Vavča

Série, která v Číně sklidila velký ohlas,  studentka Li Shi Qing (Zhao Jin Mai), a herní designér Xiao He Yun (Bai Jing Ting) jedou autobusem 45, který vždy neomylně skončí v plamenech, musí přijít na to, jak se ocitli v časové smyčce a nehodě/teroristickému útoku zabránit. Střídmá minutáž, menší počet dílů jsou plus, stejně jako sympatické hlavní obsazení. Co nevydýchávám je propagace čínských společenských hodnot (veřejné fízlování a sebeudávání se) a glorifikace policie, která je v seriálu celkem dost neschopná. První třetina mě bavila hodně, někdy po půlce se to začne rozpadat do osobních příběhů cestujících. Hlavní hrdinka je sice zpočátku sice trochu na zabití a mesianista, ale časem pochopí, že se musí chovat normálně. Seriál určitě má nápady, napětí, je to zajímavé jako kontakt s tím, co považuje tamní publikum za vynikající. Na západě by si to neškrtlo, některé příběhové linky a řešení mě iritovaly, přesto na čínské poměry slušná série.

Posmrtné záškuby hongkongského filmu mají různé podoby. Infernal Walker jasně inklinuje svým námětem a provedením k legendární undercover krimi Infernal Affairs z roku 2002. Režisér má zažité postupy a schémata žánru, nicméně nutno přiznat, že dnes už to působí poněkud omšele. Na akčních scénách je poznat, že by neškodil větší rozpočet, herecké obsazení slušné, ale nikdo vyloženě nevyniká. Působí to hrozně prázdně a neinvenčně někdy spíše jako TV produkce, než film pro kina. Tento druh filmů už je dlouhodobě příliš vytěžen. Bez pořádného scénáře a výrazně prokreslených postav, tak opakování staré látky nemůže nic moc dobrého přinést, kromě celkem slušné kamery, a pár solidních akčních scén.

Dvojice zlodějíčků Khalujan a Babban má štěstí na problémy, prchají s penězi před pomstou mafiána. Skončí v domě jednoho zločince, který jim má pomoct v přechodu hranice do Nepálu. Zde je však pouze jeho žena Krishna (Vidya Balan), která má svoje cíle a tajemství, jenž nejsou zjevná. Film působí poněkud ospale a pomalé tempo vyprávění, bez výrazných zvratů neslibuje nic zásadního. Jenže buďte trpěliví, pomaloučku, polehoučku, se začnou vztahy měnit a dramatizovat, jak oba muži o Krishnu usilují. Kriminální a romantická zápletka se začne vybarvovat do nečekaných odstínů. Závěr je přímo strhující, hlavní herecké trio velmi dobré, film pro sebe samozřejmě urvala Vidya Balan jako zraněná, ale zároveň silná žena. Velmi originální film, na který musíte mít určitou trpělivost. Myslím, že tohle je ten další typ filmu, který není pro začátečníky s indickým filmem (byť zde nejsou tradiční hudebně taneční čísla). Jenže zároveň si musíme říci, že tohle je památný film, který z paměti nevymizí a při repríze budete jeho kvalitu vnímat výše, než u prvního sledování.

Šestá série Miliard přináší definitivní změnu hlavní postavy, Cory Stoll jako Mike Prince "slušňák" postihnutý docela slušně velkým mesianistickým komplexem je však zajímavým antagonistou Chucka Rhoadse (Paul Giamatti dovede pořád přistupovat k této postavě trochu nově a zajímavě, ale zachovávat její tradiční rysy). Navíc změna filosofie podniku burzovních mágů nemění nic na zábavné interakci mezi nimi, protože "firma" jede naplno i pod novým vedením. Série si bere na paškál aktuální události jako pořádání olympiády, nebo volby prezidenta. Je otázka, zda dovede přijít s něčím strhujícím i sedmá série, protože tyto díly kladly hodně důrazu i na vedlejší postavy. Pár konfrontací a účtů zůstává ještě nevyřízených, uvidíme, zda se bude poroučet ze série Wendy Rhoades (Maggie siff), která jako jediná uměla udržet ty finanční dravce ve funkčním stavu a odhalit pravdu o svém šéfovi dříve, než ostatní. Kvalita epizod nekolísá a zaručuji, že příznivcí série se zabaví.

Hong Kong ve smrtícím čínském objetí dovede občas stále překvapit a vyprodukovat zajímavý film, který prošel cenzurou (bez úprav pokud vím). Neo-noirová detektivka v černobílém hávu, tak to jsme tady ještě neměli.Režisér Cheang Poi Sou proslul svými svébytnými akčními filmy, horory, je to výrazný tvůrce, který prostě má svůj rukopis a renomé. Za posledních 10 let (do snímku Motorway z 2012) je to jednoznačně jeho nejlepší film. Tvůrce se rozhodl obohatit svůj žánrový rejstřík a na místo spektakulární akce přináší námět z prostředí sociálně deprivovaných, ekonomicky vyvržených existencí (gangsteři, dealeři drog, jejich klienti, bývalý trestanci, prostitutky, bezdomovci). Zkušený detektiv Cham Lau (Gordon Lam) má ve své paměti stále traumata, se kterými se nevyrovnal jeho vnitřní démoni ho stále pronásledují i po letech. Jeho nový parťák Will Ren (Mason Lee) není úplná naivka a ví, že vše nelze dělat předpisově, ale jako nováček nemá příliš pochopení pro použití brutální síly, nebo ohrožování informátorů. Oba jsou nasazeni k vyšetřování vražd mladých žen, které jsou zabíjeny velmi surově. Celé vyšetřování komplikuje fakt, že v prostředí ztroskotanců se hledají svědci těžko. Film ukazuje Hong Kong jako špinavé, drsné, přelidněné a hlavně bezútěšné místo, kde ti nejslabší skončí v ruinách a na smetišti, prostě obrázek jak končí poražení v podmínkách neoliberalismu a globalizace. Pocit hnusu a smradu je někdy hodně intenzivní a slabším povahám bude špatně od žaludku. Stopou k vrahovi by snad mohla být bývalá trestankyně Wong To (Cya Liu). Celkově realistický snímek přináší sevřenou, hutnou atmosféru, byť se samozřejmě dočkáte i vyhrocených konfrontací, soubojů, avšak střízlivě provedených. Uvidíte prokreslené charaktery, trpící hrdiny, a vynikající herecké výkony, nejen Gordon Lam, ale i relativní nováček Mason Lee (jeho otec je slavný režisér Ang Lee), nebo Cya Liu (která musela v roli otrhané a zbité hrdinky fakt hodně zkusit). Prostě cítíte, že herci nejen hrají, oni doslova svoje charaktery obývají. Úžasný film, ale který je ovšem velmi náročný na pozornost diváka, má totiž pomalejší tempo. Prostě nesnadno stravitelný snímek, nemluvě o úrovni násilí, hrůzy, celkové temnoty příběhu. Jako třešnička na dortu je samozřejmě zvuková stopa, a hudební podkres. Kendži Kawai dodal minimalistický, nenápadný, ale přesto výrazný OST, který vše dokonale podbarvuje, zasahuje jen ve správných momentech, aby nerušil sevřenou atmosféru a realistické pojetí. Pro mě osobně jeden z nejlepších filmů loňského roku a doufejme, že příslib lepších zítřků v Hong Kongu, kdy kromě povinného vydělávání juanů na pevnině budou mít tvůrci možnost i peníze dělat svoje autorské záměry (tedy točit filmy v kantoštině převážně s domácími herci).

Film, který je částečně nejen film, ale také výpovědí o filmovém průmyslu, včetně dialogů a narážek na slavné filmy a tvůrce, hvězdnými hostovačkami se to tady hemží (Shahrukh Khan, Karena Kapoor, Abishek Bachchan, Karan Johar, atd.). Mladý herec Vikram (Farhan Akhtar) se touží prosadit u filmu, jenže v prostředí, které ovládají rodinné klany, to lze jen těžko, jeho přítelkyně Sona (Konkona Sen Sharma) sice sbírá malé role, ale na velký průlom čeká. Vikramovi se poštěstí díky Soně získat hlavní roli, jenže jak ho změní úspěch? Režisérka Zoya Akhtar zpracovala střídmým způsobem bez okázalosti, nostalgie téma, jak to chodí v indickém filmu, co se tehdy měnilo, co všechno musí herci strpět, aby uspěli. Dovedla skloubit drama, romanci se špetkou komedie, rozhodně to není film pro začátečníky, kteří neví absolutně nic o indickém filmu. Velmi povedený film, který mě dokázal stále překvapovat, zejména svoji nápaditostí, lehkonohým střídáním žánrů, lehce melancholickým závěrem. Tohle je rozhodně netypický indický snímek (velmi dospělý, vážný), který se vyplatí archivovat pro reprízu (viděna nezkrácená verze).

Akční chill out a roztomilé béčko, které jasně vzniklo jako webfilm na zakázku pro online platformu Tencent, takže od toho nemůžete chtít parametry klasického filmu do kina. Nicméně i přes kratší minutáž se tvůrci snaží doručit action flick, který by odpovídal standartům západní produkce. Jak moc se to podařilo? Je vidět, že západní produkci mají nastudovanou v Číně dobře, hned od počátku jsem se prostě nemohl zbavit pocitu, že kus inspirace si film bere ze Sucker Punch, Hunger Games, monstrum jakoby vypadlé z A Quiet Place, to prostě není náhoda. Film je to svižný a relativně zábavný, akční složka je skutečně velmi dobře propracovaná, není nic, co bych mohl choreografii vytknout. Uvidíte působivé souboje tělo na tělo a chladné zbraně, což není vůbec málo v dnešní bídě akčního filmu v Asii. Zápletka je však přece jenom prostší, určitě by ji šlo více rozvinout a více propracovat její scifi složku, stejně tak postavy, které jsou prakticky jen prchavě postihnuty jako kolemjdoucí, kromě tří hlavních charakterů. Aarif Rahman jako bývalý voják Jin Cheng musí v blízké budoucnosti nutně sehnat peníze pro záchranu dcery, nabídne své tělo pro lékařské experimenty. Ocitne se náhle ve skupince dalších lidí v lese, a boj o život začíná... Jedinou další solidní postavou (a velmi schopnou akční herečkou, jejíž jméno si znamenám) je Anna (Qu Jing Jing), a šéfka korporace Infinis jménem Gaia (hostující britsko-korejská herečka Clara Lee). Mohl bych mít výhrady i k tomu, že výprava prostě není největší, a menší rozpočet je poznat, jenže pořád to působí jako profesionální film, který umí do diváka nampupovat adrenalin a zabavit ho svým řetězením atrakcí. Trocha herectví a dramatu ke konci není zase tak kýčovité. Hudební podkres mohl být určitě v některých pasážích lépe vybrán, ale celkově je to řemeslně dobře ošetřeno (zejména kamera), takže i přes moje výhrady to nemohou odsoudit do podprůměru. Film ve mě zanechal dojem, že s větší porcí peněz a času by tvůrci určitě zvládli více. Možná že budoucnost a invence čínského filmu bude vidět více na snímcích pro platformy (IQyi, Tencent, aj.) pokud je nesvazuje příliš cenzura, autocenzura, než filmy určené přímo pro kina, uvidíme.

Partička bývalých zaměstnanců silových složek a jednoho hackera se rozhodne trestat prohnilé politiky, byznysmeny, nebo zločince a nehodlá přitom nikoho šetřit. Herecké obsazení se fakt povedlo Gó Ajano jako Habu Seiči zvládá práci svalů i mozku, na hrubší práci je tady také Akaši Rina (Marydžun Takahaši), dále bývalý pyrotechnický specialista a jedna vysoká policejní úředníce Jamamori Mičijo (Kimura Jošino) a její asistent Saidžo Eisuke (Sóta Fukuši). První díly mají rozhodně napětí a překvapí svojí nápaditostí, charaktery se časem prokreslují, ukazují svoji minulost jsou zajímavé, akční složka, hudební doprovod také rozhodně nadprůměrný. V poslední třetině dílů (10) to však začalo být už přes čáru v rámci uvěřitelné neuvěřitelnosti, jinými slovy, když celou dobu buduji image partičky stratégů, která si ví vždy rady, tak působí kontraproduktivně dávat je do situací, které nemají řešení, případně žádné dobré. Následný závěr pak působí poslepovaně a násilně (není to tak hrozné jako poslední díly Papírového domu, ale asi tušíte na co narážím). Nicméně nadprůměrná série Sóta je tady spíše na ozdobu, nejvíce září Gó Ajano a hlavní záporák, kterého hraje Acuró Watabe.

Film vyloženě pro generaci středního věku, Kiiči Nakai jako neurvalý a ztrátou paměti postižený premiér Kuroda Keisuke je k sežraní, zabydlené charaktery jako jeho žena Satoko (Juriko Išida), hlavní poradce Isaka (Dean Fudžioka) a uvidíte celou řadu dalších známých tváří, i když se tady třeba jen mihnou. Hlavní poselství filmu je vcelku povedené, jak zkorumpovaný premiér najde sám sebe a pokusí se kromě svojí země dát do pořádku i svoji rodinu. Rozhodně jsou tady momenty, kdy je to vtipné, navíc nechybí ani dramatické momenty, případně "výchovné" lekce, jak postupovat v politice, nebo osobním životě. Nemohu říct, že by mi něco na filmu vyloženě vadilo, je milý, pohodový, ale tak nějak mě více emocionálně nezasáhl a humor je spíše lehčího typu, chybí tomu více památných momentů, větší nápaditost, ale i tak pořád slušný nadprůměr.

Od Tchajwanců bych v ranku sci-fi čekal více, přece jen na rozdíl od čínské pevniny nepodléhají cenzuře a tak mají daleko větší prostor pro manévrování. Jenže zápletka o detektivním pátrání v myslích lidí postižených zločiny se moc scifi nedočkáte. Jedna efektivní hračka, která umožňuje "invazi" myslí cizích lidí je prakticky jediným prvkem, nedočkáte se nějakých závažných etických, filosofických otázek, nebo vyloženě spektakulární akce. V hlavních rolích relativně sympatičtí, ale méně známí herci (když pomineme hostovačku hvězdy Vivian Hsu a japonského veterána - Džun Kunimura). Detektivní pátrání zpočátku napínavé se koncem dostává do slepé uličky a ztrácí napětí, možnost jakkoliv překvapit. Z původního, detektivního thrilleru, lehce říznutého scifi a překvapivými momenty se nakonec stane jen krotká, absurdní vztahovka o tématu pomsty a celá původní premisa, atmosféra je v háji. Což je škoda, tímhle rozhodně HBO na asijském trhu proti Netflixu a jiným žralokům neuspěje, hlavouni by se nad sebou měli zamyslet, co podporují a proti komu soupeří o diváka.