavla Kučery je obdivuhodný, navíc ví, jak a na co se ptát, aby se dotazovaný host nemusel cítit hloupě z otázky, na kterou odpovídal už stokrát. Pavel Kučera totiž takové nepokládá. Takhle nějak má vypadat interview. A jak byste na otázku "Co jste cestou sem poslouchal/a" odpověděli vy?

Vlastně mě to relativně vysoké hodnocení překvapuje. Mimořádná událost je totiž mimořádná hlavně svým pojetím (možná dokonce originalitou nebo minimálně chutí natočit komedii jinak než je vkus většinového diváka), mimořádná tím, že čeští filmaři ještě pořád dokáží natočit komedii, u které se nejen zasmějete, ale dokonce se nebudete cítit trapně (a to už něco znamená). Jasně, některé vtípky jsou recyklátem již viděného, ale ten film prostě šlape. Jestli jsem si kdysi u filmu 127 hodin říkal, jak moc dokáže být strhující, když je celej o chlápkovi zaseklým ve skále, stejně tak jsem měl pochybnosti, jak moc může být vtipný film o pár lidech zaseklých ve vlaku. A opět zbytečně. Navíc moji oblíbení Plodková s Pleslem si to tu dávají stylově.

"Vy ne, vy už jděte do prdele." Jasně, není to nejlepší Svěrák, ale den po projekci kina se ve mně film rozležel a musím říct, že mě to vlastně hrozně bavilo. Zdeněk Svěrák už nemusí nikomu nic dokazovat, v pětaosmdesáti si chce očividně už jenom hrát a bavit se, čímž baví i mě. Už samotný námět je docela originální, nebo aspoň v našich luzích a hájích. Navíc všechny ty povídky, podle kterých je film natočený, mám moc rád a tady je duo Svěrákovic pěkně pospojovalo do jednoho příběhu. Zkrátka a dobře jsem za takovéto milé malé filmečky rád, v dnešní době dvojnásob. (Herecké obsazení skvělé, i ten Kotek tu vysíral jen maličko).

Kriminálek se u nás za posledních, pff, patnáct let točí ne dvě, ale dvacet prdelí, většinou špatné (zdravíme TV Nova) nebo ještě horší (zdravíme TV Prima). A když se jednou za čas vyloupne takováto kvalitka, lidi stejně zas frflaj, že Sokol nemá na košili přesně vzor, co se nosil v '94, že Finger nosí baloňák, co vyšel z módy s pádem komoušů, že Novotný má vlasy o půl centimetru delší než měl Ivo Jonák atd. atp. Gosh! Díky ČéTé, že jste ukázali, že i u nás se dá natočit seriál, nebojím se napsat, evropské kvality. Dobová atmosféra zvládnutá dobře, herci fajn, i to mrazení v zádech se dostavilo, výjimečně, ale přeci. Ale stejně- devadesátky byly super léta, moje dětství, ve kterém žádní Černí (Pozor! S velkým Čé!), žádní Mrázkové, žádní Jonákové neexistovali!