Carrie_3

Znáte ten pocit, kdy už od první minuty filmu tušíte, že toto byla trefa do černého, a že jste svou volbou tentokrát nepřestřelili? Přesně takovéto myšlenky mě napadaly hned v úvodu snímku a jsem velice ráda, že se po celý jeho děj nezměnily. Jak už bývá mým zvykem, k opravdovým lety prověřeným filmovým klenotům se dostávám až o mnoho let později (není výjimkou, že to bývá i více jak desetiletí - jako v tomto případě). Tyto filmy mě v době svého zvyku obvykle úplně minuly a já až poslední dobou začínám zjišťovat, o co jsem byla ochuzena. Danny Boyle dokázal skvělým (a pro mě někdy až geniálním) způsobem zachytit všechny stavy, které s sebou drogy přinášejí. Ukázal, že i když některé věci považujeme za hnusné, za věci, od kterých je nejlepší dát ruce hned pryč, i přesto mohou být snímané s citem a záběry v konečné fázi jsou opravdu krásné. Ewan McGregor je pan herec a v tomto snímku tomu nebylo jinak.

Severská - potažmo finská - kinematografie je pro mě něco jako španělská vesnice, vůbec se v ní nevyznám a ještě dlouhou dobu to pravděpodobně potrvá. Volba tohoto snímku byla také náhoda, která mě ovšem nezklamala. Finové nám servírují příběh propletený mnoha dalšími dějovými liniemi a doplněný flashbacky, což je docela nabytá kombinace na jeden film. Kdybych měla snímek zhodnotit pouze ve zkratce, zněl by následovně: zajímavý příběh, výborně zvolené prostředí, krásná kamera a příjemná hudba. Pozitiv už zaznělo dost, teď bych se vrátila k tomu, co mi trochu vadilo: Domov šedých motýlů, i přes všechny uvedené kladné skutečnosti, na mě působil příliš chladně, odtažitě a nenechal diváka "vniknout" do jeho dění. Je to ovšem pouze můj subjektivní názor, vím, že většina lidí má na severskou kinematografii úplně jiný názor. Film hodnotím jako slabší 4*, ale myslím si, že kdo si jej pustí, pravděpodobně nebude svou volbou zklamán. Na závěr bych uvedla větu z filmu, která jej velmi charakterizuje: "Dokud se budeš držet své minulosti, bude se ona držet tebe..."

Nejprve, než se pustím do hodnocení tohoto filmu, musím podotknout, že nemám vůbec nic proti filmům s homosexuální tématikou, ba naopak si je ráda i pustím. Německý snímek zavede diváky na soustředění veslařského oddílu, kde mají jednotlivé postavy možnost se plně projevit. Nemohu si pomoci, ale už od počátku mi film přišel trochu jako groteska, pokud takovýmto způsobem fungují různá sportovní soustředění, tak by mě nepřekvapilo, kdyby všechny závody prohrály. Jednotlivé scény na mě působily strašně prvoplánově, bez nápadu, člověk dokázal odhadnout, co přijde dále apod. Jako jediné pozitivum snímku hodnotím některé záběry kamery, které byly v několika okamžicích velmi povedené.

Lidské povahy jsou rozmanité a Miloši Formanovi se podařilo ukázat celou jejich škálu. Jaksi podvědomě se takto starým filmům vyhýbám, což pochopitelně dělám chybu a tento snímek mě o tom přesvědčil. Opravdu jsem se pobavila a troufám si říci, že každý z nás v některé z postav poznal třeba svého příbuzného, známého či souseda. Kdo film ještě neviděl, určitě doporučuji ke zhlédnutí, pravděpodobně nebude zklamán.

Říká se, že Amerika je zemí neomezených možností, a pokud si pustíte tento dokument, zjistíte, že něco pravdy na tom skutečně bude. V prvních minutách snímku nám Michael Moore ukazuje první bizarnost, která je v Evropě naprosto nemyslitelná - jedna banka v USA láká inzeráty v novinách potencionální klienty, aby si u ní otevřeli bankovní účet. Slibuje, že dotyčný při daném úkonu dostane zbraň, kterou si může vybrat z dostupného katalogu (a že výběr je to opravdu veliký). Jedinou podmínku, kterou musíte splnit, je, že prokážete, že jste způsobilý vlastnit zbraň, což není vůbec složité. Dokument v celém svém průběhu naráží na masakr na Columbijské střední škole. Moore ukazuje, jak je snadné dostat se ke zbrani a neštěstí je hned na obzoru. V obchodním řetězci K-Mart si člověk může koupit v podstatě neomezené množství nábojů a různé munice a další a další skutečnosti, které jsou naprosto pro nás Evropany zarážející. Američané trpí paranoidním strachem téměř ze všeho - ve srovnání například s Kanaďany, kteří ve snímku byli popsáni jako lidé, kterým tento strach v mnoha případech zcela chybí a zamykání bytů a domů je pro ně téměř nepředstavitelné, byl tento kontrast opravdu zarážející. Můj učitel matematiky kdysi říkal: "Všechno se vším souvisí." a tento dokument to zcela podtrhuje, neexistuje pouze jeden důvod, který vede lidi k tomu, aby byli odzbrojení, je to celá řada souvislostí, která je nutí, aby se chránili sami. Na druhou stranu ale vzniká riziko, že se zbraně dostanou do rukou lidí, kteří je zneužijí a v takovém množství se nejde ani čemu divit. Micheal Moore si ani v tomto filmu neodpustil některá teatrální gesta, ale alespoň jich nebylo tolik jako v jiných jeho snímcích.

Slepičí úlet, jak je česky titulován animovaný snímek, je opravdu úlet. Kdo by si byl kdy pomyslel, že příběh několika slepic a kohouta snažící se uniknout z vězení (v tomto případě kurníku), zaujme takové velké množství diváků. Hlavní zásluhu na tomto úspěchu dle mého názoru nepochybně má právě plastelínové ztvárnění jednotlivých postav a okolí, ve kterém svůj relativně krátký život prožívají. Studiu Aarmand Animations se tento úkol podařil na jedničku. Celé osazenstvo slepičí farmy je tak důmyslně zvoleno, že je radost jej sledovat. Snímek není primárně určen dětskému publiku, ale generaci starší, která má v průběhu sledování filmu možnost poznat různé narážky na jiné filmové trháky. Slepičí farma je zde v mnoha pohledech připodobňován ke koncentračním táborům, což asi také není úplně vhodné pro děti, ale dospělí se pravděpodobně dobře pobaví.

Krásná animace - hlavní postavička Číslo 9 je tak okouzlující, že by mě ji snad bavilo sledovat v jakémkoliv žánru a nemuselo by se nutně jednat o epos, kde se odehrává boj o nadvládu mezi "lidmi" a stroji. Naivně jsem si v úvodu myslela, že se bude jednat o oddychový příběh několika hadrových panáků, kteří mají být příjemným podíváním pro děti na dobrou noc. I přesto, že osobně nevyhledávám akční filmy (což je v tomto případě dosti nadnesené slovo, což si zcela jasně uvědomuji), děj mě velice bavil. Líbilo se mi celkové barevné, ale i vizuální prostředí, ve kterém se děj odehrával. I přes skutečnost, že snímek neohrozil můj nejoblíbenější animovaný snímek Mary a Max, rozhodně se řadí mezi ty lepší animované filmy, které v posledních několika letech vznikly a stojí rozhodně za doporučení.

Válka termitů není jen obyčejný dokument o životě těchto tvorů. Autoři se pokusili do snímku vnést příběh o tom, jak se schyluje k válce mezi termity a mravenci (a posléze k ní i dojde). Diváka jistě překvapí, jak jsou termiti neskutečně vynalézaví, schopni pracovat v obrovských kolektivech na základě spravedlivého rozdělení práce mezi jednotlivými členy. Jejich život je fascinující a poté, co se filmařům podařilo jej natočit v různých situacích - spadnutí velké větve do termitiště, tropická bouře, zatopení tunelů a další, máme možnost sledovat, jak se bez větších problémů dokáží i s těmito situacemi vypořádat. Ovšem jaksi jsem asi přehlédla podvozek z dodávky, který měl údajně zbořit jejich opevnění, jak se píše v oficiálním textu distributora, buďto jsem slepá, nebo to zde skutečně nebylo. Další skupinou, na kterou se snímek zaměřil, byli mravenci, kteří museli překonat velkou vzdálenost, aby se dostali k termitišti. Při jejich cestě museli překonat mnoho nástrah a spousta jich cestu nepřežila. Ale pokud vezmeme v úvahu, kolik se jich za jeden den vylíhne, tak ztráty nebyly zas tak vysoké. Osobně mě nejvíce fascinoval útok mravenců na krajtu, kteří ji zcela zasypali a ona v podstatě neměla žádnou šanci úniku. Další věc, která mě velmi zaujala, byl způsob, jakým se filmařům podařilo natočit všechny záběry - obzvláště ty z termitiště, občas jsem byla udivena, kam až dnešní technika dospěla. Opravdu hezký dokument, který stojí za doporučení.

Jsem kulturní, potažmo filmový barbar, jinak si nedokážu vysvětlit skutečnost, že mi takovéto filmové klenoty zůstávaly do dnešní doby skryty. Teda, oni nebyly skryty, jen já nebyla ochotna (jinými slovy - byla jsem líná) je zhlédnout. Málokdy si čtu obsah filmu před tím, než si jej jdu pustit, stačí mi si prohlédnout pouze galerii a ani tento snímek nebyl výjimkou. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Už od první minuty mi bylo jasné, že se jedná o skvostné dílo. Hudba, kamera, střih - všechny články pracovaly jako dobře seřízený stroj. Atmosféra postupně gradovala, jednotlivé záběry na mě působily jako malířská plátna, která by se hezky vyjímala v nějaké galerii. Nepatřím zrovna mezi vyznavače hororů, ale kdyby každý horor dokázal vykouzlit podobnou atmosféru, byla bych jejich velkým fanouškem. Jak jsem četla v komentářích, mnoho lidí zde uvádí, že podle nich Jack Nicholson šíleně přehrával, mně je to upřímně jedno. Otázka je, jak moc dokáže vyšinutý člověk přehrávat - co je správně a co je zde vlastně navíc. Podle mě Nicholson předvedl vynikající herecké představení, před jeho výkonem smekám klobouk dolů. Osvícení je opravdu velmi vydařený snímek, který si ráda kdykoliv pustím znovu.

Bill Maher je komik, osoba, která je díky svému zarytému přesvědčení schopna argumentovat i s mnohdy fanatickými vyznavači různých náboženství. Dokument se nesoustředí pouze na křesťanství, ale i židovství, islám a další. Komentátor snímku vede rozhovory s různými lidmi, u kterých člověk nemůže jinak než pouze kroutit hlavou, jací exoti mezi námi jsou a jaké názory vyznávají. Nejjednodušší způsob, jak odpovědět na otázku, na kterou nevím odpověď, je odvolat se na náboženství - tato taktika nechyběla mnoha zpovídaným. Ve snímku se říká, že ve Spojených státech žije pouze 16 % ateistů, z tohoto důvodu usuzuji, že asi velkou diváckou základnu jako jiné dokumenty nezískal a pravděpodobně si proti sobě popudil mnoho lidí, protože pro věřící opravdu není určen (nebo možná je, ale opravdu nebudou spokojeni). V České republice by se mu asi dostalo více ohlasu, pokud porovnáme poměr věřících a nevěřících, který je zde nepoměrně vyšší. Proboha! je nejenom dokument, ale dle mého názoru i tak trochu komedie, nepamatuji si, kdy jsem se u podobného díla tak nasmála. Je nezpochybnitelné, že snímek je pouze jednostranný, snaží se ukázat "pravdu" pouze z jednoho pohledu, ale i tak mu nic nebere na jeho vypovídací schopnosti. Tvůrci pravděpodobně volili lidi, kteří jsou tak trochu fanatisty, kteří splnili svůj cíl a ukázali, že masovost není zdravá a mnohdy z lidí dělá ovce bez vlastního názoru. I když je snímek pro mnohé naprosto nepřípustný, já se nemohla zbavit dojmu, že s mnoha věcmi zde uvedenými naprosto souhlasím.