Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Romantický

Recenze (1 562)

plakát

Piráti: Poslední královský poklad (2022) 

Oproti prvním korejským pirátům registruji mnohem sympatičtější obsazení, lepší scénář, postavy a větší odbržděnost, uvolněnost, humor, který je v pohodě. Sice je to šílený pell mell žánrů a ono to ze začátku úplně nedrží pohromadě. Naštěstí se to však časem zlepší jakmile se s tím konceptem sžijete, tak si to podle mě užijete. Kang Ha Neul jako nejlepší šermíř a loupežník Koreje s afrem. Han Hyo Joo jako kapitánka pirátské lodi, oba pasou po pokladu ukradený z doby pádu dynastie Korjo. Je to hodně ulítlá komedie, která se vážně nebere, ale působivými akčnními scénami a nápady nešetří. Výprava a vizuální stránka je fakt velkolepá, takže oproti jedničce tohle je rozhodne reprízovatelné, z 3,5 hvězdy zaokrouhluji na 4.

plakát

Láska za láskou (2020) 

Hong Kong v době 40.let, námět podle románu Eileen Chang mladá dívka Ke Wei Long (Sandra Ma) se rozhodne přestěhovat ze Šanghaje do Hong  Kongu k poněkud svobodomyslné tetě. Pozná nástrahy života ve vyšší, ale dekadentní společnosti. Uhrane ji mladý George Qiao (Eddie Peng), který se za svůj životní styl nestydí a nehodlá v něm přestat. Ke Wei si jde přesto za svým cílem. Film má neskutečně vymazlenou audiovizuální stránku, kamera je špičková, brousí jen tak mimochodem po zahradách a interiérech dob koloniálních a dávno zapomenutých. Filmu se skvěle daří navodit atmosféru dávných let a zmizelých dýchanků smetánky. Rjúiči Sakamoto připravil nenápadný, ale přesně padnoucí OST. Sandra Ma i Eddie Peng výborní ve svých rolích, stejně tak Janine Chang v roli služky Ni Er. Zašlá sláva, lesk a bída koloniální společnosti však ukazuje depresivnost tehdejší společnosti, která měla koloniální, rasistické myšlení a nedokázala nabízet něco pozitivního, pouze korumpování a konformitu, absenci sociálního vzestupu, natož nějaké rovnoprávné zacházení, propasti mezi vrstvami byly hodně hluboké a tehdejší společnost měla blíže k feudalismu, než 20. stol. Velmi zajímavý, ale také na pozornost náročný film, kdy si každý musí interpretaci učinit sám, zda hlavní hrdinka ve svém cíli uspěla, případně za jakou cenu. Třešničkou na dortu je účast Isabelly Leong, která měla dlouhou hereckou pauzu a moc často nehraje.

plakát

Rozluštěné poklady - Faraon z předměstí (2018) (epizoda) 

Zajímavý dokument, který ukazuje Egypt z dob saiské renesance 7. století př.n.l., rekonstrukce tehdejší metropole Sají, i další památky potěší. Problematické je však to, jakým způsobem tvůrci prezentují podíl Řeků na celém podniku, hlavní tíhu nesli Egypťané a mýtus neporazitelného řeckého hoplíty je prostě jen pozůstatek vědeckých přístupů z konce 80. let. Nechápu, proč na pasáž hovoří Paul Cartledge, který ví tužku o vojenství Egypta rané doby železné i celého odobí. Proč nemluví odborníci jako Dan'el Kahn nebo experti na archaické řecké vojenství jako Hans van Wees či Peter Krentz. Koho téma opravdu zajímá, ať si přečte poslední studii van Weese https://brill.com/view/title/61308?language=en Ale jinak celkem solidní práce, ale vadí mi, že místo aby dokument přinášel to nejdůležitější, nejnovější vědění, tak zrovna ve vojenské stránce zkresluje. Celá epocha byla mnohem složitější, původně chtěli po první invazi Asyřané Egypt asyrianizovat, dosadili posádky, populace, přejmenovali egyptská města asyrskými jmény, ale později si uvědomili, že nemají nárok. Mohou pouze spoléhat na nějakého místního vládce, jména měst byla opět egyptská, a vojenská přítomnost šla na minimum. Rovněž kromě řeckých žoldnéřů, Psammetichos I. spoléhal hlavně na nativní vojáky, tvůrci se nenamáhali ani říct, že žoldnéře tvořili také Kárové, Židé, Aramejci, Féničané... a to nebylo zdaleka vše. No snad mám česká egyptologie jednou přinese pořádnou historii vojenství Egypta doby železné, aby laik nebyl odkázán jen na zahraniční práce.

plakát

Kde se země chvěje (2019) 

Alicia Vikander jako překladatelky Lucy ztracená v Tokiu, která je relativně introvertní, dokud nepotká jednoho mladého domorodce, co je posedlý focením, a také jejím focením... Atmosféra 80.let v Japonsku podle mě pěkně vystihnutá, ale to není hlavní, co se mi na filmu líbilo. Lehce tajemným, jakoby obyčejný příběh s psychedelickou atmosférou, kde zcela exceluje Alicia Vikander, která si není jistá, co se jí zdá, co je skutečné. Velmi povedený hudební doprovod, fantastická kamera při výletě na ostrov Sado vůbec celkově mizanscéna je perfektně pojatá, vytváří komorní dojem, něco blízkého a povědomého. Po všech stránkách povedený a nápaditý film, kde i další hlavní herci zastávají svoje party dobře. Ale Alicia mi vyrazila dech podruhé v krátké době a překvapila, jak moc tvárná herečka je. Doporučuji, repríza bude.

plakát

Kód 355 (2022) 

Tahle kočkovaná skupiny hereček, které se cítí ve formě není vůbec tak prvoplánově hloupá, jak se na počátku tváří. Zápletka o zbrani hromadného elektronického ničení samozřejmě je pouze omluvou pro odbržděnou akci a přesuny do atraktivních lokací. Jenže film si nevede vůbec špatně Diane Kruger a zejména Jessica Chastain na to pořád stále mají, ostatní jsou spíše přihrávači. Sebastian Stan jako hlavní mužský hrdina sympaťák. Škoda, že scénáristy nenapadla jednoduchá klička jak celý příběh udělat ke konci ještě zajímavější a překvapivý, ale i tak dobré, pokračování téhle partičky by nebylo vůbec zbytečné, za mě 3,5 hvězdy.

plakát

Bulgasal: Nesmrtelní (2021) (seriál) 

Nesmrtelné monstrum Bulgasal, Hwal (Lee Jin Wook) bylo kdysi člověkem a touží ukončit svoji agónii, jen co najde další svého druhu, mysticky vypadající žena Kim Hwa Yeon (Kwon Nara). První dva díly působí dost nesourodě, fanatasy koncept v takřka hororové atmosféře nesděluje ze příběhu moc, ale servíruje bezchybné a nápadité audiovizuální zpracování z exteriérů dezolátní pustiny, lesa středověké Koreje rovnou do moderní doby. Hudební podkres, zvukové zpracování taky nadprůměr. Jakkoliv mě baví Lee Jin Wook v hlavní roli, tak postupem času je vidět, že nemá až tak dobré souputníky, nikdo nemá jeho úroveň. Kwon Nara neurazí, ale není to nic extra, co mě vyloženě štve, že vynikající Gong Seung Yeonje přímo trestuhodně nevyužitá nemá prostor ve vedlejší roli něco pořádného předvést, přitom první dvě epizody slibovaly něco jiného. Příběh o reinkarnaci, pomstě je relativně zajímavý a umí občas překvapit, nečekjte, akci nebo zběsilé tempo. Právě naopak, jenže všechny ty zbytečné flashbacky a celkový přístup režie k epizodám způsobil, že je to mnohdy rozvleklé a zcela zbytečně většina stopáže nad jednu hodinu nemá moc význam. Příběh jakž tak funguje do dílu 12, ale pak se z toho pro mě stává unávný mišmaš, který stojí na místě a šlape vodu. Jako pro Zízu pozitivum, že nebude sledovat romanci:), ale jinak si myslím, že bude trpět jako zvíře, stejně jako já a bude se chtít v příštím životě pomstít tvůrcům:)) Přitom potenciál tady byl, ale byla špatně zvolená hlavní herečka a zákruty příběhu se zhroutily do sebe, nedávalo mi to smysl, napětí, očekávání se zcela vytratilo. A zase mě nevadí, že série nebyla akční nebo spektakulární, jenže fakt chyběly nápady, výrazní herci, co by hlavnímu hrdinovi pomohli tu káru příšer táhnout dál. Zase je však třeba uznat, že technické zpracování poráží mnohé souputníky bez ohledu na zemi, je tady výrazný originální cit pro vizuální stránku, nebo zajímavé kousky typu, že různí kriminálníci jsou reinkarnací určitých typů monster z minulosti. Prostě série má něco do sebe, první půlka nadprůměr, čtvrtina jakž takž, a poslední čtyří díly jsou fakt horor pro diváka.

plakát

Zelený rytíř (2021) 

Uhrančivý, hypnotický film, který dovede vyprávět obrazy, beze slov, nebo s minimem dialogů. Adaptace středověké artušovské romance jako fantasy, horror, kde není místo pro nabubřelé a prázdné pojetí jako to činil Guy Ritchie...Naprosto fascinující snímek, který je auterskou vizí svého režiséra, krásné alegorie, středověký duch bez příkras z toho dýchá. Ohromně silný film s pohlcující atmosférou, který vás nutí přemýšlet a vykládat, co se děje, sledujte titulky do konce. Nádherný OST, perfektní kamera, práce s barvami, rozpočet za "babku" a výsledek překonává kdejaký blockbuster. Naprosto mě uhranul v hlavní roli nejen Dev Patel, ale i Alicia Vikander (asi nejzajímavější výkon, co jsem kdy od ní viděl), potěší role i dalších starých známých jako Sean Harris. Film, který si zaslouží další reprízy a lituji, že jsem ho neviděl v kině.

plakát

Balsinjehan (2021) 

Sice remake španělského titulu, ale svoji kvalitu má. Bere si trochu inspirace z těch největších pecek jako Cellular, nebo Phone Booth. Nejpůsobivější ovšem zůstává to, jakým způsobem dovedli tvůrci rozvést hlavní zápletku. Ji Chang Wook předvedl rozhodně působivý herecký výkon stejně jako jeho poonent Jo Woo Jin, napětí se dá krájet a originalita tady navzdory převzatému námětu rozhodně je. Můžeme si pouze povzdechnout, že morální stránka filmu je značně diskutabilní, protože předvádí, že boj proti bezpráví a násilí je ještě pořád viděn jako nepatřičný a něco, za co se musí hlavní hrdina stydět.

plakát

Saiai (2021) (seriál) 

Jošitaka Juriko zase trefila seriál, který se rozvíjí slibně, ale na nejvyšší mety nedosáhne, ačkoliv její výkon tady je výborný. Jako nečekaná rána bleskem se obrátí hlavní hrdince - Rio Sanada, život naruby. Po tragické události se ocitá v Tokiu, kde to nebude mít vůbec jednoduché. Soupeření o vedení společnosti, snaha prosadit nový lék. Romance je tady hodně upozaděná a platonická. Řeší se starý zločin, při kterém zahynul jeden student, s další smrtí se případ opět rozvíří a divák se může dívat na zužující se kolečko podezřelých. Není to ani romance, nebo krimi, spíše taková směs, vývoj zápletky a napětí se však nepodaří udržet. Musím však uznat, že vyústěním je to další nekonvenční série, která v paměti rozhodně ulpí. Herecky tady vynikají Oikawa Micuhiro jako ďábelsky Goto Šinsuke, který se stále snaží odstavit Rio z vedení firmy, přitom sám má kostlivce ve skříni. Velmi se mi líbilt také Iura Arata jako právník Kase Keničiró, který Rio pomáhá. Středoškolská láska Rio je Mijazaki Daiki (Kóhei Macušita), je na něm však poznat, že hlavní role běžně nezastává, nemá vyložene výraznou přítomnost. Snaží se o roli zasmušilého policisty a většinou mu to jde. Přesto mi něco na jeho výkonu chybí. Ending song Kimi ni Muchuu obstarala Utada Hikaru. Celkově nadprůměrný seriál, ale potenciál na reprízu podle mě nemá.

plakát

Rasuto kurisumasu (2004) (seriál) 

Na japonské poměry velmi povedený romantický seriál, který divák nijak emočně neždíme a přesto je v některých momentech dojemný. Žánrově je to pojato jako slice of life, dospělejší romantika s trochou humor (navzdory někdy až přepjaté japonské propagaci hodnot práce na prvním místě). Júdži Oda v hlavní roli dokonale válí, jeho hrdina je dospělý, chápavý, umí pomáhat svým spolupracovníkům a okolí, má pro ně pochopení. Ale není však Jan Marhoul vola ze sebe dělat nenechá. Jeho nová sousedka Aoi Júki pracuje ve firmě jako asistentka ředitele. Zpočátku mu přijde jako povrchní kariéristka, ale začne ji poznávat více... Čekají vás vřelé chvíle romantiky, humor, i vážné situace, perfektní hlavní dvojka, ve vedlejších příběh jsou také solidní herci, je tady tehdy začínající Hiroši Tamaki. Za mě skvělý seriál, který mi v něčem trochu připomněl pozdější korejský hit The Snow Queen. Seriál má z dnešního pohledu nostalgickou atmosféru, hudbu záměrně hozenou do 80.let. Je to vyloženě vánoční seriál do zimního období, když nikam nespěcháte a dáváte si postupně denně jeden díl.