Snorlax

Schormovo pojetí se mi vůbec nelíbí, zcela se z ukřičeného a enervujícího představení vytratil Dostojevský. Herci neustále stěhují nábytek, čímž zřejmě má vznikat napětí. Tento podbízivý kolotočářský způsob s díky odmítám. Jediný snesitelný je kultivovaný Mrkvička, který nebyl nucen k hraní si na stěhováka. Bartoška je unylý, Heřmánek přehrává a Bedrna starého Karamazova jen karikuje.

Těší mě, že i Chytilová se zdržela obvyklých výpotků na téma vlastní dokonalosti, sice nic pozitivního na adresu Menzela neřekla, ale jelikož nemluvila jen o sobě, již to je velkou poklonou. Velmi pěkně zpracovaný dokument, který je přesně střižen na pábitele Menzela.

Blýská se na lepší časy, nebo tuto opravdovou pohádku natočila ČT omylem? Skvěle obsazené, dokonce tak, že se zde sešly skoro všechny hezké české herečky různých generací, k tomu Kotek, z kterého vyrostl přitažlivý chlap, neotřepaný příběh, vizuál použitelný i pro kino produkci, takže co více si přát? Aňa Geislerová je nádherně svinutá svině a nejen na ní je poznat, že jí hraní v nehloupé pohádce baví.

Chvilku jsem s plným hodnocením váhala, mám totiž ráda filmový perfekcionismus. Na rozdíl od divadla mi zde vadí, že se mluví o strašném větru a nehne se ani lístek na stromė, ani vlásek na hlavė dámy, která si na ukrutný vítr stěžuje. Chlapec močí do sněhu, jenž zůstává i nadále běloskvoucí. Jenže i u panovnických dvorů věděli, že každá krása má mít svoji pihu. A ty příběhy malého mozaikové filmu jsou natolik krásné a poetické, že je ta piha snad i nutná. Příběh matky a dcery, které si už dávno nemají co říct, ale přesto se k sobě snaží zase najít cestu, je nejlepší, především díky výkonu představitelky mámy Lawové. Má v sobě kus dojemnosti, laskavosti i pochopení, přesně jak už to ve vztahu matek s dospělými dcerami bývá. A poetické vyprávění o dobrodružstvích dvou chlapců, kteří se vydali za školu, patří určitě k tomu nejlepšímu, co na dané téma vzniklo.

Místy je to vtipné, místy již krapet za hranou dobrého vkusu, ale rozhodně se člověk poučí, kdy zpívat americkou hymnu.

Mírně tendenční snímek, který se omluvit neomluvitelné, je natočen ve svižném tempu a staví na výborných výkonech ústřední herecké dvojice. Kdyby své rodinné problémy řešili všichni stejně, jako tyto dvě sestry, neměli bychom problém s přelidněnou planetou.

Uřvaná psychedelická hudba ruší svými ataky líně ubíhající drama o zlotřilých vysoce postavených bankovních úřednících. Množství logických lapsů dělá z kriticky míněného snímku nechtěnou komedii. I kdybych nad ostatními mávla rukou, archivářovo jednání by se mohlo rovnou zapsat do učebnic psychiatrie. Herecky solidní, režijně nezajímavý film vychází z mimořádně zajímavého námětu, který mohl sloužit jako varovně zdvižený prst dávno před kardinálním průšvihem amerických bankovních derivátů.

Brno jako fotogenické město je značně nezvyklé. Munzar jako sexy frajer je možná o něco nezvyklejší. Dodám, že oběma to hodně sluší. Munzarovi, který je zde v roli vhodné spíše pro svého dvorního dabovaného herce, Paula Newmana, to sluší více. Vizuálně je film velice vydařený. Příběh odpovídá době svého vzniku, snaží se o zobrazení života špatné mládeže, nejde příliš do hloubky, spíše hledá pro Jircka obhajobu a konfrontuje ho s vyspělejším vrstevníkem, který vede řádný život.

DeVito jako svůdce? Pomaličku tuto filmovou fikci rozdýchávám, ale velmi pomaličku. Nejlepší byl dobře obsazený dabing.

Nemohu si pomoci, já zkrátka Woodyho v jeho filmu postrádám, bez něj mne ty jeho filmy baví trošku méně. Užila jsem si, pobavila jsem se, ale něco tomu chybí a není to sůl.