Rocky88

Pečlivě budovaný příběh s důrazem na postavu Percyho Fawcetta a jeho touhu být dobrým manželem, otcem, ale ještě víc objevitelem bájných civilizací. Film je bohužel místy dost utahaný a konec ztratil tempo totálně. Ten je navíc probulený a otravný, že jsem u něj zničehonic začal usínat. Ostatních herců si tu divák nevšimne. Jedno skouknutí stačí.

Schránka (= film) bez ducha. Podmanivý vizuál, na který se hezky kouká, hudba je dostatečně poslouchatelná (aby ne, amatéři na zdejší hudbě nepracovali) doplněný pěknými zvukovými efekty. Jenže zbytek tomu chybí úplně - příběh je zoufale neobjevný a předvídatelný, tvůrcům naprosto utekl smysl animované předlohy. Není tu nic, co by ty vizuálně hezké scény spojilo. Ani Scarlett to bohužel nedokáže, protože po většinu času blbě čumí a kozy neukáže ani jednou. Jelikož je spousta filmů, které jsou vizuálně opojné a mají příběh, je tento film naprostá zbytečnost.

Ani nevím kde začít. Nolan je můj šálek whiskey ať natočí cokoliv. Intenzita zážitku (viděno v IMAXu) je velice silná, ještě silnější než u United 93 a Gravity. U Dunkirk je vše umocněno IMAX formátem a kamerou tak, že v každé scéně se divák cítí jako další účastník scény. Vůbec veškerá spolupráce kamery a hudby je dotažená k dokonalosti. Herci toho moc nenamluví (není třeba), zato nezpochybnitelně ovládají své mimické svaly, k tomu je vždy zvolená nervydrásající hudba a takový záběr kamery, že má člověk husí kůži, aniž by ještě bylo ukázáno, co se na zfilmovanou skvadru řítí. Nolan si zde hraje s neviděným nepřítelem podobně jako to můžeme vidět v těch nejlepších hororech. A když už se svastikofilové přiřítí (většinou od Slunce tak, aby je nebylo do poslední chvíle vidět), nejradši byste si zacpali uši, lehli na zem a doufali, že vás následek bombového výbuchu mine. Zvolený formát vyprávění potom Nolanův výtvor definitvně odlišuje od všeho ostatního. Nejlepší část příběhu či postava? Jednoznačně vše okolo Hardyho. Jakmile mu zhasne motor, je jasné, kde se ocitne na konci. Emoční následky jsou tudíž natažené na vyčerpávající délku, protože se na plátně ještě nějakou chvilku ohřeje. Shrnuto a podrženo, autentický a intenzívní zážitek podpořený dokonalou technickou stránkou. Bezchybné.

Vzpomínková zbytečnost prostá příběhu. Danny-boy je sice zručný režisér a jeho obrazové vychytávky jsou výborné, nicméně kromě starých známých postav a skvělé scény na diskotékových záchodcích nemá co nabídnout. Jsem rád, že jsem za to nevyhodil peníze v kině.

Velice příjemný film, který nenuceně a nenudně vypráví o poutu tří lidí, ze kterých je samozřejmě nejzajímavější pan Church, kterého Eddie Murphy ztvárnil velice přesvědčivě. Film bohužel doplácí na přemíru zvědavosti, kterou docílil co se týče soukromí této postavy. Poskytnuté informace totiž nejsou ničím převratným, šokujícím ani překvapivým. Vše se dá odhadnout během prvních 25 minut filmu. Takže konec vyznívá naprosto do ztracena a přináší veliké zklamání typu "proč jsem to teda musel vidět?". Což je škoda. Palec nahoru i pro Christiana Madsena jako Eddie Larsona. Právě kvůli nedostatečné katarzi u postavy pana Churche je Larson tím, kterého si z celého filmu budu pamatovat nejvíce. Má dojímavou a nepříjemnou minulost, zoufalou přítomnost a nečekanou budoucnost.

Bavilo mě to víc, než dvojka, trojka a čtyřka dohromady, ale i tak to není žádné terno. Chybí tomu pořádné tempo, pocitově má film přes 3 hodiny, akce není nijak výrazná a Deppův ožralý buzerant vyloženě nebaví. Mladé osazenstvo je taky na přesdržku, snad kromě Scodelario, jejíž nahoněné kozy musel kameraman detailně zabrat pokaždé, když se jejich nositelka objevila v záběru. Naopak se povedla scéna s gilotinou, výprava, Salazarova posádka (sice nemůže konkurovat té z Bludného Holanďana, ale i přesto zaslouží palec nahoru) a většina vtipů. Konec filmu je ostuda.

V tomto komentáři se neubráním srovnání s předchozí verzí zpracování (P. Jackson, 2005), kterou považuji za zatím nejlepší zpracování opičího příběhu. Zásadní rozdíl v těchto dvou verzích je přístup k látce. Zatímco Jackson si zfilmoval svoji (další) lásku a z každého záběru přímo čiší nadšení pro látku, Kong: Skull Island je pouhým kalkulem, který se snaží těžit z momentální popularity vesmírů (těch filmových, ne toho tajuplného ticha kolem nás) a jelikož komixoví superhrdinové jsou dojeni co peníze dovolí, zde se muselo sáhnout po monstrech. Robertsova verze proto postrádá psychologii postav, postavy jsou pouze do počtu, chybí budování tajemna a napětí (opičákova hlava a velikost je ukázána hned na začátku), sází se pouze na akci a opomíjejí se detaily (útok chobotnice na Konga - z vody na něj zaútočí obrovská chapadlová příšera, přitom Kongovi je voda pouze po kotníky. Takovéto chyby jsem toleroval v Sharknadu, ale tady to tolerovat nehodlám). Na druhou stranu musím říci, že film pěkně odsýpá, akce je docela povedená a první představení Konga v celé své kráse je naprosto dokonalé. Lepší nástup gigantického zvířete na scénu jsme opravdu ještě neviděli (trumfnul i Zillu z 2014) a asi ještě dlouho neuvidíme. Dobová atmosféra také funguje a postava J. C. Reillyho byl supr nápad. Když skousnete, že hlavním nepřítelem chlupatce jsou stvůry chodící v kliku/stojce, tak se budete slušně bavit. Blockbuster bez duše, ale přeci jen zábavný blockbuster.

Až na tu neviditelnou stíhačku to nebylo vůbec špatné. Áres je dobrý záporák, mytologie docela funguje a slovní boj mezi mužským a ženským pohlavím je vtipný. Tlupa feministických fitness trenérek nakonec prozře a po rozdrcení Áresových kulí se opět začne sbližovat s majiteli pytlíků se spermiemi. Happy endy já rád.

Scénář psal puberťák, odfláklá je i minulost a motivace Hala Jordana. Je to vlastně jen hezky zeleně animovaná akční ptákovina.

Výborný thriller, na němž se ale bohužel podepsal zub času, a tak mi některé scény připadaly až příliš strojené pro objektiv kamery. Délka filmu je přiměřená (ač se to může zdát nemožné), konci přesto trochu chybí gradace.