HonzaBez

HonzaBez

Honza Bezděkovský

okres Praha

15 bodů

Moji oblíbení skladatelé

  • foto

    Zdeněk Liška

  • foto

    Luboš Fišer

    Mistr hudebních kontrastů. Charakteristická je pro něj občas mírně vypjatá hudba romantického (až snového) rázu (viz třeba hudba k televizním filmům Babička či Dotek motýla), ale umí z čista jasna přeladit na hodně potemnělou strunu (viz např. Morgiana nebo Valerie a týden divů), k čemuž často používá zajímavých (dis)harmonií. A občas překvapí i čistě rozjásanou písničkou ("Když máš v chalupě orchestrion" ze seriálu Chalupáři nebo "Zapřahejte kočáry" z filmu Svatby pana Voka). Cembalo či klavír v kombinaci se smyčci či dechy a třeba i zvonkohrou umí každopádně takto hezky rozeznít jen on (Petrolejové lampy, Duhová kulička, Helimadoe). A když k tomu ještě přimíchá své poetické vokály je to vážně požitek (Tajemství hradu v Karpatech). Zajímavý průřez jeho tvorby zde: https://www.youtube.com/watch?v=TNqyPOcYcqo&index=3&list=PLbH-qLzu7MGF5ks4f0VGjHSNk4glsdVaI     

  • foto

    Petr Hapka

  • foto

    Jaroslav Uhlíř

  • foto

    John Williams

  • foto

    Ennio Morricone

  • foto

    Karel Svoboda

    Karel Svoboda je pro mě symbolem hudby plné hravosti, jehož melodie přitom bývají i krásně "rozmáchnuté". Proto se jeho hudba i tak často spojena s pohádkami (Tři oříšky pro popelku, Třetí princ, Jak se budí princezny) či pohádkovými seriály (Návštěvníci, Létající Čestmír). V nich se přitom může krásně uplatnit i další z aspektů jeho hudby v podobě výrazného užívání žesťových nástrojů (různé fanfáry apod.). Kromě třeba již zmíněné pohádky Jak se budí princezny či animované Pohádky o Honzíkovi a Mařence se mi vybavuje ale třeba i muzikál Noc na Karlštejně. Posledním rysem Svobodovy hudby pro mě je používání různých experimentálních (dis)harmonických motivů, jako by byly ze scifi (charakteristické nejen pro jeho hudbu z již zmiňovaného seriálu Návštěvníci). Každopádně hudba Karla Svobody mě snad nikdy nezklamala, i když se objeví v relativně tuctovější detektivce (Smrt si vybírá)  nebo v čisté komedii (Hodíme se k sobě, miláčku), protože je vždy úžasně chytlavá (nikoliv ale kýčovitá). A vůbec nevadí, že ji může člověk (i díky jejich převedení do různých písniček Karla Gotta a jiných - viz třeba ústřední melodie ze seriálu Cirkus Humberto) slyšet opravdu skoro na každém rohu... Aspoň ji už na první dobrou pozná.    

  • foto

    Vadim Petrov

  • foto

    Zdeněk Pololáník

    "Hudba je něco nadpozemského...je to dar z nebe"....říká Zdeněk Pololánik v zajímavém dokumentu https://www.youtube.com/watch?v=M9RZ5C64pNA&t=106s . Českých skladatelů píšících výbornou hudbou je jistě více. Pololánik mě ale přiznám se zaujal nejen svou hudbou, ale i tím, jaký se to jeví být člověk (viz třeba jeho vyjádření o rodině a hlavně o své ženě, když říká: "měl jsem štěstí na manželku....). Snad i proto jsem tomuto skladateli zde sepsal biografii.    

  • foto

    Philip Glass

    Má cesta ke Glassovi není úplně přímá. Před nějakými skoro 20 lety jsem od něj viděl ve Státní opeře Praha jeho operu Pád domu Usherů a nemám na to moc dobré vzpomínky....Ale pravda je, že jsem se pokud jde o vnímání hudby za tu dobu hodně posunul... Na Glasse jsem pak narazil až letos díky mé oblíbené uživatelce Idée_fixe.  Neříkám, že mi jeho minimalismus líbí vždy a všude, ale v oblasti filmové hudby mě uchválil soundtrack k filmu Hodiny.  Pak jsem zjistil, že Glasse a jeho hudbu už vlastně znám z filmu Iluzionista. No a coby velkého milovníka klavírních hudby mě následně naprosto dostal soubor jeho etud stejně jako instrumentální soubor skladeb Metamorphosis. Pokud se tedy ve zdejší Glassově biografii dozvídám, že v hudebním tisku byl nedávno označen posledního romantika, nemohu než souhlasit. A jsem opravdu vděčný, že jsem tohoto autora objevil. Třeba ho objeví i někdo další....   

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace