dee-key

Přistupoval jsem k tomu s velkou nedůvěrou ze zřejmých důvodů, ale dal jsem na doporučení Pro-EaZzyho a musím říct, že jsem spokojený. Jasně, je to hovadina a příběh má v sobě asi tolik děr, kolik jich má ten barák, ve kterým žijou, ale na to že ze začátku postavy vyloženě nesnášíte a celé se to tváří jako duchařina, se to vyvrbí v drsnou, černou komedii.

Já jsem z tohohle epického dobrodružství nadšený. Válka mezi samurajskými elfy a ninjovskými skřety a přesto stále pohádkově laděné, s trochou mystiky, perfektní animací, pár dobrými vtípky a špetkou romantiky. Není to nic zlomového ani světoborného, ale jako pohádka určitě skvělé.

Průměrný animák s průměrnou animací. Sice musím ocenit některé dobře provedené řežby, ale tím asi končí výčet kvalit, protože příběh je docela děravý a kýčovitý. Navíc Orm si s trojzubcem vyndá celou Justice League a všechno aby zachraňoval Batman se svým "geniálním" nápadem... A Green Lantern se zmohl na veliký chodící vysavač? WTF? Krom toho jestli Atlanťané chtěli obsadit souš s tou směšnou armádičkou...? JL je prostě banda poloimpotentních padavek, kteří jsou tam dobří jen k tomu, aby z Aquaman vypadal jako větší hrdina. Podle mě to mělo daleko větší potenciál.

Za Gibsonovou mayskou vyvražďovačkou to krapet klopýtá, ale i tak je tenhle novozélandský přebor ve stolním tenise docela zábavným kouskem. Surová řežba, to ano, ale vadilo mi, jak se to zbytečně občas táhlo a ty jejich sebepřesahující pindy mi to taky moc nezpříjemnily. Suma sumárum maorská rodinná vendeta nebyla vyloženě špatná.

Po první sérii můžu říct, že jsem naprosto spokojený. Ve dne slepý advokát, v noci tajemný mstitel. Jaké klišé! Ale po posledním Daredevilovi je to příjemné osvěžení, když charaktery nejsou totálně ploché. Naopak je tam řada postav a žádná z nich není černobílá. Příběh je velice slibný, souboje jsou přímo skvělé. Inspirace u komiksových velikánů je vyloženě zjevná, proto je to temné a docela krvavé. Seriál nacpaný odkazy na Marvel universum a tak dále. Prostě paráda. Jen mě trochu mrzí, že finální bitka byla trochu strojená a určitě na celém to dílu bylo co vylepšovat. Ale atmosféru to rozhodně mělo.

Nenáročné, milé, ničím špatné ani ničím výjimečné, nezklame ani nenadchne. Je to prostě jedna z tuctových romantických komedií, kde holka neví co se životem a vlastně ani neví, jestli miluje svýho kluka. Prostě kráva (Keira no...). Ale v zásadě mě to i celkem bavilo, (hlavně asi proto že miluju Rockwella) a to i přes to, že už na začátku filmu víte, jak to dopadne a asi byste byli i naštvaný, kdyby to dopadlo jinak. Note: posledních asi patnáct minut filmu se mi nestáhlo, takže jsem si akorát přečetl titulky. Mám pocit, že jsem o moc nepřišel.

Tuhle vrchovatou dávku černého, drsného a bezskrupulózního humoru jsem sháněl hodně dlouho a dost se na ní těšil, byť jsem v podstatě nevěděl, o čem to bude. Fakt, že se jedná o samostatně stojící příběhy mě trochu zklamalo, ale kvalita jednotlivých historek mé filmové očekávání záhy dokonale uspokojila. Snad s výjimkou poslední, jejíž protagonistku si film dal do hlavního plakátu. Závěrečný příběh mi přišel nejslabší a nedotažený, proto nedávám pět.

Asi jako většina příčetných lidí jsem ještě nečetl předlohu, proto můžu ohodnotit jen to, co jsem viděl. Celkové vizuální zpracování mě dost nadchlo, mimo jiného mě fascinovaly kostýmy. Způsob, jakým funguje střih a přechody scén je příjemně osvěžující. Rovněž práce se zvukem je velmi umě provedená. Ale především stylizace každé scény do prostor divadla mi přišla dost originální a je to něco, co z této červené knihovny dělá tak trochu umělecký zážitek. Jinak sotva se můžu na film zlobit proto, že se hlavní hrdinka chová jako kráva. Naopak, krávu Keira hraje velmi obstojně a patrně má na to monopol. Ani se nemůžu zlobit na stopáž, protože natočit cokoli podle Tolstého a narvat to pod dvě hodiny by musela být fušeřina. Každopádně to není zrovna ten typ Wrightova filmu, který bych si asi pustil znovu.

Jako sorry ale tohle není dokument. To je záznam z pár koncertů jednoho interpreta a pak jakoby mimochodem je tam ukázaný, že je to dementní pozér i mimo jeviště. A nepíšu to proto, že jsem rap nikdy moc nemiloval a že mi všechny ty rýmy, co v dokumentu použijí, přijdou jako hodně slabý výtvor prvního stupně zvláštní školy, ale prostě proto, že pokud to má být dokument o subkultuře raperů, tak to absolutně selhalo.

Je fakt, že o punku jsem se z toho moc nedozvěděl. Leda tak to, že má, jako všechny mince, dvě strany. Na jedný jsou dementní zkuřky a alkáči co nic neřešej a na druhý jsou lidi, kteří zastávají nějaké smysluplné názory, hodnoty atd. S drobným vhledem do obou stran barikády to je celkem zábavný dokumentík o tom, jak se mladí snaží navázat na to, co měli staří utnout už před dvaceti lety.