F.W.Colqhoun

Are you telling me that I'm caught in the middle of fan-fucking-fiction? SPOILERY Už dlouho jsem neviděl někoho tak zřízeného jako je Courteney Cox.  Když ale přehlédneme nepovedené plastiky protagonistů, kteří neměli to štěstí pojít v předchozích dílech série, uzříme, že přiznaný záměr requelu, jak jsem jeho definici poprvé zaregistroval z úst neteře původního experta Randyho, který pro mou generaci kdysi precizně shrnul pravidla pro přežití v žánrovém filmu, není zvládnutý špatně. I když bych jakožto divák původního filmu viděl nejraději ten samý film a prožil to samé bodací vzrušení, v mé divácké kondici již nenavoditelné, aktualizace původního konceptu o pár současných motivů a témat (sociální sítě, péče o duševní zdraví, fanfiction, streamovací platformy) není takovou zátěží, aby ho dokázala poslat ke dnu. A Melissa Barrera je hezčí než Neve Campbell. Ale ta Courteney Cox... Nefalšovaná hrůza.Nefalšovaná hrůza. I still prefer The Babadook.

Dejte mi něco živého. Vyzrálého umělce musí v určité fázi tvůrčího vývoje napadnout, že je lepší nerealizovat úplně všechny dobré nápady najednou. Chan-wookovi nelze upřít, že úctyhodné množství zajímavých nápadů má. Nějaký boomer by mohl ale říci, že samotný záměr realizovat adaptaci comicsu směřuje výsledek na publikum adolescentní věkem či vkusem, což sice není nutně špatná věc, ale divák, který si u filmu cení konzistence a u tvůrce disciplíny zaměřené na méně obsahově i formálně ježatý výsledek, se může cítit u exhibice patlající páté přes deváté Sofokla, mangu, Dumase a Tarantina trochu trápený. Svým způsobem obdivuhodné. Už ale vím, že Komorná nebyl úlet, nýbrž norma a to jsme tentokrát ani neviděli nůžky, kromě těch na stříhání jazyků.

Myšička je jako zásadový policajt Fajt super, Křenková hraje jako obvykle velmi věrohodně a esteticky sama sebe a Navrátil nehraje nic, byvše při tom sympatický. Problém s Božími mlýny nemám ani tak proto, že často nudí a pasti na zákonem nepotrestané pachatele jsou naivní. Bůhví proč mě iritovalo sledovat veřejnoprávní produkci z pera investigativního novináře, sugerující v zemi s nevalnou vymahatelností práva, že to nějakým zázrakem dobře dopadne. Nemístný optimismus, eskapismus, propaganda nebo prostě drzost?

EL PORTAL /// ROGER MOORE AS JAMES BOND 007 IN LIVE AND LET DIE /// CHARLES BRONSON IS THE MECHANIS, SECOND SHOWING Někdo v souvislosti s Pizzou zmiňuje Tarantina, ale stejně přítomná je Sofia Coppola, jejíž cesty odnikud někam a zevlounsští, existenciálně sytí hrdinové Alana a Garry jsou z příbuzného vrhu. Romantická složka vykoukne nad hustou pěnu dní sedmdesátkové Kalifornie zřídka; končí tam, kde obyčejné žánrové filmy začínají a od obvyklé dramatické křivky mimoběžný průběh sbližování a vzdalování se patnáctiletého podnikavého tlouště a nekrásné pětadvacetileté židovské dívky možná připomenou nejednomu divákovi klopýtavý průběh skutečné lásky. Vše v krásných kulisách časů, kdy holky řídily náklaďáky, americký sen se nemusel jen zdát, vrčely vodní postele a otáčením lékořicové pizzy šlo vyloudit ne-hit Piece Frog od The Doors.

Tato zbraň [dětský umělohmotný meč] byla vyrobena Carrefourem, posledním opravdovým umělcem. Nechť tě na cestě opatruje. Obludnost globalizace vám dojde, kdy zjistíte, že etiopské filmy citují dílo Davida Lynche. Pokřivenec Candy a a krásná Birdy žijí v opuštěné kuželkárně, která se samovolně uvádí do pohybu. Na obloze levituje  rezavějící kosmická loď, centrem svatyně je plakát se slavnými afroamerickým basketbalistou. Když potřebujete službu od vědmy, musíte dovalit přinejmenším vinyl Dangerous. Album Michaela Jacksona. Třetí století. Oblíbený Molegonskými válečníky, kteří si jejím poslechem dodávali odvahu. Věří se, že Jackson byl americký farmář. Jeho hudba je vzrušující. Candy se vydává na mystickou pouť nádhernou africkou krajinou, aby nalezl Santu Clause, jehož vágusovitý zpěv zaznívá i z díry na bowlingové koule...  Nejspíš nemá smysl v tom nacházet nic než nakažlivou radost s možnosti krásně natáčet naprosté kraviny.

Oh love. It is not safe. Od proslulého režiséra klasických divadelních kusů bych očekával porozumění měřítkům, ne inscenaci malicherné vraždičky v kulisách odpovídajících Hvězdným válkám. Hotel na břehu Nilu vypadá jako královský palác na Naboo, říční Karnak o rozměrech imperiálního křižníku. Jestliže ve verzi s Ustinovem, která se snad dokonce točila přímo v Egyptě, měl každý skromnou kajutu, Branaghův Poirit si na palubě zasloužil loft s krbem. Asi jen autora filmového Thora netrkne, že se v takových kulisách jemná předivo vztahů a motivů mezi vrahem, obětí a podezřelými trochu zanikne. Jistěže lze spekulovat, že měl Branagh na mysli transpozici mělkého prázdninového čtení do bezmála shakespearovského dramatu, ale potom též nutno konstatovat, že to nefunguje ani se všemi těmi poťouchlými anachronismy a vylepšeními (Poirot obdivující blues, pche). Poslední film Armieho Hammera?

Josef pochopil, že se stal štvancem. Fajn že se na problémy privilegovaných bílých mužů ani v této době úplně nezapomíná, i když se nakonec ukáže, že jejich potíží jsou oni sami a navíc komplikují život všem okolo. Jemně surrealistické vyprávění o muži, který všechno slyší, ale ne vše si pamatuje, se povznáší nad běžnou 'tuzemskou' produkci nejen scénářem, který dokáže nebýt banální, hereckým koncertem pro 2+1, převlékací scénu ztepilé Alexandry Borbély (na jejíž jedinečné fyziognomii postavil nějaký Maďar skvělé O těle a duši), východoevropskou aluzí na Donnieho Darka, ale hlavně nanejvýš vítanými povznesením se nad podlézání divákovi, kterého jinak třeba honit na každou píčovinu do kina. Prostě kdo chce vidět Krobota existenciálního skoro mastroianniovsky a Kaiserovo penzijní péro, ať přijde, nebo si film streamne za 50 let. Těžko říct zda lvy uhnaný Zátopek, ale tohle přetrvá.

Jasná volba pro každého, komu se zasteskne po prostoduché VHS legraci v duchu 90. let (než tuto kategorii skoro úplně zaplevelily komiksové adaptace). Wasabi je temná strana Leona s Jeanem Reno a protivnou Asiatkou v roli roztomilé Natalie Portman, potřeštěnosti místo melancholické osudovosti a exotických procházek (not exactly) Alone in Kyoto za Big Apple. Leccos bohužel zůstalo ztraceno v překladu Bessonova stylu z pera jeho vlastního taxikáře, byť idiotská verze francouzského a prostě japonského humoru vykazují pozoruhodné shody; snad že je pitomost srozumitelná univerzálně. Přestože film nenadchne, nepřekvapí a nepovznese v naprosto žádném okamžiku (nepočítaje v to krátké entrée zralé verze tajemného objektu Bondovy touhy Carole Bouquet a zajímavých voleb v hudebním doprovodu), jako peprné koření nudného diváckého života poslouží.

That's how we did it in the '90s, son!  Randal a Dante (ne-)točí porno aneb La Nuit américaine, américaine for real. Existuje kromě pitomého sklonu krmit diváky pravdami důvod sledovat, jak jde stejně jako v životě i ve filmu všechno postupně do prdele? A ještě jiný kromě chuti sát opojný jed nostalgie a sentimentu? V sámošce potřetí a asi i naposledy, neplánuje-li Kevin Smith své roztomilé partyzány na poli nuzného malo-podnikání utopit v bahně stáří, úpadku, vdovství a smrti ještě hlouběji, jak se to stalo i jiným, kteří se nedokázali odloučit od svých postav v domnění, že diváci možnost sledování osudů do trudné dospělosti ocení. Neocení. Na důchod nikdo nevzpomíná. Nejenže není proč, není ani kdy. Záměr dosti pochybný kazí ale jen málo, chvílemi je to nadále sranda - víc než co jiného pohled na Jayův umělý chrup a plastiky chudých 'prodavačů'.

But I think once you quit hearing "sir" and "ma'am," the rest is soon to foller.  McCarthy, bratři Coenové, Roger Deakins - vysoká škola důstojného cílení na prestižní filmová ocenění, která už nejspíš vyučuje podle neplatných osnov. Tenhle film už v době prvního uvedení nebyl pro mladý, nejen kvůli zdevastovanému xichtu Tommy Lee Jonese. Kromě nepřekvapivě skvělých výkonů v jednotlivých kategoriích, které nemá smysl vyjmenovávat, mě potěšila pečlivost zobrazení postav především jako důmyslných chlapíků, všechen ten čas věnovaný drobným receptářovským tweakům, jak si udělat život, zabíjení, sledování i prchání jednodušší. (Který se vztahuje výhradně na Američany, nikoliv Mexičany, kteří vědí a umí hovno a ani nevědí, kde žijí vlci a kde šakali, kteří mi skrze všechny ty zlepšováky nejednou přišli na mysl.) Kongeniální mccarthyovsky-coenovská fascinace lidským zlem, bohem promlouvajícím výhradně skrze absurditu a k postavám, které ho nevyhlížejí, by se mohla zdát jen pseudo-existenciální vějičkou. Ale tou nejsou. Call it.