kkarx

Když jsem se chystal na Dvanáct, ještě jsem nevěděl (i když jisté nemilé tušení jsem měl), že se jedná o předělávku slavného filmu s Henry Fondou. Jelikož originál je opravdu dobře zapamatovatelný a téměř bezchybný, očekávál jsem, že se jím Michalkův film bude pouze volně inspirovat a bude tak plnohodnotným filmem s novými svěžími nápady. A jak to dopadlo? Příběh, nejlepší scény a nejdůležitější dialogy zůstaly téměř beze změn, což nemůžu hodnotit vyloženě negativně, protože originál byl opravdu do puntíku propracovaný v tomto ohledu se mu nedá moc vytknout. K hlavním rozdílům oproti původnímu snímku patří přemístění děje do (po)válečné čečny a vetší výpravnost. Dá se soudit, že se hlavní děj odehrává v první polovině devadesátých let v době rozpadu Sovětského svazu. Opravdu dobré pak byly flashbacky do dětství obviněného mladíka, které byly alespoň trochu osvěžující. (i když na druhou stranu odváděly docela pozornost a mohly vyvolat více emocí). Nelíbila se mi pak přílišná ukecanost a protahovanost. Po shlédnutí můžu směle prohlásit, že Dvanáct rozhněvaných mužů vyhrává téměř na celé čáře jednak charismatem herců, perfektním scénářem a vyrovnanou stopáží.

Zatím jeden z nejlepších válečných filmů 50. let co jsem viděl. Zařadil bych ho hned za Stezky slávy. Potěšil mě velmi dobře podaný popis zásadních událostí několik měsíců táhnoucí se krvavé bitvy u Stalingradu, které zpečetily osud 6. armády. Jistě, objevují se tu některé dobové nedostatky, ale v nijak závažné míře. Do filmu jsou navíc důvtipně vloženy skutečné záběry z války a podtrhují tím jistou dokumentárnost. Některými scénami se viditelně inspiroval novější (a rovněž kvaltiní) Stalingrad (1993).

Tento z novějších kousků od Argenta je vcelku dost vydařený. Jednak na něm lze vyzdvihnout dobrý příběh a několik opravdu skvělých neokoukaných nápadů. Vizuálně některé scény působí jakoby přímo z oka vypadly scénám ze 70. let, kdy Argento natočil své nejlepší filmy. Argento se zjevně pokusil navázat na své mistrovské dílo Profondo Rosso (Deep Red, Tmavě Červená), čemuž nasvědčuje tématická podobnost s výše uvedeným filmem, hudba stojící opět na velmi silném a nutno dodat brilantním motivu a barevné ztvárnění jednotlivých scén. S trochou nadsázky by se film mohl jmenovat "Profondo azzurro". Teď však k záporům. Ne všechny scény jsou tak dobré a mnoho jich působí spíše televizním dojmem. Ani hudba není po celý film tak dobře vyvážená, jak bych si představoval a v počátku může být někomu nepříjemná trochu unylost děje. A ještě poslední věc - výběr herců. Chyběly mi více charismatické a lépe zapamatovatelné postavy. Ale Argento si ostudu určitě neutrhl a vytvořil přinejmenším velmi příjemný filmový zážitek, který dá leckomu zavzpomínat na výborná autorova gialla 70. a 80. let. P.S. Podlahová scéna je úžasná, rovněž tak scéna se záznamníkem a říkankou! A rada na úplný konec - nesledovat s otřesným dabingem.

Tedy dnes napíši i něco málo k ději. Nechápu, proč se z budoucnosti nevraceli do minulosti až doby po tom, co odcestovali strojem času. Pro účely výdělku by to bylo přeci naprosto postačující a nevznikal by takový nepořádek. Krom toho by se nemuseli pořád schovávat. Oni sice sestrojí stroj času, ale zároveň spoustu času promrhají čekáním v hotelovém pokoji - tomu tedy říkám časový paradox ;) Co mě ale nejvíc irituje, je příběh. Když už sestrojím funkční stroj času, tak ho použiji k něčemu zajímavějšímu, ušlechtilejšímu, než pouhému hrabání peněz, no ne? Údajně je tento film naprosto skvěle promyšlený do nejmenšího detailu s mnoha časovými pásmy. (I když z příběhu nám ukáže pouhý zlomek) S tím nehodlám nijak polemizovat, už jenom z jednoho prostého důvodu - je to úplně jedno! Běžný divák se nebude chtít koukat na film znova a znova, jen aby pochopil, o co v něm vlastně šlo. Představte si, že například autor knihy napíše namísto celých vět pouze některá vybraná slova a k tomu ještě mnoho z těchto slov nebo vět zpřehází. Co vznikne? Zřejmě velmi nepřehledný a nepříliš logicky navazující sled slov. A přesně tak vypadá od určitého okamžiku i tento film.

Kdyby film nebyl roztahaný na dvě hodiny a netrpěl dobovými nectnostmi, pak bych uvažoval i o lepším hodnocení. V první půli se velmi pomalu seznamujeme s postavami (bohužel i s některými úplně zbytečnými, jež vůbec nezasáhnou do dalšího dění) a druhá polovina se koncentruje už jen na obranu nevelké nemocnice. Právě první část je však příliš dlouhá a zkrácení minimálně o 30 minut by věci jenom prospělo.

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, na kterém mě přitahovalo exotické prostředí, vtip a detektivní zápletky. Znělka byla taky úžasná a vychutnával jsem si ji vždy až do konce. Životní role Roba Stewarta, která mu třeba v Srbsku přinesla takovou popularitu, že Srbové nosili před volbou hlavy státu cedule s nápisem Nick Slaughter for president. p.s. na youtube je celá první série v originále ve velmi slušné kvalitě

Tohle je přímo dokonalá ukázka porevolučního házení špíny na nepohodlné politické strany (a jejich představitele), jež kritizovaly vývoj země a vládu po roce 89. V tomto případě na nejsilnější představitele (skutečné) opozice - republikány s Miroslavem Sládkem v čele. Všem doporučuji tento "dokument" shlédnout, aby měl každý sám možnost prohlédnout, jak se před 20 lety začala dělat moderní propaganda a jak se dodnes ve vylepšené podobě dělá. Musíme si uvědomit, že už se psal rok 1991a většina společnosti se začínala vnímat jako demokratická, proto se samozřejmě nemohla uplatnit průhledná černobílá rétorika komunistů, kterou používali po 40 let a která byla každému už leda pro smích. Styl se tedy musel změnit a vyvolat dojem nestrannosti a demokratického postoje. To je na tom ostatně nejodpornější. A jak si s tím převlečení soudruzi tedy poradili? 1.) Vyberte neadekvátní vzorek voličů strany. 2.) Některé příznivce strany označte za inteligentní a hned v následující chvíli dejte slovo vyhozenému(!) členovi této strany. (nezapomeňte zmínit, že byl za komunistů perzekuován) Dejte mu největší prostor v celém "dokumentu". Naopak nedejte žádný prostor k reakci. (opravdu ryze demokratické) 3.) Při záběrech předsedy strany nebo setkání příznivců strany použijte zlověstnou hudbu. 4.) Vytrhávejte věty z kontextu. 5.) Vyhněte se jakýmkoliv bodům programu strany. 6.) Při každé možné příležitosti označte předsedu strany za "vůdce". 7.) Vyprovokujte lidi z davu a natočte jejich reakce. 8.) Zakončete patetickými slovy o demokracii a dobrém výběru při volbách. Tohle opravdu není nic víc než odporná manipulace s lidmi. Bohužel dnes se to dovedlo prakticky k dokonalosti... K shlédnutí na Youtube - http://www.youtube.com/watch?v=VOlRzJXy2GM

Inu, ze všech tří částí série je tato, narozdíl od předešlých dvou, alespoň trošku koukatelná.

Televizní filmy nehodnotím, pokud nejsou velmi dobře zpracovné a tady bohužel hodnotit nebudu. Proč? Jednak kvůli viditelné televizní formě a zdlouhavosti. Za 140 minut přeci musí být možné odvyprávět historické události do nejmenšího detailu. Proč se tedy film raději zaobírá osudy několika mužů místo osvěty televizních diváků a přiblížení dané situace? No jednoduše proto, že Američané mají rádi (své) ikony a nestranným výkladem sledu událostí by ikonizace osobností (ve filmu) nemohli nikdy dosáhnout. A k tomu vůbec nepotřebují americkou vlajku v každém druhém záběru - bohatě k tomu vystačí vykreslení Američanů v kladných barvách a naopak druhé strany v záporných. Ať už jde o výběr herců samotných, jejich smyšlených monologů a dialogů, či způsobu jejich boje. Samotné zpracování je ryze televizní a nemá naprosto čím překvapit.

Strčte partu retardovanejch puberťáků se svejma super hláškama do stráášně strašidelnýho domu (bububu), přidejte pár gumovejch masek, ukažte pár koz a trochu gore - no to musí bejt super, no néé? Celou první hodinu si můžete vychutnávat opravdu nádherný dialogy všech náctiletých kokotů, asi těch nejdebilnějších a nejotravnějších co jsem měl možnost kdy vidět. Bohužel utrpení nekončí ani s jejich přeměnou na kokot-teen-příšery, takže jediné co si opravdu užijete po celých 90 minut je geniální syntetizárová hudba ala Michal David...