Vavča

Potkají se jako mladí studenti, kteří mají rádi stejné knihy, hudbu, pc hry. Jenže co čert nechtěl, sny a touhy jsou konfrontovány s nelítostnou realitou japonské společnosti a trhu práce. Jamane Mugi (Masaki Suda), tak odloží své kreslířské sny a stane korporátním otrokem jedné logistické společnosti. Vztah s jeho láskou - Hačija Kinu (Kasumi Arimura) tak neúprosně degeneruje a ... Nebudu více prozrazovat film se mi hodně líbil nejen kvůli hereckým výkonům hlavní dvojice, ale zejména tomu, jak nenásilně nechává vztah plynout a ukazuje realitu, kterou většinu lidí čeká. Mám trochu problém s tím, že film se tváří jako obyčejná romance, to se prostě stává. Ale podle mě je tam pod povrchem mnohem více, ukazuje, že japonská společnost je dost neúprosně sadistická, libující si v zotročování lidí a lámání jejich ducha. Co více, původní charakter člověka se změní, je bez snů, peněz, a času má akorát práci, zdegenerované, nebo neexistující osobní vztahy a většina se tváří, že je to normál... Navíc mi hlavní hrdina přišel vyloženě jako záporná postava, takové to lepkavé, trapné zlo, co na něho budou říkat ženy? Velmi vypovídající film, které má poklidné emoce, ale stejně vás přikovají do křesla při sledování, po Dveřích do léta, další film s kočičí šelmou, takže máte o důvod ke sledování více:)

Musím říct, že na film jsem se dva roky těšil, navíc knižní předlohu jako klasiku znám. Začněme pozitivy Kento Jamazaki měl dohled nebo motivaci a podává skutečně herecky výkon (nikoliv jen svůj standard, nebo nezájem, který jsme viděli bohužel často), Naohito Fudžiki jako robot Pete nemá chybu. Celý příběh má moc hezkou atmosféru a feeling 90.tých let, od úvodních titulů a uvedení do příběhu mě to chytlo. S pokračujícím časem vidíme poměrně svojkou adapatci Henleinova originálu. Chápu, že z důvodu stopáže a úspornosti museli trochu zjednodušovat a udělat si věci po svém. Nicméně kouzlo originálu tak to úplně nemá, vztah mimochodem neměl být platonický, atd., ale budiž pořád nadprůměr a má to svoje kouzlo nejen díky té chlupaté šelmě.

Banda středoškoláků se má brzy rozletět do života, mají rádi pařby a hudbu, svoji kapelu Moon, a milují japonskou módu, hudbu. Střih o mnoho let později, Wang se potká s Emmou, zjistí, že životní dráhy jim vyšly zcela jinak než chtěl. Dostane šanci na restart, aby kamarádku Emmu zachránil, jenže může obětovat její sny výměnou za svůj život? Vivian Sung je jako obvykle živel, který ovládne celou show, Jasper Liu se snaží držet v hlavní roli krok. Hudební i taneční stránka ok, charaktery sice jen lehce nahozené, ale budiž, tady problém není. Nějak mě to nedokázalo více chytnout za srdce, pár vtipných momentů na odlehčení spíše prošumí. Dramaticko-romantické pnutí je tady minimální a vůbec se ho nějak nedaří kromě pár momentů vybudovat na maximum, aby vás to vzalo za srdce. Nakonec je toho takový lepší průměr, díky hlavní hercům, příběh by potřeboval propracovanější zápletku a více napětí.

Tchaj-wan nám předkládá vysoce zajímavou sérii. Light the Night nás zavede do prostředí nočního klubu na konci 80.let, které bylo místo počínající ženské emancipace, navzdory tomu, že hlavní hrdinky seriálu jsou uvězněny v tradičních rodových vazbách a rolích, přesto se nevzdávají a hledají svoje štěstí. Zdráhám se žánrově sérii definovat, protože je zde krimilinka, slice of life a samozřejmě romance. Obsazení je naprosto luxusní Ruby Lin, Cheryl Yang, Esther Liu, Puff Kuo,Nikki Hsieh. Velice zajímavý a chytlavý seriál, rozhodně tomu dejte šanci. Největším překvapením pro mě ovšem nebylo pouze typicky asijské míšení žánrů, perfektně promyšlený a napínavý scénář (byť to není samozřejmností), ale vynikající herecky výkon, který zde podal Rhydian Vaughan. Měl jsem ho vždy zaškatulkovaného do role generických hezounů, kolikrát jsem jeho přítomnost ve filmech ani nevnímal. Ovšem herectví, které rozehrává zde je z úplně jiného ranku, morálně indiferentní, drzý, sebevědomý, každé gesto, škleb mu věříte. Můžete se těšit na ženskou řevnivost, dobové nešvary, dramatické napětí co není laciné, vysoce zajímavé postavy, které hraje tamní elita, ačkoliv je Puff Kuo obklopena těžkými kalibry, tak show nenápadně krade pro sebe, má tady nejzajímavější roli několika posledních let ze svého repertoáru. Seriál o kterém se bude ještě za dlouho mluvit... Můj komentář platí pro první sezónu.

Na druhou řadu se snesla řada výhrad a kritiky protože se nedrží přelohy, bez toho aniž by někdo řekl, že vše co vidíme teď může dávat mnohem větší smysl v třetí sezóně a dalších pokračovaních. On totiž Sapkowski prostě tvořil povídkovým stylem, to není výhrada, ale konstatování. Řadu věcí, které jsou závažné a objasňující pro do té doby trvající děj řeší v díle 6. a 7. Jenže takhle nemůžete dělat seriál pro masy, nemluvě o tom, že formát a počet dílů vám brání držet se podrobně přesně předlohy (možná že filmy ve stylu BBC zaměřené na konkrétní povídku, povídky jsou nejlepší řešení). Takže ano, druhá sezóna se hodně odklonila od předlohy, vpašovala i nové postavy. Tvůrci řeší děj z pohledu mocností, Elfů, důvody lovení Ciri všemi možnými aktéry po svém. Ale i když je to svérázná adaptace mně dává smysl, je pitomost, aby vám hlavní párek honil kdekdo a vy jste další sezóny nevěděly pořádně proč, jaká je motivace. Máte nahozené univerzum politiky, války všech důležitých stran. Pokud se tedy další řady přidrží těsněji knižní předlohy série nemůže selhat (akorát by teda měla zrychlit natáčení a postprodukci, protože 2 roky na 8 dílů je výsměch divákovi, při současných technologických možnostech). Samozřejmě je otázka, zda se dočkáme některých podstatných věcí z knihy jako svatba, souboj Geralta s Istreddem, ale především mi není jasné, jak chtějí tvůrci docílit přeměny Cahira na postavu z knih. Přesto všechno, tvrdím, že můžete první výtku kritiků ke druhou sezóně Zaklínače ignorovat, zejména pokud knihy neznáte a budete je teprve číst, nebo jste už mnoho věcí zapomněli. Seriál by jste měli jednoduše vidět proto, že je to v současnosti to nejlepší v žánru, Cavill, Chalotra, Batey jsou výborní, navíc Freya Allan dostala jako Ciri více prostoru, v roli sveřepého dítěte zaslepeného pomstou je sympatická, ždíme se na place na maximum. Kde seriál trochu ztrácí je akční choreografie, není tady nic památného, zapamatovatelného jako v první sérii (akorát souboj s bazilišky byl mazec). Ačkoliv jsou některé dějové linky, postavy slabší (v roli Fringilly, je herečka je pořád silně nehodící se, přeobsadil bych ji, naopak představitelka Triss po bimbo výkonu z jedničky je mnohem lepší), tak seriál odsýpá solidním tempem a kvalita stoupá, napětí graduje do povedeného finále. Jestli bych měl k něčemu výhrady, tak někdo zaspal na postu hudební režie. Hudba je jakoby slabá, nevýrazná a Marigoldova hudba byla minule přece tak chytlavá. Jenže Joseph Trapanese za to nemůže, poslouchal jsem OST, je výborné (včetně songů Marigolda), vyloženě se hodí k ději. Jenže někdo vybral slabší a nevhodné momenty, nemluvě o tom, že na mixu mi přijde hudba dost utlumená. Přidalo se na efektech, výpravě, Kaer Morhen vypadá majestátně, brnění Nilfgaardu vypadají konečně smysluplně. Přesto by asi neškodilo přihodit do série ještě více peněz, než se vysilovat pofiderními projekty jako https://www.csfd.cz/film/893753-zaklinac-pokrevni-pouto/videa/ S napětím tak budu očekávat třetí řadu, snad se dočkáme letos a nikoliv až za rok. Za mě 3,5 hvězdy, uvidíme co po repríze.

Jak moc si má smysl stěžovat? Jasně originál jsem viděl, ale nemohu říct, že bych si vše vybavil, přesto nemá smysl jen hejtit. Navzdory nepatřičnému rasovému a lgbt aktivismu ve filmovém průmyslu tlačí Netflix bota jinde (byť orientace postav je zbytečně řešená jinak, pouze Mustafa Shakir jako Jet byl trefou do černého, ostatní národnostní změny jsou mimo). Hlavní problém není vzpomínka fanoušků, jak si někteří myslí, ale naprostá neschopnost tvůrců nadávkovat a podávat příběh, tak aby nepůsobil jako laciné béčko. Jasně originál není světoborný svým námětem, ale má skvělé charaktery, pomalu vtahující atmosféru. Vicious i Spike jsou cool borci, kteří pečlivě rozmýšlejí své akce. Příběh je tady vybalen bezohledně hned na začátku a tvůrci si pomáhají dost velkými berličkami pro začátečníky (rodina Jeta by se ještě dala přežít), ale Vicious působí jako afektovaný, horkokrevný, psychicky defektní jedinec... Akční scény někdy vycházejí, jindy jsou totálně mimo (třeba závěr stačilo hodit trochu do heroic bloodshed a fungovalo by to). Akce tady není dost propracovaná, je vidět, že nebyl nikdo extra k dispozici, působí to na mě v tomhle ohledu lacině. Což zamrzí, protože výprava, kostýmy jsou povedené. Někdy epizody svým námětem fungují a baví mě, jindy ne, a tvůrci si často neví rady. Nevidím tam nějak moc velké pozitivní nápady a změny. Snad jen větší prostor a role Julie (Elena Satine je skvostná). John Cho se jako Spike snaží, nevadí mi, docela jsem si ho časem oblíbil, Mustafa Shakir jako Jet perfektní, největší kámen úrazu ja Daniella Pineda jako Faye. Nemá vypadat a působit jako laciná štětka se špatně obarvenými vlasy (a ještě k tomu je tlustá, říká Nozomi Sasaki:)), podívejte se na její tváře, nohy, tělo celkově, děs). Výhrad mám spoustu, ale herci se fakt snaží a některé díly, momenty nejsou marné, OST je super, takže zavírám obě oči, dávám tři hvězdy a skřípu nad svojí objektivností zuby. Jako vždy mohu drze prohlásit za více peněz, bych to udělal lépe z postu režiséra:) Mrzí mě, že lidi co nikdy anime neviděli, si teď po tomhle budou myslet, že anime náměty jsou béčkové, laciné a jejich příznivci mentálně retardovaní. Tak to není, anime umí být cool, originální, jedinečné vynalézavé, jen tady to dostali do ruky neumětelové. Fakt bude lepší, když dostanou původní tvůrci peníze a udělají si buď další anime, nebo adaptaci podle sebe (kde měl mimochodem Spika hrát Keanu Reeves), ale holt nemám ty miliardy.

Om Shanti Om není film pro začátečníky s indickou kinematografií, je to výrazmě hudební, taneční film, ale  také uvědomělá žánrová hříčka, která zvládá složit poctu éře 70.let, uvědoměle parodovat indický filmový průmysl a jen tak mimochodem si jet linku milostného, detektivního příběhu. To vše za doprovodu výrazně povedených hudebních čísel, jejichž kvalita stoupá. Narážek, odkazů a fórků jsem dozajista postřehl jen určité procento, protože bohužel historii indického filmu dopodrobna neznám. Ale některé věci jsem si fakt užil (znalí ví, že Amithab Bachchan soupeřil s plyšovými tygry:)), vyhlašování filmových cen mě také zničilo, jedno hvězdné cameo za druhým. Vynikající Sharukh Khan, Arjun Rampal a tehdy začínající Deepika Padukone. Tohle je prostě film na opakované reprízy jak dělaný.

Miguel Ángel Félix Gallardo byl původně policistou, než se vrhl na velkoobchod s trávou, v porovnání s Kolumbijci může působit jako chudý příbuzný, ale i on za to uměl pořádně vzít. Diego Luna v hlavní roli exceluje, zakřknutý tichošlápek, který je nenápadný, dovede sakra dobře kalkulovat a osnovat nitky mocenského boje a i přes všechny problémy mu většina plánů vychází. Rozporný charakter zahrál Diego Luna naprosto skvěle, vdechnul mu typické hlášky, odpovědi, gesta, tak plasticky zahranou postavu nevidíte každý den. Ale i ostatní herci byli dobře vybráni do svých rolí, charaktery jako Rafa, don Neto, aj. vás chytnou za srdce, nemluvě o hlavním hrdinovi z DEA, Michale Peňa, jeho Kiki Kamarena nehodlá ustoupit ani o krok ze svého úkolu potřít obchod s drogami. Výpravná a stylová retro jízda do let 80.tých nabízí mnohé, nejen setkání s dobře známými OSVČ z Cali:)) Na další dvě sezóny napětí neopadá, byť se změní hlavní aktéři příběhu. Série dobře zachycuje bídu Mexika minulého a to, že systémové problémy nemůže řešit jakkoliv heroická akce jedince, velmi závažné a vypovídající k současnému stavu.

Orgie nevkusu, běžte shlédnout původní operu a nastudujte si laskavě o čem je původní námět, který byl dílem perské literatury https://cs.wikipedia.org/wiki/Niz%C3%A1m%C3%AD_Gand%C5%BEav%C3%AD o jedné chladné, kruté ruské princenzně (a někteří z nás se s ní setkali, viď Claudie Zbranková:). Uvidíte něco fakt strašného, elitní herecké obsazení se pokouší plnit scénář béčkového fantasy, kde vlastně nic není dobře. Hudba, jako nějaká tam byla, ale neregistroval jsem, že OST by za něco stálo. Krásná a vysoká Guan Xiaotong (která je i herecky dostatečně na výši) sice roli vystřihla relativně dobře, ale její francouzský kolega je herecky nic moc. Kostýmy a celkové výtvarné ladění se mi prostě nelíbilo, scénář slaboduchý a nemá s původním příběhem mnoho společného. Trošku z nudné šedi výkonů vyniká Hu Jun jako zákeřný generál, menší roličku má i Collin Chou, jako jeho soupeř, Jiang Wen jako neschopný císař. Nechápu důvod existence takového filmu, otevřeně si musíme říci, že čínské pojetí žánru fantasy je poslední roky dost vydojené, neoriginální a mrtvé (čest výjimkám). Ale co mě nejvíce vytáčí je ubohá úroveň efektů, a hlavně akčních scén. Místo skutečných schopností vidíte tak trapné věci jako zrychlování pohybu pomocí kamery, apod. Všechny střety působí kašírovaně, jako nějaké cvičení z tradiční čínské opery, kdy já už vím předem jaký pohyb bude následovat jak to dopadne. Kam se podělo, napětí, adrenalin, skutečná akce? Kde jsou emoce? A kdo za to může? Soudruh čínský prezident a čínská komunistická strana, která řídí filmový průmysl, tohle je prostě fluff a jedna z nejhorších věcí, kterou jsem kdy viděl. "Jádro" vedení strany skutečně likviduje filmový průmysl ve velkém. Vy si myslíte, že Tsui Hark a další režiséři chtějí donekonečna točit filmy o korejské válce, založení strany, hrdinných hasičích, letcích, apod.? A herci, že v tomhle chtějí hrát? (Třeba Li Yi Feng měl mít jako herec posledních pár let úplně jinou kariéru, než hrát každý rok v nějakém tom vlasteneckém seriálu z 2.sv., apod.). Dokud diktátor sedí na trůnu a strana se vyžívá v jeho nápadech a kultu osobnosti o normální tituly nezavadíme ani omylem. Yimou Zhang cenzurován a nucen dělat víme co, tvůrci z Hongkongu jsou víme, také kde (čest pár slušným titulů, které v posledních letech vznikly), i ostatní mají problémy. Pokud vím, že ještě nějaký ten rok, dva zpátky, Tsui Hark měl naplánovano několik filmů, fantasy o buddhistické legendě, nějaké krimi, a podívejme se, co má v programu teď. Filmy se zpožďují, válí v trezoru, přetáčejí, nepouští se na festivaly, případně se odvolávají souhlasy k promítání, atd. Jestli tohle má být budoucnost čínského filmu, tak děkuji nechci. Ten vývoj a predikce pro čínskou kinematografii je jasná, vymazání současnosti, opěvování minulosti a občas nějaký ten fluff pro západní publikum a domácí trh. Pokud film divácky uspěje, tak úroveň stupidifikace diváka globálně pokročila více, než jsem si myslel. Dosavadní výdělek $2,300,000 však dává tušit, že většina lidí si ještě zachovala vkus a historickou paměť.

Ryu Seung Wan je špičkový režisér, který si vzal na paškál zajímavé téma z doby 1990, kdy v Somálsku začal panovat chaos. Parta jihokorejských neumětelů (kteří bůh ví proč skončili v diplomatickém sboru), má za úkol soupeřit s KLDR a strhnout misku vah na svoji stranu, ale ti kluci komunističtí v tom holt umí chodit lépe. V momentě, kdy začnou v Mogadišu řádit ozbrojené bandy a dětští vojáci (podle profesora Budila mladíci),  tak jde do tuhého a tak nám ty dvě skupinky spojí ke společnému útěku. Ve filmu byly bezpochyby utopeny velké peníze, zahraniční lokace, masové scény, snaha o realistickou akci se také daří. Přesto je ten film zoufale charakterově plochý a emočně chladný, příběh vás prostě moc nezajímá, děje se, ale lidské drama prostě není ten žánr, který hlavní režisér ovládá. Chápu o co se snažil, ale holt to nevyšlo, a ani takový bourák jako Jo In Sung film se svým charismatem nevytrhne, nebo Heo Joon Ho, který se na svoji roli Severokorejce perfektně hodí. Nejsou v tom prostě dramatické oblouky, pořádně napsané postavy, a na epizodické vyprávění je to málo napínavé a akční.  Za snahu tři hvězdy, ale Rjú, příště se drž svého kopyta!