Pierre

Patřím sice do mladší generace, která film nezažila v době československé premiéry. Ale i tak mám k Roztržitému velmi nostalgický vztah, protože to byl před pár lety první film, co jsem s Pierrem Richardem viděl. A hned to byla láska na první pohled. Toho roztržitého kudrnáče a všechny ty bláznivé gagy v jeho podání jsem si velmi oblíbil. Postupem času jsem film samozřejmě viděl ještě hodněkrát a už navrch oceňoval i tu milou skrytou nenásilnou satiru na reklamní průmysl nebo vynikajcího Bertnarda Bliera s jeho broučky. Dneska už je pro mě tento snímek těžkou klasikou a srdcovkou. Ačkoliv už mám ve své zdejší filmové Top 10 s Pierrem Jsem nesmělý, ale léčím se (které pravda z různých důvodů oceňuji ještě krapet více), nakonec jsem dospěl k názoru, že Roztržitého bych tam měl mít taky  (proč není pro mě speciální kolonka jenom pro filmy s Pierrem?:D) Klidně pochopím, že kdo film uvidí dneska (navíc třeba již ve vyzrálém věku a zvyklý více na současnou tvorbu) poprvé, se znalosti mnoha jiných komedíí, nebude se už tak dobře bavit a vezme film jen jako příjemnou jednohubku. No, ona to vlastně jen taková jednohubka je. Ale ta nejlepší a ve mě naopak pořád utváří dojmy ne jednohubky, ale dokonalého oběda o několika chodech. A na druhou stranu věřím, že kdo se s filmem pořádně náladí na stejnou notu bude se bavit stejně. Roztržitý, to je hravá zmodernizovaná groteska plná gagů. To je satirická parafráze na reklamy. To je mladý nadšenecký debut, který možná nepatří k nejlépe zrežírovaným filmům na planětě, ale mě se na něm líbí i ta trochu ušmudlaná debutanská stylizace, která je někdy docela ostrá v detailech (pasáž s rodinným obědem) a občas zase krásně poetická (tanec v přírodě). Ostatně i velkou poetiku a svobodomysl v tomto snímku právě spatřuji, počínaje nádhernou hudbou Vladimira Cosmy, pokračující třeba dalším tanečním vystoupením (tentokrát mezi klecemi s ptáky) konče tím, že Pierrova RUKA VÁS PŘENESE PŘES VŠECHNY ZÁKAZY, PŘEDPISY, OMEZENÍ, VYKROČÍME SPOLU ROVNOU CESTU K ÚSPĚCHU. A také miluji filozofování nad slovem roztržitý!  Největším  úspěchem nakonec u mě na stejně asi je, jakou je  tento snímek krásnou poctou pro všechny roztržité, což jako roztržitý člověk, velmi oceňuji. Protože věřte: ROZTRŽITÍ JSOU LIDÉ DUCHEM NEPŘÍTOMNÍ A JÁ JSEM NAOPAK DUCHEM PŘÍTOMNÝ. A taky jsem rád konečně zjistil, že: ROZTRŽITÝ, ROZTRŽITÝ, TO NEJSEM JENOM JÁ.

Stejně jako někteří ostatní komentující jsem si během sledování vzpomněl na Rain Mana, ke kterému se Fany určitě dá přirovnat, ale samozřejmě se oba filmy nedají srovnávat a ani bych se o to nepokoušel. Ať už Fany vznikla jako inspirace Rain Manem nebo ne, takové téma v české kinematografii (pokud se hrubě nemylím) mockrát nebylo. Nevznikla úplně přelomová pecka, ale příměřeně pěkný film, ano. Jen mi přišlo, že mu trochu podkopává nohy (a nepíše se mi to úplně snadno) překvapivě právě režie Karla Kachyni. Některé Hubačovy scénáře (Ikarův pád, Mapa zámořských objevů) v minulosti ani nějaké výpravnější zpracování nepotřebovali. Ale u Karla Kachyni, vzhledem k tomu jaký byl bezpochyby mistr ve svém oboru a velký filmový poetik mě trochu překvapilo, že u tak emotivního příběhu se spokojil pouze s poměrně rutinním (takřka televizním) zpracováním a nevystřískal z toho více poezie, která se by tam hodila. Alespoň se mu velmi povedlo obsazení hlavních rolí. Jiřina Bohdalová nepatří k mým favorikátkám, ale zde u Fany předvědla další z důkazů že v ni vždycky skýtala (a možná ještě skýtá) dobrá herečka a podala opravdu pěkný výkon stejně jako její protipól Jiřina Jirásková. U Jiřího Hubače mě vlastně dobrý scénář ani nepřekvapí, mám pro jeho neobyčejně obyčejné lidské příběhy a dialogy slabost. Takže musím říct, že jsem od něj už viděl i sofistikovanější kousky, zatímco zde se možná občas nevyhl jisté schématičnosti (hlavně u vedlejších postav), ale příběh o Fany, její sestře a všech příhodách, co jejích soužítí přineslo se mi i tak zdál celkem hezký a dolehl až k mému srdci. Fany byla totiž hlavně milá čistá duše, kterou si snad ani nešlo neolíbit a i když je závěr párkát nařčen z citového vydíraní, tak i na mě docela zapůsobil. Váhal jsem nad hodnocením, ale nakonec si dovolím i trochu nadhodnocovat.

Prvníl  díl byl fajn. Studia Aardman si celkově cením a i tentokrát se mu podařilo zachovat alespoň minimální kvalitu. Třeba animace je tentokrát ještě lepší než minule a moc pěkně se na to kouká. Jinak jsem se ale minule bavil víc. Stále ale oceňuji schopnost natáhnout bezeslovný jednoduchý seriál do celovečerního filmu s komplexním příběhem. Děj o ufounkovi mě po celých 86 minut bavit nedokázal a jako sci-fim nepolíbeného člověka mi případně odkazy na populární filmy unikaly (kdo by tušil ,že budu muset mít na takový film speciální vzdělání,) Ale i tak jsem musel uznat, že je ten ufounek až nebezpečně roztomilý, farmařův plán na zábavný park důmyslný a je tam pořád hodně milých oveček. Někdy i tohle stačí.

Univerzálně dobrý film, který má diváka emocionálně rozsekat na cucky a to se mu taky povede. Takže co k tomu vlastně ještě není dodat? Také jsem byl konsternován a šokován, to bych vůbec nezpochybňoval a klobouk dolů před tím hlavním klukem. Tak smutný příběh...  Na druhou stranu to na mě občas bylo trochu moc dlouhý a režisérka na sebe valí výjevy chudoby, osamělosti zmaru hlavního chlapce tak dlouho a rychle, v takovém někdy až dokumentárním (ale dokonale autickém zpracování) bez oddechu, že je to někdy až monotónní. To všechno ale mohl být záměr a jak říkám, film mě nakonec stejně dostal přesně tam, kam měl a dát mu méně než čtyři hvězdy by bylo nefér,

James Bond podvacaté, čtyřicet let od první premiéry a jako na potvoru snad zatím nejhůře. Takže vida, alespoň ten název je přilehávy. Tohle by snad mohlo konkurovat jen dílu Diamanty jsou věčné (no vidíte, zase ty diamanty.) Stejně jako v onom případě by i zde asi bylo nejzajímavější kdyby se Bond rozhodl pátrat, co brali scénáristé, když to vymýšleli. Zaručuji vám, že vtom rozhodně nejely jen diamanty. Spíš mám podezření jestli se přitom i neumíralo nebo nechtělo umírat. No, pro mě to teda obrazně pohřeb opravdu byl. Ale zase bych byl pokrytec, kdybych tvrdil, že jsem se celou stopáž nudil. Tvůrci si prostě řekli ,,ať žije úlet´´ a tady je toho úletu prostě požehnaně. Například letecká sekvence na velmi pochybém GGL moři (kdo neviděl, nepochopí) to byl fakt mazec. To je opravdu těžký pobrat a chvilku to zabere, takže jsem se ani tak nenudil. Ale moc dobře mi u toho nebylo. Aby bylo jasno, jsem přesvědčen, že k Bondovkám humor a nadsázka ZCELA patří a odlišuje od dalších tuctových akčních filmů. Ale tady jsem si v té ulitlé náladě tentokrát najít žádné zalíbení. Nejsem nějaký skalní příznivec Bondovek, ale Conneryovskou-Moorovskou éru považuji za (až na vyjímky) právě ve jménu zábavných oddychových úletu, na které si občas i rád vzpomenu a zpětně mě nějak neuráží. Ovšem tohle už je novodobá agresivní hloupá slátatina, kde šmrc unesly digitální vlny a jedinné, co se mi trochu líbilo byly jen některé vynálezy od Q a náběh na zajímavé prostředí impéria z ledu (který skončil jen u náběhu.) Jinka to beru jako dovršení velmi skomírajcího trendu, který v sérii Brosnanovky nastavily, i když se na mě můžou sesypat ohlasy nadšených fanoušků Brosnana jako Bonda, ale já si stojím za svým.

ViDĚNO PODRUHÉ. Napoprvé jsem si film vyhlédl hlavně kvůli Pierru Richardovi a pak jsem byl jen překvapen, jak mě sám o sobě snímek velmi pohltil. Byť mi příběh přišel trochu absurdní a s nadsázkou jsem si říkal, že ho třeba lépe pochopím až budu vě věku hlavního hrdiny - tedy s odmdesátkou na krku. No, naštěstí jsem nemusel čekat tak dlouho. Po třech letech se mi snímek líbil moc. Film za odměnu. Zapůsobil na mě svěžím dojmem, vyvoval ve mě příjemné pocity a zhltl jsem ho prakticky jedním dechem...Sledovalo se to tak dobře, že jsem ani moc nevěděl jak to pak nějak okecávat v případném novém komentáří. Ale nakonec jsem si řekl, že dát jen pátou  čtvrtou hvězdou bez komentáře by byla škoda. Takže třeba takhle: Perre Richard tady ze začátku vypadá na představitele nerudného dědka, ale nakonec se z něho vyloupne obstarožní sympaťák, co si chce i přes pozdější věk něco užít a umí moc hezky čarovat se slovy. Pierre má již sice vrásky a husté vousy, ale když se usměje (a ve druhé polovině to naštěstí dělá často), tak člověka zase úplně zahřeje. No a jeho plán s učitelem počítače a milostný několikaúhelník, který z toho vnikl mě hodně vtáhly a i napodruhé jsem do poslední chvíle trnul, jak se z toho všeho vybruslí. Závěr kvituji jako velmi vkusný a citlivý. A celý kousek jako velmi osvěžujícím způsobem křehký, něžný a šarmantní. Tak přeci jen se Pierre na stará kolena ještě dočkal skvělého filmu!

Námět o opakování jednoho dne už ve filmu byl (vzpomenu si na Na hromnice o den více), ale to vůbec nevadí, protože je pořád vděčný a v české kinematografii nový (notabene v pohadce.). Takže bych se na opakování jednoho dne mohl těšit a pozoruně sledovat, jak s ním princezna naloží. Jenomže tady trochu vítězí forma nad obsahem. Snímek sklidil poměrně velké nadšené ohlasy možná proto, že to zkusil v rámci české pohádky zase trochu jinak. Taková snaha se určitě cení. I když nevím, jestli nejde spíše než o pohádku o český pokus o fantasy. A jako takový taky není snímek výslověně špatný, protože se může například klidně pyšnit svými triky. Ačkoliv to neumím zcela posoudit, tak mi přišly z mého laického pohledu na zdatné úrovni. Pociťoval jsem také, že měl snímek ambice být v celkovém dojmu velkolepý, najet na zajímavou tajemnější strunu a opravdu oslovit. To všechno se určitě počítá, ale škoda, že to tvůrci lépe nedokázali skloubit s lepším vypravěním. Protože přes tu přehnanou snahu o epičnost a někdy i dost rychlý střih se nám příběh tak nějak ztací. Konstrukce vyprávění je pomalá, chaotická, trochu jsem se vtom ztrácel a emotivně zamýšlené momenty na mě taky pak tak úplně nezafungovaly. Hlavní postava princezny mi navíc nebyla od začátku moc sympatická a její chování se vysvětlilo až moc pozdě. A o postsynchronech jsem si  myslel, že jsou věcí minulosti (až na Zdeňka Trošku, ale ten byl věcí minulosti vždycky.) a tady byly fakt fujfuj.  A taky si říkam, že tohle v podstatě není ani pohádka. Ke skupině nadšených ohlasů se tedy přidat nemůžu, ale šlo to a speciální pochvala za nádhernou písničku v podání Elišky Křenkové  Tam za řekou, kterou jsem si rychle oblíbil.

Třicet let po svém debutu Seber prachy a zmiz se Woody Allen vrátil k lupičskému tématu. Už bez experimentování s různými formami a takovým začátečníkym zápalem. To ale neznamená, že to není náběh na srdcovku! Úvodní dialogové přestřelky s Woodyho manželkou a kumpány, nezdarná realizace (jinak samozřejmě dokonale vymyšleného) plánu a z toho vzniklé gagy všeho druhu zase byly špičkovou zábavou. Jen zhruba po půlhodině je linka s vykradáním banky skrz tunel nahrazena možná obehraným, ale vdečným tématem burani vs.snobové. Woody je na intelektuály prostě expert,  ale tentokrát žádného intelektuála nehraje. Přesto si to tady po celou opět herecky totálně dává a prakticky všechny nejlepší momenty si vyzobává pro sebe. Takže mě nakonec bavily obě linky filmu, byť nepopírám, že ta lupičská o něco více a mohlo se u ni zůstat déle. Skoro to na mě působilo jako by Woody měl dva náměty, které by unesly i samostatných 90 minut, ale on je nakonec spojil do jednoho filmu. Ale  i tak vznikal skvělá sranda, kterou bych si byl schopen pouštět i opakovaně. Navíc kvituji, že Woody v tomto případě sklouzl k poměrně ,,normálnímu´´ filmu, který by určitě unesli i ti, co ho moc nemusí a možná by mohl pobavit i celou rodinnu. Super kousek, ještě u psaní komentáře se pěkně usmívám.:D

Skvělé! Může mi to příjít možná tím, že jsem od Woodyho Allena ještě tolik filmů neviděl a nemohu jim být přesycen. Ale i tím, že tehdy mladý začínající filmař po rozpacích z natočení svých předchozích scénářů se konečně mohl pustit do svého vlastního ryze autorského filmu, věřil si, že může pobavit lidi, nebyl tehdy ještě snad ani zatížený žádnými skandály, rozporuplnými pověstmi...a myslím, že stvořil opravdu neskutečnou jízdu a vynikajcí autorský kousek. Zlodějské komedie byly v této době velmi populární a některé kousky jsem si z této oblasti velmi oblíbil již v minulosti. Woody přispěl do podžánru skvělým příběhem o životním ztroskotanci, naparosto neschopném zlodějíčkovi, jehož smůla a neschopnost jde mnohdy do naprosto netušených rozměru, ale obohatil ho i snoubením grotesky, dialogového humoru, hlašek. romantiky  a dorámcoval do skvělé formy fiktivního dokumentu (jako takřka předvoj Zeliga). Když jsem během jedné hlášky dostal na začátku obrovský výtlem, netušil jsem kolik těch výtlemů ještě během těch 80 minut bude, kolik mě čeká nápadů, invence a srandy. Já myslím, že tohle je vynikajcí kousek a jestli byl opravdu Woody Allen ve své době tahle zábavný, tak je jen škoda, že je jeho jméno dneska vláčeno onou nepříjemnými kauzou. Každopádně tohle? Super! P.S Dodatek březen 2022: Od Woodyho mám za sebou už zhruba dvacítku filmů z jeho počerné tvorby a další mě čekají. Mnoho z nich se mi hodně líbilo, ale tento jeho nadšený zapalený debut s možná trošku ušmudlanou filmařinou, o to větší nápaditosti a vtipnosti obsahovou, mi skoro až asociuje moje milované Richardovky a ta forma jednoduchého příběhu, na který se nalepují skeče s různou náladou se mi opravdu hodně líbí. Takže nakonec přidávám i do Topky.

Příběh o komunisce příjíždějící do kláštěra kvůli setkání s kardinálem je jiz od začátku zajímavý, obzláště když se postupně rozpletá, o jakou ženu vlastně jde jakožto bývalou prokutárku, která dřve nekompromisně týrala různé lidi spojené s církvi. Už jenom, že je přesto taková žena o pár let později přijata v kláštere, kde i chvíli přespává jsem bral jako zajímavý motiv. Byť se přiznám, že pro mě byl snímek trochu hůře uchopitelný. Sice jsem přesvědčen, že se lidi můžou všelijak změnit k lepšímu, ale k paní Krvavé Luně jsem měl tak nějak po celou dobu jistou averzi. Souhlasil bych s tím, co už bylo zmíněno v jednom komentáři pode mnou, že ačkoliv její přerod není podán nějak prvoplánově je i tak trochu hůře uvěřitelný stejně jako průběh celého setkání. Navíc mi snímek občas přišel trochu chladně natočen. Ale oceňuju, že se úspěšně vyhnul jakkékoli schématičnosti a jako myšlenkové podobenství funguje skvěle. Tady je plno nejednoznačných myšlenek a otázek, které mohou doznívat i po sledování, mají hloubku a v samotném rozhovoru s kardinálem jen vyvrcholí.