sator

Ve vyprávění spoluautora scénáře Petra Markova zaznělo, že si zástupci Československých státních drah stěžovali generálnímu řediteli Barrandova, že nikde v ČSSR nejezdí vlak, kde by pasažéři byli nuceni si přesedat, aby se nepřevrátil.

Ve scéně, kdy zděšenému Hitlerovi (František Vicena) pustí dokument o prohrané nadvládě Německa, je použit střihový dokument, který doprovází sugestivní hudba. Jedná o skladbu „Ich hab' an dich gedacht“ od skladatele Hanse-Otty Borgmanna, s textem od Hanse-Fritze Beckmana. Píseň zazněla prvně ve filmu Tango Notturno (1937) a nazpívala ji Pola Negri.

Režisér si byl vědom, že scénář byl vytvořen příliš rychle, přesto trval na realizaci pro potřebu dobové autenticity reflexe pookupační doby.

Manželka pana Sováka uvedla, že smutně proslulá paní Balážová, náměstkyně ředitele Československé televize, vydala příkaz zničit všechny kopie seriálu. Jedinou kopii zachránil vedoucí výrobního štábu Miloš Čálek.

Režisér Jiří Sequens, který měl velký vliv, po premiéře filmu prohlásil, že se nejedná o angažovanou tvorbu, ale že se „nám“ režisér Nýdrle vysmívá a že by takový tvůrce neměl v naši zemi nejen studovat, ale ani filmovat. Kvůli němu byl film poslán do trezoru a Nýdrle odešel do emigrace, kde se uplatnil jako režisér reklam a videoklipů.

Točilo se i v léčebně v Červeném Dvoře, kde sám režisér absolvoval protialkoholní léčbu.

Autorem scénáře je ve skutečnosti Jaroslav Dietl, ale z důvodů jeho nesouhlasu s tím, aby seriál režíroval Petr Tuček, odmítl uvedení svého jména.

Fero Fenič vzpomínal, že podle dramaturgyně filmu bylo provedeno ve snímku na 300 střihových zásahů. Proto se režisér shlédnutí takto upraveného snímku roky vyhýbal.

Film vznikl na základě povídky Evy Kantůrkové z knihy "Černá hvězda".

V díle Romeo z autobusu spadne při rvačce v bytě Krbcových Tonda Čihák (Vladimír Menšík) do vany a je zcela mokrý, ale už v příštím záběru je naprosto suchý.

Miroslav Horníček vzpomínal, že námět na seriál v České televizi nechtěli. Čirou náhodou však potkal v restauraci šéfa kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslava Mullera, kterému se svěřil, aniž tušil, o koho jde. Ten poté Horníčkovi s prosazením seriálu pomohl. Šlo však zřejmě o výjimečnou záležitost, protože jmenovaný byl znám jako "hrobník české kultury".

Produkční Alena Berková za medailon mistra Zrzavého velmi bojovala, protože v ČT o něm v té době nechtěli ani slyšet.

Dluhy z filmu Martin Dejdar splácel 13 let.

Po útoku na Pearl Harbor se bezpečnostní služba rozhodla, že americký prezident potřebuje pancéřovaný vůz. Jediný, který byl k dipozici, byl zabavený vůz legendárního gangstera Al Caponeho, a tak tehdejší prezident USA Franklin Delano Roosevelt jezdil v autě slavného zločince, tedy alespoň do té doby, než mu byl zhotoven vůz na zakázku.

Po deseti dílech přišlo i přes značný divácký úspěch nařízení pořad ukončit.

Jedná se o první vědomostní soutěž v české televizi.

Natáčení probíhalo v podzemí areálu Pražského hradu. Architekt filmu vzpomínal, že v lokacích byla taková zima, že šla neustále hercům pára od úst. Nakonec situaci vyřešili tím, že přivezli dva obrovské parní lokomobily k vytápění.

1 vteřina letu stála stála v přepočtu 2,25 milionu Kč.

Pan Císařovský zkrácení filmu obhájil slovy: "Dnes se sice stalo běžným točit celovečerní dokumenty, třeba i dvojnásobně překračující obvyklou stopáž, ale právě v dokumentu je potřeba naučit se vyjadřovat způsobem vedoucím přímo k jádru sdělení. Rozhodl jsem se proto zkracovat své hodinové, často i některé půlhodinové dokumenty na nezbytné minimum. Nejde mi o telegrafický sestřih filmových trailerů, ale o osekání balastu, rozmělnění a žvanění, kterého je náš svět plný. Jde tedy o Occamovu břitvu v dokumentární praxi. Z původně hodinového dokumentu „Fiktivní deník Zikmunda Reacha“ tak vznikl dvacetiminutový film, pod který se konečně mohu podepsat bez uzardění."

Název filmu je parafrází Debussyho preludia "Faunovo odpoledne". Zajímavostí je i to, že tuto skladbu je možné ve filmu slyšet.