Omnibus

Tenhle rádoby modrý thriller jsem si před lety nahrál z TV. Jednak jsem měl novou hračku – DVD přehrávač s pevným diskem s kapacitou habakůk gigabytů (tý brďo!), takže jsem nahrával nemilosrdně, padni komu padni, a druhak kvůli Courteney Cox... Monica z eroticky krotkého seriálu Přátelé v odvážných postelových scénách? Vrrr... Sem s ní! No, popravdě, zase tak odvážné to nebylo. Použitelnost pro nějakou tu autoerotiku nic moc ... :-) A samotná zápletka filmu zpracována průměrně, s patřičnou dávkou povinných pitomostí ve scénáři. Ale jak říkám, pokud jste milovníky (nebo pomilovníky...) Přátel a pokud vám zvědavost nedá... Ale žádné zázraky od toho nečekejte.

Doufám, že já se nikdy v životě kandidátem na Darwinovu cenu nestanu! I když párkrát našlápnuto už jsem taky měl :-) (jedinými českými kanditáty v historii byli ti fiškusové z nejmenovaného etnika, co v Kladně kradli NOSNÍKY stojící haly, že je prodají do šrotu, a když je odřízli, tak se upřímně divili, že na ně ta hala spadla :-) ... Bohužel, za Winonu Ryder, kterou moc nemusím (třeba to není její chyba), Josepha Fiennese, který mi v té roli naprosto neseděl, ačkoli jindy ho docela beru ( a jeho bráchu Ralpha přímo žeru) a hlavně za tu nudu mezi jednotlivými smrťáky, dávám jen tři hvězdy... Přitom Darwinovky mě úžasně pohladily na duši! Tím, že přece jenom existují na světě ještě větší blbci, než jsem já :-) Plus samozřejmě moje oblíbená taková normální zabijácká „Mallory“ a její: „rychleji, dělej mi to rychleji, JEĎ jak nejrychleji můžeš !“ Roztomilá scénka a jasný příklad cherchez la femme...

Já nevím, co pořád všichni máte s tím odpadem? Si objednejte fekální vůz :-) Například mojí ženě se to líbí! Dokonce kvůli tomu po deseti letech přestávky zase začala sledovat něco v bedně pravidelně... A "díky" tomu jsem o pár dílů tohoto svěžího dílka nechtěně zakopnul i já. Například i o to rozviklané lešení - abych ukázal, že mám taky nakoukáno :-) Myslíte si, že si s tou manželkou, jak se jí to líbí, dělám kozy, co ? Bohužel ne :-( Takže aspoň jednoho nadšeného diváka to má - dávám jednu hvězdu...

Normálně se mi dredy tedy spíš eklujou, jsem holt stará škola, můj obdiv zamrzl u vlasatých hašišáků s pačesy volně povlávajícími, jak matka příroda chtěla (a strana nesnášela). Ovšem o tuhle nadrženou, nudící se holku z horních desetitisíc bych si kolo opřel rád, dredy nedredy! Marcose jsem docela chápal, vzhledem k té monstr-ropuše, co měl za manželku. Ta byla. Linie s únosem však byla divná, motivace nepříliš věrohodná. Kdyby celý zmršený únos vyškrtli ze scénáře, nevadilo by mi to. Jen škoda zkratu s nožem. Marcos si měl prostě jen po kolenou dolézt pro svůj trest a znuděnou slečnu nechat nám ostatním hříšníkům! Bylo to trochu divné, hodně lidské, meditativně rozvláčné, bylo to hluboké i široké. Prý i pornografické. No to nevím, jen kvůli těm pár doslovným záběrům? Ale nenudil jsem se ani chvíli.

Zádumčivý pán sedí prkenně, jako prvňáček ve školní lavici a na kolenou svírá rukama velikou koženou kabelu. V podobné si nosíval můj strejda řezník krátkou, ale těžkou palici na prase při zabíjačce. Sedí bez hnutí a jen soustředěně zírá před sebe... Nepochopitelný strach a hrozná úzkost mě přinutily vystoupit dřív, poslední zastávku před konečnou. Ve vagonu s ním zůstali jen dva mladíci a fešanda k nakousnutí. Poslední vlak odjel do tmy tunelu a ty tři už nikdy nikdo nespatřil. Zmizeli beze stopy, skoro jako by je dal Kruťák z Podfu(c)k sežrat yorkshirským prasatům. Samozřejmě kvůli lepšímu trávení nejprve musíte oholit vlasy a vytrhat zuby. Klidně uznám, že tenhle horor se asi kultovním nestane a že pár vymazlených fujtabl nechutností doplňuje hodně dějové vaty. Ale já se bavil. Jen v závěru bych místo detailů krmení a detailní vysvětlovačky uvítal spíš ukázku „professional cleaning“ aby se nám v depu nehromadily krví a vnitřnostmi zaflákané vagóny. Ovšem myšlenka „předání poslání“ byla roztomile morbidní vychytávka. Pěkné. Až zase někdy v půlnočním metru potkám svého oblíbence Vinnie Jonese, půjdu si moc rád pro autogram. Vyhrnu si triko a může se mi podepsat třeba na... bůček. Ale hned rychle vystoupím!

Věřte mi. Chcete-li se zbytečně rozčilovat, čím to zase ztrácíte čas, existují stovky, ba tisíce podobných, nejen scénáristicky slaboduchých, ale i po technické stránce řemeslně naprosto nezvládnutých pitomostí. P.S. Mám ho ve filmotéce, heh... Daruji za odvoz :-)

I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy...

Rád bych film pochválil, ale to bych nesměl mít Vondrušku tak načteného (zatím ze 16 knih). Detektivní pátrání královského prokurátora Oldřicha z Chlumu prožívám rád, ale u filmu jsem trpěl,  už kvůli castingu. Roden je Pan herec, o tom není sporu, ale Oldřicha z Chlumu jsem si představoval jinak. Byť uznávám, že např. Froda z LOTRa taky a nakonec jsem ho přijal. Ale Kendy z Básníků jako drsný velitel Diviš? No to si snad dělají kozy! K tomu nemastný neslaný Ota ze Zástřizlí a unylá Ludmila z Vartemberka (jakkoli se před Klárou Issovou v jiných rolích hluboce skláním), v kombinaci s Rodenem vražedně mimo ducha románové dvojice. Nepotěšily ani dialogy na úrovni odfláknuté televizní inscenace. S chabým výsledkem tohoto pokusu o zachycení ducha literární předlohy mě usmiřuje jen naděje, že díky němu se o existenci této nádherně čtivé série napínavých detektivek, plné historických reálií Vlastimila Vondrušky dozvědělo více lidí, potenciálních čtenářů.

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“

Zrovna jsem psal břitký koment, přitom ale heboučký, barevný, a rapující, též vysoce umělecky ztvárněný (začínal nějak jako „až vyjde rádoby měsíc nad krajinou přílivu, roztančí se zhulení rebelové po neTerryho návsi tak radostně, až fláknou držkou o kandelábr u samoobsluhy...") kterým bych zdůvodnil udělený odpad!, když k nám přišla na návštěvu osmiletá neteř. „Jé, ty píšeš o V peřině? To bylo pěkný, strejdo, viď? Dáváš tomu aspoň čtyři hvězdičky?“ A ta princeznička na mě tázavě upřela svoje důvěřivá nevinná kukadla. A teď (Perin)babo raď... Jak srozumitelně sdělit nebohému děcku svůj sofistikovaný kinofilní názor na hen-tůto-onou rozp(á)rávku a přitom tak citlivě, aby neutrpělo trauma (a já pro ni nebyl za blbce, nebo za dacana, co jí schválně zkazil radost)? Tak jsem si dal s psaním oraz a vyrazil (pěšky i po síti) za dětmi sousedů a kamarádů. Výsledek ankety cca pětadvaceti tázaných nevinňátek: od jedné do pěti hvězd, odpad žádný... zprůměrováno za 72% ... Heh... Vox populi, vox Dei? Tak mám dětem zkazit radost, nebo jim nechat zkazit vkus ? A kdo vůbec jsem, abych jim říkal, co se jim má líbit a co ne, když v tom koneckonců nebyly žádý kozy, krev, ba ani kopání lidí do hlav... Vždyť já vím, kdo jsem – obyčejná zbabělá krysa! Takže dávám aspoň dvě hvězdy, abych nemusel kvůli té malé princezničce chodit kanaláma :-)