Recenze (157)
Daredevil (2003)
Chvályhodná dvojitá reprezentace Marvel Knights jednoduše přináší stylovou zábavu. S přívětivým protagonistou, hrátky se sonarovým viděním a Evanescence hudbou mizí různorodé podněty si nenucený příběh neužít.
Amazing Spider-Man 2 (2014)
Ačkoli je napínavý remake méně úžasný než Raimiho trilogie, se slibnějším pokračováním se jí začíná vyrovnávat. Vedle Spider-Manova ikonického dospělého nahlížení na zodpovědnost se za doprovodu úžasně vypracovaných frakcí hudby odkrývá solidní příběh okolo Harryho a Peterova táty. Takový (zvlášť s vystřiženými scénami a alternativním koncem) obsáhlejší drama thriller pak navíc vylepšují postava Felicity Jones a herecký výkon Andrew Garfielda.
Spider-Man 3 (2007)
Venomův příběh jakožto unáhlený definoval, jak dokáže studio pokazit sérii zničením potenciálu u jednoho filmu. Přesto mi poslední Maguirovy potíže s osobním i superhrdinským životem nezničil; nejenže si předvádění nakaženého protagonisty s humorem užívám podobně jak nové stále kvalitní scény šéfredaktora Jamesona, ale o šťastný konec pro Peterovy mizérie usiluji ještě více. Navíc excelující Harry Osborn nás dovede k jedinému akčně i zábavou nabitému finálovému boji.
Tupíři (2010)
Nejzábavnější díl ságy si přes slabší místa uvědomuje nejen samotné filmy, jež má parodovat, ale i jejich konkrétní chyby. I nehledě na méně (díky odlehčenému vnímání) směšné provedení prvních dvou dílů za délku jednoho pak více promyšlené jakékoli parodující sekvence kouzelně vynahrazují čas strávený nad původním vážněji braným materiálem. 60%
Twilight sága: Rozbřesk - 2. část (2012)
Vyvrcholení ságy se zavádějícím vyvrcholením filmu s nejvíce vyčnívající změnou povahy dílu vrací původní postavy, aby naverbovaly mnoho nových tváří. Veškerý obsah s tímto motivem pak vyvíjí stále větší břemeno na třetí dějství, se kterým tvůrci naložili jako s extrémně riskantním experimentem. Ani postavy Lee Pace a Ramiho Maleka i píseň od Christiny Perri pak nezvládají napravovat pocity divákům, u kterých se zbytečně pravděpodobné selhání závěru naplní. 40%
Twilight sága: Rozbřesk - 1. část (2011)
Se zápletkou dílu nevyhnutelnou v případě takové ságy a zatím nejprostším dějem přichází jediná zdařilá podívaná. Mimo Tupíří parodie je právě a jedině první část Rozbřesku kladným postdůvodem, proč Twilight měl vzniknout. I bez cíleného zřetele na vztahy mezi postavami existují vůbec poprvé znatelné znaky výpravy, nepřemrštěné pozornosti na zvláštnost námětu nebo efektů a hudební soudržnosti. Ačkoli toho nemůže sledování nabídnout mnoho, s blížícím se závěrem přivádí pocit nezvykle pevné ucelenosti zakončené nejlíbivějšími scény série. 55%
Twilight sága: Zatmění (2010)
Nadbytečně epické řešení bitvy milostných týmů Edward a Jacob za sebou táhne námět, který měl představovat opravdový hlavní konflikt ságy, tj. klín mezi světy upírů a vlkodlaků, který v závěru bohužel není něčím víc než neuvěřitelně žádanou holkou. Ale přesto že střety dvou kluků jsou absurdnější než jejich sólové příběhy, bonusové původy jednotlivých členů upírské rodiny posouvají snímek k lepšímu hodnocení. 32%
Twilight sága: Nový měsíc (2009)
Mimo celého nového mytologického konceptu pro protagonistčino objevování a představení řádu Volturi se jedná o naprostou obdobu Stmívání; jenže i když byl upíří svět zvládnut hůře a Jacobova dějová linie navíc obsahuje překonávání přátelské zóny, s deja vu okolnostmi už ztrácí na uvěřitelnosti jejich centrum v postavě Belly. 19%
Stmívání (2008)
Nejsmutnějším aspektem Twilightu je, že veškerá snaha tvůrců o nejlepší možné kulisy, atmosféru a originalitu paradoxně posilňuje efekt hlavního negativa – hanby upírské tématiky. Už tak představuje velkým bodem úrazu milostný vztah dvou náctiletých s věkovým rozdílem několik dekád jako kostra děje, jenže jakékoli sdílení scény dvou z prostoduchých charakterů vede ke střídmým, velmi chabým dialogům. Z moře absurdního materiálu ve scénáři pak jeho existenci obhájí nejspíš jen Baseball sekvence a podnět pro Tupíří parodii. 17%
Chuckyho kletba (2013)
I když kvalitou nevybočuje z řady soudobých hororů, na jejichž podobu se adaptoval, okouzlí 25 let dlouhá vražda svým (mezi filmy poněkud vzácným) nezanevřením na původní díl. S nepopiratelnou radostí ze svého příběhu nás permanentní scénárista přesune skrze rekapitulaci k samotnému počátku Dourifovy pouti, a s pomocí jeho dcery na poli stále kreativních vražd přivodí nostalgické ohlédnutí vyzdvižené nejlepší potitulkovou scénou všech dob. 55%