sator

Před vydáním na DVD nosičích došlo k pečlivému remasterování celého seriálu, který byl po 40 letech existence již značně nekvalitní.

Sandra (Táňa Pauhofová) jezdí ve voze Citroën C3, typu vyráběného v letech 2009–2016.

Film nebyl nikdy vydán na fyzických médiích, protože z finančního hlediska dopadl velmi špatně.

Hudbu k filmu složila americká rocková skupina Journey.

Scéna, kdy je František (Juraj Loj) pokousán mravenci, nebyla ve scénáři, ale pro svou spontánnost, uvěřitelnost, ale i určité odlehčení jinak ponurého filmu, při střihu zůstala zachována.

Doktoři i lékaři používají jednorázové latexové chirurgické rukavice. První jednorázové latexové chirurgické rukavice byly vyrobeny až v roce 1964. Předtím byly rukavice těžší a po každém použití byly znovu sterilizovány.

Na paži uniformy italského vojáka De Simone (Joel Brooks) je špatně italská vlajka, jejíž pruhy by měly být svislé. Místo toho měl maďarskou vlajku s vodorovnými pruhy.

Hawkeye (Alan Alda) říká, že Klingerův (Jamie Farr) magický elixír je jeden díl cementu, čtyři díly písku a šest dílů štěrku. Klinger je rozrušený a opravuje ho v tom, že správně má být tři části štěrku. Správnou směsí je ale jeden díl cementu, dva díly písku a tři díly štěrku. Pro vazbu na tvrdý beton je důležité množství vody, aby mohla začít chemická reakce v cementu.

Pokus vzít si život Jan Mikolášek (Ivan Trojan) realizuje pomocí pušky a zmáčknutí spouště zbraně palcem u nohy odpovídá realitě. S hlavní u hlavy nebylo možné rukou na spoušť dosáhnut. Pamětníci první světové války vzpomínali, že už na dálku věděli, kdo ukončil svůj život dobrovolně; podle zuté boty vedle vojáka.

Je to nejdelší náboženský dramatický televizní program vůbec.

Film měl mít premiéru 14. července 2004 v multikině s herci Janem Budařem či Janou Hlaváčovou. Háček je však v tom, že film je najednou tichý. V České televizi k němu totiž podle režisérky Jitky Němcové smazali zvuky. „Rekonstruovat pro verzi do kin znovu každý šum, každé zavírání dveří, to je práce pro dva zvukaře na čtyřicet padesát dní,“ tvrdí Němcová. Jak se něco podobného může stát? Snímek původně vznikal pod názvem Ruth to vidí jinak pouze pro obrazovku a v této podobě už je hotov. Pokud pak tvůrčí skupina nepřikáže, ať se zvuky zachovají, automaticky se prý mažou, neboť pořad je takzvaně „uzavřen“. Televizní záznam však pro kina nestačí.

Zda se zvuky opravdu smazaly a čí vinou, na to ČT neodpovídá. Z Kavčích hor se proslýchá, že vypuklo horečné hledání, ale ředitel výroby Petr Erben prohlašuje: "Žádný film jménem Voníš jako tenkrát neznám. Znám pouze televizní inscenaci Ruth to vidí jinak, ta je v pořádku - a jestli z ní vznikne také film pro kina, o tom budeme jednat až v pondělí. Takže veškeré otázky na film nebo na jeho zvuky jsou předčasné."

Zpěvačka v televizi, tedy její hlas, patří Teri Harangozó, což byla maďarská zpěvačka. Ve své době byla jednou z nejvlivnějších umělkyň v Maďarsku, jejíž nezávislé album ovlivnilo mnoho maďarských zpěvaček.

Když se spojují se svým příbuzným z budoucnosti z třiatřicátého století, používají termín prapředek, ale to slovo je špatně zvoleno, používá se pro příbuzného z minulosti. Pro příbuzného z budoucnosti by se dalo použít jedině „prazadek“,  tenhle novotvar by ale v ústavu jazyka českého nesjpíš neprošel.

Hudebníci hrají ve filmu tyto skladby: „Bach: Cello Suite No. 1 in G Major“, „Air on the G string“ a „Tokáta a fuga d moll“. Všechny skladby zkomponoval Johan Sebastian Bach.

Oba díly byly natočeny v roce 1968 a do obnovené premiéry na začátku 90. let byly odvysílány pouze jednou, první díl 11. a druhý 18. prosince 1968.

Milan Kňažko obdržel cenu za herecký výkon na festivalu Zlatá Praha.

Bylo použito velké množství záběrů z filmu The Four Feathers (1939), včetně celé konečné bitevní sekvence.

Vzniklé dvě půlhodiny, odvysílané až po smrti Jiřího Šlitra, měly u publika mimořádný ohlas. Amatérské zvukové záznamy televizního vystoupení se pak v letech normalizace staly doslova pokladem, protože oba pořady televize nereprízovala a smazala. Jen díky nabídce několika nadšenců a sběratelů se podařilo obě vystoupení zrekonstruovat a vyčistit.

Stájník Michal (Josef Dvořák) zde paroduje Erbenovu „Polednici“. Není moc pravděpodobné, že by český básník dorazil do Francie 18. století v českém překladu. Nicméně český divák, který v době natáčení seriálu chodil do divadla Semafor, poznal, že Dvořák zde zahrál úryvek ze hry „Kytice“, ve které hrál svou slavnou roli polednice, v ještě slavnější hře.

Film se dochoval jen díky tomu, že byl v archivu StB jako doličný předmět.