sator

Když vlak přijíždí na Žižkovské nádraží, hlášení rozhlasu není v češtině ale v rumunštině.

Podle nedávno - až zázračně nalezeného pitevního protokolu - si kapitán Morávek nevzal život  sám, ale byl zastřelen.

Ve filmu byly použity záběry ze snímku Past na kachnu (1978).

V roce 1980 snímek získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně v kategorii krátkometrážních filmů cenu Zlatého medvěda.

Jiřina Bohdalová nebyla z filmu nadšena. Mnohem raději má divadelní představení podle kterého později film vznikl.

Natáčení probíhalo  v Tanvaldu, Vrchlabí, v okolí Sečské přehrady a přehradní nádrži v Souši.

Hudební skladatel Maurice Faugere (Petr Haničinec) nemusel hru na piano, jak bývá obvyklé, markírovat, protože sám byl zdatným pianistou.

Zdeněk Svěrák k výkonu Jana Třísky uvedl: „Já když dneska vzpomínám na svého učitele, podle kterého jsem napsal Igora Hnízda, už si ho neumím představit, Tříska mi ho přebil. Když vzpomínám na dětství, tak mě učí Tříska.“

Film získal v roce 1977 na MTF Zlatá Praha Cenu pro nejlepší komedii.

Snímek se natáčel na chatě Lukáše Vaculíka, který jej označil za odrazový můstek k rozhodnutí stát se hercem.

Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 2014. Před uvedením prošel rekonstrukcí a kolorováním. Pro rekonstrukci byl shromážděn dostupný filmový i nefilmový materiál, restaurátoři NFA provedli technickou analýzu, rozbor obsahu filmu a dochovaných písemných archiválií. Po analýze následovala rekonstrukce a laboratorní zpracování všech fragmentů. Konečným stadiem celého procesu bylo zhotovení dupnegativu a nové kopie – virážované podle původních kopií. Proces virážování, tedy chemického barvení filmové kopie, provedl za supervize restaurátorů NFA Jan Ledecký, jehož metoda virážování s přesností na jedno filmové okénko bez toho, aby bylo nutno filmový pás stříhat a posléze znovu spojovat, je výjimečná. Náklady na restaurování dosáhly částky 1 115 000 Kč.

Pan Suchý, ač autor scénáře, se netajil  tím, že mu megalomanské pojetí filmu nesedělo. V jeho představě měl být snímek více komorní a odehrávat by se mohl v nějaké zapomenuté posádce s několika zanedbanými vojáky.

Exteriéry byly filmovány v Hořovicích, Praze, Kladně a Jílovém u Prahy.

Na přání producenta se v Římě dotáčely choulostivější scény než jen šmírování dívek na plovárně. Tyto scény český divák neměl možnost spatřit.

Režisér Brezina vzpomíná, že se musel trampům půl roku přibližovat a získávat si postupně jejich důvěru, než mohl začít natáčet film.

Ve filmu se objevuje Jeep, osobní terénní automobil české provenience s názvem Škoda 973, později nazývaný Babeta. Tento kus nikdy nebyl zaveden do výroby. Více se o něm lze dozvědět v cyklu ČT Zašlapané projekty (od r. 2008).

Snímek dostal hlavní cenu hudebních pořadů v Cannes.

Filmaři točili v dobových reáliích typických pro "galérku", například v baru Marica. V záběrech se proto někdy objevily i skutečné postavy, například "hraběnka", legendární postava z Malé Strany, o které se tvrdilo, že je skutečně bývalou hraběnkou. Pro mnohavrstevný makeup byla nepřehlédnutelnou.

Jako námět k seriálu posloužily knihy Vladimíra Neffa "Sňatky z rozumu" z roku 1957, "Císařské fialky" z roku 1958, "Zlá krev" z roku 1959, "Veselá vdova" z roku 1961 a "Královský vozataj" z roku 1963. Všechny knihy vychází z historie rodiny Neffů a jsou defakto kronikou rodu.

"In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti", v překladu „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ je křesťanská modlitební formule, vyznání Boží Trojice.