Ryuuhei

Wolverinský road trip ve vším stylu a na plné drápy. Logan opět trpěl jak zvíře a ta holka, alias „Wolverínka“, se může s hrdostí zařadit mezi ostatní drsné filmové holky. Jediné, co bych této jízdě vytknul, je nedostatek informací. Jak sakra funguje to klonování? Co a kde je vlastně ten Azyl a kdo ho vede? Mnoho otázek, na které si ale myslím, že dostaneme odpověď v pokračování. Leč si to trochu odporuje s faktem, kvůli kterému si nás pár zbylých v kinosále prodloužilo už tak dlouhé sezení o dalších několik minut (titulky byly překvapivě dost krátké na celou tu parádu). Osobně jsem se taktéž nechytal návaznosti na předešlé filmy, ale to je už spíše mou záležitostí a důvodem zkoumat dál. S filmem jsem nad míru spokojen, jen jej potřebuju ještě trochu vstřebat, nejlépe zhlédnout víckrát a až pak mít v tom všem úplně jasno. Teď jsem z toho ještě tak trochu mimo. 95%

Námět „dračí apokalypsy“ zajímavý: Zpracování velice pěkné i navzdory tomu, že rozpočet očividně nebyl zase tolik vysoký, aby si vůbec mohli dovolit známější herce a nesáhli do úplně neznámých vod (tedy, až na Gerarda Butlera). Ale jinak vizuály propracované, draci (leč jich detailně moc nebylo) vypadali opravdu k světu. Jenže zde celá ta paráda končí, protože film to dobrý není ani náhodou, a už vůbec ne drakovina. Charaktery jsou ploché, děj postrádá logiku už ve chvíli, kdy se z bezcitného nabušence najednou stane pravý opak, či že v mžiku z města plného draků všichni draci zmizí, tedy kromě jednoho jediného. Osobně jsem se už od první čtvrtiny nudil a to jsem měl za to, že docela kvalitní uvedení do děje bude mluvit za celý zbytek. Nestalo se. 35%

Ach, The Asylum a jeho výtvory. Tento film se ze začátku jevil i docela zajímavě. Uvedení do děje jako zatajení jakési pseudo-skutečné situace, honba za neviditelnou lodí, která se snaží rozpoutat konflikt mezi několika státy... proč ne? Jen, kdyby to všechno nebylo typicky hloupé. Většinu času se o věcech jen mluví, než aby se něco dělo a popravdě, za to neustálé omílání Severní Korei a dokonce i zmínění „prezidenta Kima“ by producenti brzy mohli viset za uši v průvanu. Nehledě na to, že byly v ději i jen maličko zajímavé prvky, si vedl typicky nudně a hlavně nelogicky. Že odstřelí jednu z nepřátelských ponorek, kam se předtím vydala jednotka na průzkum a pak se ještě diví, co se s tou jednotkou stalo, to beru za jeden z vrcholů blbosti celého díla. Vše doplnily příšerné efekty, kde jedině vzhled mimozemšťanů nevypadal úplně nejhůře, ale jinak to byla jedna velká odfláklá změť nijak nehovořící o tom, že by se nejednalo o chronicky levný film. Většinu času jsem se nudil, jen jsem očekával, kdy dojde konečně k nějakému vyvrcholení, ale jak k němu došlo, tak mě veškeré naděje přešly. Je to prostě špatný film z jedné a té samé dílny, který sice stále nemá na jiné výtvory studia, ale i přesto jsem byl rád, že jsem se přes těch úmorných 90 minut vůbec prokousal. 15%

Od takové „legendy“ jsem čekal víc, než jen hromadu divného humoru, absurdity, občasné pseudointelektuální vložky a jen sotva dobrý děj. Párkrát jsem se sice i zasmál (parodie na pouťový strašidelný hrad) a doslova žasl (továrna na výrobu planet, jediný nezapomenutelný moment celého filmu), ale jinak si nemyslím, že si film zaslouží víc pozornosti, než co se mu dostalo. Respektive, od „42“ jsem čekal mnohem víc na to, jak to plno lidí omílá a odkazuje na to. 55%

Kdysi to byl snímek, na kterém jsem byl dokonce jako malý v kině. A dodnes si s ním spojuju velmi příjemný zážitek. Příběh jde ze začátku po takových klasických kolejích - hrdina, který se něčím liší a ostatní ho pro jeho odlišnost nedokážou přijmout. Něco se zvrtne a tento stejný hrdina bude muset dokázat, že není jen tím outsiderem, za kterého ho všichni mají. Co velmi uznávám, je záporák - jeho motiv má hlavu a patu. Zbytek je zábavný, povedeně vtipný a hravý, co se prací s miniaturním světem a jeho fungování týče. Samozřejmě, není to geniální dílo z pozdějších let Pixaru, ale na snímek ze sklonku devadesátek nestárnoucí, animovaná klasika, které by měl každý fanoušek hmyzího světa dát šanci. 85%

Šeredně zpracovaný mix Jumanji a Zathury. Co mě hned odradilo, byly dialogy, které občas nedávaly vůbec smysl. „Proč nejsi učitel?“ - „Víš, mám děti rád.“ Námět nefunkční rodiny, která se má díky záhadné hře sjednotit, nezní na jednu stranu zle. Na druhou by to ale nesměla být taková příšernost. Že se dějí divné věci a nejde opustit barák? Že z desky leze radioaktivní indián? No a co, jdeme hrát, bratr co ví a zná všechno pokaždé poradí, malá sestra bude dělat fóry a to samé i velká sestra. I navzdory pravidlu, že má hra po třetí lži zabít, je stejně toto pravidlo porušeno. Po každé lži je rodina totiž přenesena do stále stejné propasti, odkud se má za pomoci logiky dostat. Teda, ehm, logiky. Osobně jsem vůbec nepochopil princip, kromě náhodného mačkání barevných tlačítek ve zdi a následovného „rozřešení problému“. Možná se to snažilo o nějaké menší napětí, ale proč se strachovat, když se stejně plošina, co se tváří, jako by se měla zasunout, nakonec nezasune. A když už nervy, tak na visejícího taťku všichni koukají, ačkoliv by mu třebaže společnými silami mohli pomoct nahoru. Ale ne, oni budou blbě koukat a přemítat o „puštění, či nepuštění“. Blbost, od které se dalo i odejít a když se člověk vrátil zjistil, že absolutně o nic nepřišel. Jednou stačilo, tohle už nehraju. 20%

Typická akční vyvražďovačka s docela zajímavým, leč naivním námětem. Aby se vše sešlo, že hrdinovi ukradne auto a zabije psa zrovna syn jednoho z bossů podsvětí, to je dost úsměvné. Akce stylová, bitkaření v nočním klubu do rytmu hudby povedené, ale jinak nikterak netypická. Prostě hlavní hrdina je neohrožený terminátor, který sice dostane taky na budku, ale vše přežije s pomocí trochy zázračných pilulek a zabijáckého umu. Navzdory tomu, že díky existujícímu pokračování bylo jasné, jak vše dopadne, ale člověk dokáže Wickovi držet palce a docela i chápat, proč jde po krku všem zúčastněným, i zdánlivě nezúčastněným. Bohužel, zbytek bez jakýchkoliv překvapivých momentů. 60%

Hlavní hrdinka, Tamy (zde ztvárněná půvabnou Gemmou Arterton), přijíždí po letech zpět do své rodné vesnice. Ne tak proto, aby zde nalezla inspiraci pro svůj článek, jako spíš samu sebe. Poté, co prodělala plastiku, se jí totiž otevírá úplně nový svět možností výběru toho pravého, respektive zde spíš nepravého. Do toho všeho zde figuruje i skupina spisovatelů, kteří přijeli na zdejší farmu za hledáním inspirace pro své knihy. A mezi ně patří i nejvýraznější chlápek, co nejen, že nemůže chytit tu správnou slibu, ale chová jisté city k Beth, která se se svým prolhaným a podvádějícím manželem, taktéž spisovatelem, stará o blaho všech kolem. A nesmím zapomenout ani na dvě vesnické puberťačky, kterým se podaří zamávat osudy úplně všech a to jen kvůli jejich vlastnímu egu (respektive jedné z nich, která byla doslova na zabití). Asi tak bych shrnul tento film se zajímavým nápadem hlavně nadhledem, ať už se “na plátně” dělo cokoliv. I přes to všechno jde o maximálně tak docela dobrý film, který hlavně staví na tom, jak se hrdinka kvůli své nově nabité povrchnosti vyspí hned s několika důležitými postavami, aby si své jednání uvědomila, až je skoro celá vesnice vzhůru nohama. Do toho neodpustím hlavně jednu méně logickou situaci ke konci, která i s ohlédnutím zpět stále působí poněkud hloupě. Naštěstí vše zachraňuje zajímavé a netradiční vyvrbení, postrádající jakýkoliv moralizující podtext. 70%

Úterý večer, to je čas zasednout k nejmenované televizní stanici a těšit se na „dobrý film“. Od The Asylum už vím, co zhruba očekávat, tedy jen to nejhorší. O to víc mě překvapil docela slušný námět - bohové moře naštvaní kvůli potopenému ropnému tankeru a hrdina, který je vystaven sedmi zkouškám, které mají zabránit zničení světa. Z toho by se dalo vytřískat v případě normálního blockbusteru hodně. Zde se ale ústřední téma „sedmera dobrodružství“ vytratilo ve podivné spleti všeho možného. Ponorky, apokalypsa a dinosauři se zde mísí a tvoří jak odporně digitální podívanou, tak hromadu nelogičnosti. Jak třeba hrdinka, jejíž vypracované tělo bylo vystaveno obrazovce na obdiv, vůbec přežila v takové zrádné divočině, když v ní vyrůstala úplně sama, bez svého ztraceného otce? No, celkově, zrovna tato postava, leč ze začátku neuměla skoro slovo anglicky, jí najednou plynně mluvila a ke konci z ní byl i schopný operátor ponorky. Sindibád byl sice na první pohled sympaťák, ale co hlavně uměl, tak blbě koukat. Ostatně jako zbytek postav, když se náhodou něco dělo. Kromě toho, že jakýkoliv náznak emocí postav odpovídal emocím pařezu. A aby toho nebylo málo, tentokrát se místo vyžívání v brutalitě děl pravý opak - kdokoliv mrtvý, sežraný stvůrou, či cokoliv, byl hozený mimo záběr. Film tedy fungoval na bázi domýšlení si a zřejmě tím cílil na podpoření divákova logického uvažování. Ne, z filmu nadšen nejsem, ale od tohoto studia jsem viděl už mnohem větší hrůzy. Na tohle se dalo aspoň v první třetině docela dobře koukat. 15%

Taková Twilightovka s démony. Hrdinku syrského zjevu zachrání před démonem fešný blonďák, kterému dá přednost před friendzonelým kamarádem. Popravdě, jde o docela generickou vyvražďovačku démonů, s dost předvídatelnými situacemi a standardními hlavními postavami. Co mohu vzít hodně v potaz, je jeden zajímavý prvek, respektive dějový zvrat, který nemá moc obdoby. Ale jinak, tuctový film, sic hezky zpracovaný, leč nedechberoucí. 55%