JASON_X

Když už jsem začínal mít nepříjemně svrbivý pocit, že celý Dark Places bude jen jedna taková trochu prodloužená epizoda televizního seriálu Odložené případy, děj se začal nenápadně rozjíždět a gradovat a ona pozvolná gradace mu vydržela až téměř do konce. Další plus má film za fakt, že jeho postavy jsou vesměs divné, nenormální, narušené, nebo rovnou šílené. Nebýt patetického a uslzeného závěru, který notně pohnojil celkovou příjemně temnou, nezdravou a vyšinutou atmosféru, dal bych čtyři. Každopádně ale Theronovic Šarlíza opět zaválela a já začínám pomalu přemýšlet, koho vykopnout z mé první ženské desítky, abych si ji tam mohl pověsit.

No páni... Takové komorní, minimalistické, a víc konverzační než akční scífko, a přece jsem po jeho zhlédnutí ve stavu mírné euforie a blaženosti. Hunter Prey je zářným příkladem toho, že k natočení zajímavého a napínavého filmu stačí jen pár herců, kus pouště, jednoduchá výprava a levné triky. Podstatný je totiž poutavý příběh. A bonusy navíc jsou nádherný obraz a působivý zvuk (tím zvukem myslím samozřejmě hudbu). A doufám v pokračování.

(TAK TROCHU SPOILER) A sakra, už jsem si v hlavě sumíroval koment, ve kterém bych neurvale rozcupoval na kusy stupidní scénář, konkrétně a především nevěrohodnou postavu señority Lopézové, když vtom... Nebudu lhát, nechal jsem se parádně nachytat na švestkách. A to jsem přitom nad touhle možností chvíli uvažoval, ale ihned ji zavrhnul, protože mi do středoproudového filmu jaksi neštymovala, ale především proto, že (mch.hodně mizerné) české titulky tuhle možnost několikrát popřely (může za to, ehm, jistý rozdíl mezi českou a anglickou gramatikou). Tak tolik k pointě. A jinak? No, co napsat dál... Señorita Lopéz je hezčí než za mlada a znechutil mě slzopudný (v mém případě zvratkopudný) hepáč s truchlícími matkami.

Můj velký omyl a zároveň moje další bolestná srážka s filmovým středním proudem, ke které bohužel čas od času dojde. Dobrý, i když nikterak originální námět a pointa, ovšem vrcholně nudné a nezáživné zpracování. Jo, Piková Rosamunda je pěkná, ale jako herečka není nikterak výjimečná a navíc její role je ještě dost pitomě napsaná. Dýchavičný Nolte je otravný a vylízaný "násilník" vypadá spíš jako manekýn než jako násilník. Kdyby si vzal tuhle látku do parády nějaký nekonformní a trochu šílený režisér, mohl by z ní udělat celkem slušný exploaťák, nebo aspoň obstojné drama. Ale tenhle rádoby psychologizující a bezkrevný paskvil s mizerným scénářem poprávu patří hluboko do modrých čísel.

Dílo esteticky krásné, krásně bizarní, bizarně hysterické, s emocionálně vypjatými hereckými výkony, které mi připomnělo staré němé expresionistické filmy. Vynikající práce s barvami a světlem, nápaditá výprava, zkrátka vizuální lahůdka. Příjemné překvapení od Argenta, kterého jsem kdysi po nepříliš působivé Phenomeně odhodil na mé pomyslné smetiště filmových nezajímavostí. Jen zvuková složka mě místy potrápila - trochu mi vadila občasná rozeřvaná kakofonická hudba, která na mě působila hodně rušivě. Ale není holt režiséra, který by se zavděčil divákům všem.

Levnější a béčkovější plagiát Carpenterovy The Thing není vůbec špatný, jen bych ho, neznav rok jeho vzniku, tipoval zhruba na první polovinu devadesátek. Těžko říct, jestli je za jeho zastaralým "televizním" vzhledem a zastaralými triky záměr, a nebo jen nedostatek financí. I přes krátkou stopáž se film občas trochu líně vleče, ovšem má zase na své straně dva velké trumfy. Prvním z nich je nebezpečná plavovlasá bestie Svetlana, druhým křehká submisivní brunetka Sadie. Většinu dam sice tyhle dva trumfy asi příliš nenadchnou, ale pro většinu pánů možná další dobrý důvod, proč tuhle drobnost zhlédnout. A Lance Henriksen je v roli kapitána rybářské lodi taky fajn.

Partička nesympatických dementů, starý blázinec, posedlost, exorcismus, vyvražďování a "nečekané" překvapení nakonec. Od pana Nispela jsem sice čekal ještě o trochu záživnější a působivější podívanou, ale jeho pokus o inovaci staré dobré vyvražďovačky není vyloženě špatný. Místy je dokonce vtipný. Ale vyloženě špatná je extrémně zhovadilá ruční kamera. A ani zaražené zubní kartáčky v očích, odseknutí kusu hlavy srpem, nebo ruce rozfrézované sekačkou mě neobměkčí, abych film s takhle mizernou kamerou ohodnotil nadprůměrně.

Prolog mě nadchl až ohromil svou pompézností - vše ukazovalo na drahý a vymazlený áčkový velkofilm. Ale chyba lávky. Doomsday je ryzí a čistokrevné béčko, i když s áčkovou výpravou. A zhruba půl hodiny po začátku jsem taky pochopil, že to zároveň bude asi to nejpraštěnější postapo, jaké jsem kdy viděl. Nevím na čem scénárista/režisér svištěl při psaní scénáře, ale chtěl bych toho taky kousek ochutnat. Postapově punkoví Piktové i středověcí rytíři na koních nemají chybu a líbili se mi skoro stejně, jako glamrockoví Marťani v Carpenterově majstrštyku Ghosts of Mars. A kdyby k jisté scéně namísto homopopových Frenkáčů hráli třeba staří skotští Exploited, koketoval bych možná chvilku i s pátou hvězdou. Největší slabinou filmu je pro mě kromě zběsilého střihu hlavně Rhona Mithra, která v mém soukromém žebříčku nejnesympatičtějších hereček zaujímá těsné druhé místo za tranďákem Milošem Jovovićem. Ale objektivně musím zatleskat, mám totiž v oblibě některé šílené videofilmy z osmdesátek, no a v Doomsdayi se jejich energie vrací na plné koule.

Velké rozčarování. Gåten Ragnarok je totiž tak nechutně středoproudový film, že jsem se během jeho sledování musel běžet na hajzl několikrát vyzvracet, sic bych se zalknul trapností. Žádná vikingská mysteriózní řežba s koulema jako tenisáky, jak jsem si přál, ale eunušská rodinná pohádková špílbergovština par excellence. Ale ona středoproudovost má i své malé plusy - třeba kamera neskáče v rukou jakéhosi naspeedovaného trotla, ale je (aspoň většinou) zenově pomalá a klidná. A hlavně jsem se z norského Finnmarku (nebo snad Finnmarky?) před týdnem vrátil, a tak jsem v rozžhavené Praze nostalgicky zavzpomínal na nordickou krajinu a bílé noci vysoko za polárním kruhem. Takže když si vypnete zvuk, abyste nemuseli poslouchat hollywoodsky slizkou hudbu, vypnete si i titulky, abyste nemuseli číst slabomyslné dialogy, a budete se očima vyhýbat pohledům na dementní děj, najde se ve filmu několik málo hezkých severských záběrů, které by vás mohly potěšit. A snad vám nebude příliš vadit, že se (podle vegetace) některé z nich natáčely mnohem jižněji, než ve východním Finnmarku). No... Popravdě pokud nejste děti, nebo nemáte děti, nebo nemáte rádi hnusného kýčaře Špílberga, tak se vlastně na tenhle ohavný film radši ani nedívejte.

Začíná to vcelku fádně. Parta správňáckých dělňasů ve flanelkách paří v jakémsi country pubu, hází do sebe panáky a sype ze sebe chlapácké fórky, nazítří oblečou montérky, přiberou k sobě jednu študovanou ale taky správňáckou prsatici a hurá dolů do dolu. Ovšem ženská nenosí smůlu jen na lodi, ale taky v dole, takže pracovní den našich horníků proběhne kapánek jinak, než hoši čekali... No, když je venku čtyřicet a doma třicet, člověk flegmaticky a bez protestů zkoukne cokoliv, říkal jsem si. Ale nakonec jsem byl nadprůměrně spokojený, záživnější děj než jsem čekal, pár dobrých lekaček a pointa nejasná, což mám rád. I když oproti geniálnímu The Descent je tohle jenom slabý kafe, vo tom žádná. Nejlepším a nejnezapomenutelnějším okamžikem filmu je pak titulkový hillbilly gospel 'The Lost Soul' od Watsonovic rodinky, kvůli němuž zaokrouhluju nahoru.