Omnibus

Odcházel jsem z kina a v uších mi zvonilo... Na tváři blažený připitomělý úsměv a na kalhotech pár kapek první krve. Nebojte, ne ze studenta Šmída, ale z jedné zrzavé propasti hříchu. Moje ruka v kapse kalhot zádumčivě potřásala (ne, verbale, tím opravdu ne!) svazkem klíčů, po čtvrtstoletí laskání neviditelnou rukou trhu vyleštěnými do sametova. Reklamní billboardy podél cesty na mě majetnicky pomrkávaly, jak blahé paměti pěticypatá hvězda na fasádě sídla ÚV. Samozřejmě všechno dobře dopadlo. Pár studentů přišlo na Národní o zuby, Strana přišla o vedoucí úlohu a zrzavá mořská panna o panenství. Jo, a jeden mlátička z Pohotovostního pluku o koule (a když ne o ně, tak o hrdost určitě). Byl jsem happy, byl jsem dojatý. Я был счастлив. Přitom po traileru jsem se dost znechuceně ušklíbnul, že tuhle hrůzu tedy ani náhodou! Třeskutý humor a hřiby jak z Mrazíka? (Pamatujete, jak tam medvíďata běhala po zadních a v náručí nosila stejné monstr hřiby?) Jenže mraku z Černobylu člověk neunikne. Nakonec jsem se k Něžným a nostalgickým vlnám dostal i já, jak slepý k houslím. Podobně jako velký Vojta na Národní, případně jako malý Vojta spolužačce pod sukni. Týdeník, úvodník, „Nezapomeňte tento film ohodnotit na ČSFD" a už to jelo. Na plátno vyběhly spermie a byl konec. Ne filmu, mé mrzutosti. Hravý pan Vejdělek mé obavy hravě převálcoval a nakonec za skotačivého bušení do kláves klavíru úplně pohřbil. Přímo tam pod těmi okny. Nadsázka až na půdu (na které se zabednil jeden domnělý paroháč), romantika jak z praku a jedna bílá laboratorní myška, která zacupitala pod sukýnku na patách sedící školačky. Chlapec holčičce odvážně zalovil pod sukní, chvíli tam šmátral po myšce (a po myšce?), pak ji polapil a ... a myšička byla najednou zrzavá! Vejdělku, Vejdělku, ty čímane jeden! Ty máš z prdele kliku, že netočíš v Americe. Dopadl bys jak Polanski! ;-)

Verbal Kint – nejlepší vypravěč historek v Americe! (Zatímco u nás v Čechách jím je ... ale kdeže verbal, přece Švejk!) Verbal je ovšem též pajdající křivák a morální kripl (mluvím o tom americkém, aby nedošlo k mýlce), který lže jako když tiskne... spoušť pistole. Politováníhodný outsider nebo vyčůraný zmetek? Nebo snad obojí? (A o kterém z nich teď mluvím? :-)). Tak nebo tak, je to noční můra všech vyšetřovatelů (i majitelů databází), kteří vlastní hrnek na kafe s logem KOBAYASHI. Obvyklí podezřelí – neobvyklá zápletka i neobvyklý zážitek z filmu. A komentář ostatně taky. Ten se mi vážně povedl! Je takový..., ehm, dvoupatrový, řekl bych :-)

Autora scénáře zřejmě osvítila můza. Bohužel měl doma chabrus elektrické zásuvky a rychlovarnou konvici po babičce. Chtěl si udělat černý kafe... a prd ho! Vyrazil komplet všechny pojistky v celým baráku. Tak zkusil naškrábat scénář potmě, jen popaměti a docela mu to šlo. Až na to, že to ten debil psal černou pastelkou na černý papír. Teď výjimečně udělám verbala, jo?          Kdybych si místo čumění na tuhle nudnou vyzkratovanou krávovinu radši doma zhasnul, vytáhnul z trenclí své nádobíčko, rozhoupal ho a svítil si na něj při tom baterkou, tak by jeden válcovitý a dva chlupaté stíny vesele skotačily po zdech a já bych užil daleko víc zábavy, než na 7.th Street. Šílená nuda, při čekání na to, jestli tu bandu kreténů napadne udělat si v baru z nábytku táborák a na ulici zapálit auta, kterých tam stálo přesně tři prdele plus jedno. To by bylo světla...! Bohužel, nerozsvítili si až do samého finále. Pak šerifův kůň sežral jablko, dvoučlenný koedukovaný multikulti kolektiv nasednul a vyrazil pomalou jízdou koňmo v rychlém pruhu dálnice D1 vstříc světlým zítřkům. Ve scéně drze okopírované ze seriálu Živí mrtví. Takže ta jediná udělená hvězda je jen pro osvětlovače, ten si fakt vyhrál.

Letní komedie mého mládí. To byly časy! Díky prozíravé politice stranických (š)piček nějaký AIDS a ozónové díry u nás nehrozily, to jen zlým kapitalistům za oponou. Takže jsme se mohli úplně bez obav z rakoviny kůže opalovat do bronzova a na seně s děvčaty laškovat fest. A naostro! A nic nám nehrozilo. Pravda, až na to, že nám na seně „ujedou nohy“ a pak dostaneme tu dvojku. Sluce seno a pár facek - od svých rodičů!

Opuštěný ostrov a na něm pošťácký Robinson s poněkud vzpurným, ale velice sexy Pátkem. Vlastně spíš Nedělí – rajcovní Klaudií, dívkou se zločineckými sklony a šlohnutým zlatem na triku, nyní bohužel utopeným na dně zálivu v troskách poštovního letadla. Milé a zábavné ztroskotání, které zjitřilo mou chlípnou fantazii. Při pohledu na krásnou Klaudii, jak nahá vystupuje z vln oceánu ke mně na pláž, bych ani já, stejně jako Walter, nezapálil signální hranici a nechal bych tu loď, proplouvající kolem ostrova zase zmizet za horizontem. Hlavně ať nás nepřijedou zachraňovat! Jo, a kdysi v dětství jsem po přečtení Robinsona Crusoe řešil, čím si chudák na pustém ostrově utíral zadek. Tak tady to měli vyřešené. Listovním tajemstvím! :-)

"Chlapec ňadra porovnává, puberta s ním pěkně mává!" Poflakovat se po starém Žižkově s tvářemi hořícími dychtivou zvědavostí štěněte? S krvácejícím srdcem prvních tragédií i prvních lásek, šmírovaných zatím jen zpovzdálí v parku, okukovat styl „na koníčka“, popřípadě ňadra zdálky, přes železniční trať do okna činžáku. Courat ulicemi  Žižkova spolu s magorem s rádionkou na hlavě a s dřevěným koníkem v náručí? To je dobrá volba. Příběh je zahalen oparem nostalgie, z něhož na nás ve finále vysupí parní lokomotiva. Právě ta, která vysvobodila Pepíčka s koníkem z osudově zlomyslného a pro něj nepochopitelného světa (Milan Šimáček začínající, ale přitom již ve své životní roli). Melancholický a krásný film, bohužel rok natočení 1989 způsobil, že neprávem zapadl. Humorná scéna vyhrnutí plavek a osahávání koziček puberťačky: "Vinnetou taky chodil do půl těla, proto byl tak otužilej... Mě se zdá, že to levé ňadro máš větší!" 

A pak mají Brazilci chodit k volbám... Jednička byla nabušená jízda uličkami slumů, s Damoklovým mečem návštěvy papeže nad hlavou BOPE i starosty Ria de Janeiro. Trochu k zamyšlení, hodně akce, po závěrečných titulcích dobrý pocit. Dvojka, ta byla hořká jak pelyněk a velice depresivní. Nascimento tak dlouho sloužil společnosti a se svými Lebkami střílel mezi chatrčemi ve slumech drogové dealery jako králíky, až pochopil, že jenom nahrával chobotnici politiků a zkorumpovaných policajtů. Vážně jsem rád, že žiju v Čechách, kde chcípnul pes. Za dvacet let pouze jeden dobře trefený kmotr Mrázek (omluva za cynismus) plus jeden mafián se žralokem v akváriu, t.č. pracovně v JAR. Jinak ticho po pěšině... i v tunelu (Blanka). Novináři u nás beze stopy nemizí, slumy tu nemáme, jen Chanov, ale ten je proti nim mateřská školka, a drogy se u nás sice prodávají, ale tak nějak civilizovaněji než v Riu, že. A za instalaci kabelovky se u nás platí normálním firmám a ne nějakým milicím a zkorumpovaným policajtů. Jak říkám, chcípl u nás (korupční a zločinecký) pes. Ale i tak, plukovník Nascimento do české vlády! Ministerstvo vnitra. A kapitán Matias? Ten se mohl hodit za šéfa URNA. Škoda ho...

Pouze, jako buldozer upravující skládku, zahrne synáčka luxusními hračkami, místo alespoň namátkové výchovy. Tak ať se pak tatík miliardář nediví, když si rozbije hubu o city. Mimochodem, obsadit do role „hračky“ nesmělého ňoumu a zmatkaře z povolání - Pierre Richarda? K nezaplacení!

Upozornění: i přes recesistický komentář (obsahující obojživelné SPOILERY! ) je film docela zábavný. Viděno dvakrát a do budoucna nevylučuji ani potřetí.                    Kdysi si Kevin Costner zatancoval s vlky, zpotil se při tom jako prase a pak poseděl na studeném balvanu. Samozřejmě z toho chytil děsného vlka. Indiánský šaman Veselá kopa mu doporučil omývat opruzenou prdel, třísla i šourek vlažnou slanou vodou. Důvěřivý Kevin svlíknul mokasíny, s roztaženýma nohama a s hekáním se odšoural k oceánu, přizvednul si šourek a vrhnul se do vln. „Ááááá!!!“ zavyl tak děsně, že kolem začaly vyplouvat na hladinu hlubinné ryby břichem vzhůru a vypoulil oči tak silně, že mu z toho na bocích vyrazily žábry. Tím se z něho stal obojživelník, pročež se vykváknul na honění bizonů, pustil Stojí s pěstí k vodě a postavil si double-katamarán. Na něm začal brázdit oceán, který mezitím zalil komplet celou zeměkouli a to tak vysoko, jako kdyby si Pán Bůh sedmý den pro relax napouštěl vanu, zapomněl zavřít kohoutky a přišlo se na to až ve středu. Kevin pak na katamaránu několikrát obeplul svět, než mu došlo, že je debil a vede smutný a osamělý život. Ale usmálo se na něho štěstí, potkal bárku starého mořského vlka-pedofila. Tomu vadilo, že mu Kevin nepřeje jeho slintání nad nezletilou a pokusil se Kevinovi natrhnout triko, prdel i žábry. To třetí byla zásadní chyba, protože na svoje žábry jsou mutanti dost hákliví. Kevin se dožral a starého prasáka zrakvil. Sličná Helen ocenila, že její adoptovaná dcerka Enola nebude zprzněna na kanapi v podpalubí a začala intenzivně projevovat zachránci svou vděčnost, čímž si vysloužila indiánské jméno Vlní hrudí. Bohužel, love story se nekonala. Na scénu připlul tanker, z jehož kapitánského můstku blbě čuměl jedním okem (víc jich neměl) samozvaný vládce všech moří a všech ropných skvrn, hnusák Deacon. Jeho piráti byli drsňáci, srali na plachty a neradi veslovali – na lup totiž jezdili na vodních skůtrech. Vůbec si žili na podezřele vysoké noze, na to, že bylo chvíli po apokalypse. Na tankeru měli nádrž, v té nádrži ropu a v té ropě dědka. Ten jim tam dělal živý plovák ukazující stav zásob. Stačilo otevřít poklop, z výšky na mastného dědka plivnout a ten hned zahlásil, jestli má té ropy až po krk, nebo jen po vpáčené bradavky, popřípadě zda už ropa sahá jen po čárku mezi půlkami jeho prdele. Zlí, ale dost nepraktičtí piráti unesli malou Enolu kvůli mapě vytetované na jejích zádech (jako by nestačilo jen vyříznout tu kůži s kérkou, než se tahat s celým harantem) a Kevin při její záchraně prokázal, že i obojživelník může mít koule jako Rambo. Helen si špatně vyložila jeho snahu a taky to, že ji předtím vzal na výlet v homemade batyskafu do N.Y. Atlantidy na mořském dně. Začala si dělat plané naděje na svatbu a na to, že by jí mohl cáknout mlíčí na jikry. Kevin ale na mezidruhový sex moc nebyl, našel jim ostrov - zřejmě vrchol Čomolungmy, když to ještě vůbec čouhalo nad hladinu po té óbrpotopě – a udělal z posledních dvou žen Robinsona a Pátka, čímž záchranu lidstva před vymřením spolehlivě zazdil. Pak odplul zpátky na oceán, hledat si nějakou mořskou pannu nebo aspoň sviňuchu, se kterou by se mohl něžně držet za ploutve. Málo platné, přírodě se holt nedá poroučet!

Seriál plný (závěrečných) řečí o tom, že pro echt-právníky neexistují žádní viníci či nevinní, ale pouze odsouzení či osvobození. A o tom jaké všemožné krávoviny jsou prdlí Američani schopní hnát až k soudu. Jen bych ze seriálu škrtl postavu Ally McBeal (heh - a tedy i přejmenoval seriál) s jejím neustálým otravným, leč marným hledáním partnera, ideálně klonu jejího otce, že.. Vystačil bych si s hnusným pragmatikem, empatií nepolíbeným Richardem Fishem (zajímavá úchylka na laloky vytahané kůže na krku milfek) a s neskutečným pošukem Johnem Cage s jeho schopností orat se soudci i s porotou a vykecat jim díru do hlavy při obhajování neobhajitelného.