Vyrida

Moc nechybělo a mohlo být mé konečně hodnocení ještě o něco veselejší. Homecoming si poměrně dlouho drží laťku nenásilného thrilleru, který tu sice byl už v nějaké podobě milionkrát, ale bez nádherné Mischi Barton a to je zásadní rozdíl ( zvlášť pro mě ;) ). Závěr už asi zbytečně moc přehnaně tlačí na pilu, ale budiž strávit se to ve zdraví dá. Rozhodně však jeden z filmů, který jsem neviděl naposled.

O téhle show jsem se dozvěděl úplně náhodou z jednoho amerického rádia, ve kterém byl jako host pozván právě moderátor Colby Donaldson, který posluchače lákal na jeho první moderátorský pořad. Řekl jsem si no dobrá zkusím si ho opatřit a uvidím co to bude zač, třeba mě to chytne. Světe div se, chytlo! Opravdu jsem vydržel až do konce a po zhlédnutí poslední desaté epizody mi bylo dokonce líto, že to všechno končí. Ikdyž má show pravda trošičku pomalejší úvod, tak od třetí epizody se to rozjede na plné obrátky a to nejen v soutěžích, ale i ve společenských vztazích mezi všemi soutěžicími. Colby si moderování užívá a jde vidět, že si vzal ty správné návyky od svého kolegy a kamaráda Jeffa Probsta, který ma na starost zase jinou televizní show Survivor, kterou si i sám Colby hned několikrát zkusil. Jediná věc, která mi nepřišla úplně doladěná byly pravidla, které v úvodu měly zásadní směr, kterými by se hra mohla ubírat, ale ve druhé polovině se nabralo na rychlosti a eliminace soutěžicích měla takové tempo až mi to přišlo neetické k samotným hráčům. každopádně jsem se i tak podle mého hodnocení skvěle bavil a s radostí očekávám druhou řadu, na které už započaly castingy. Ještě doplním na závěr komentář odkazem na oficiální intro toho to pořadu s prozrazením mého favorita Simona ''J.J.'' Racazu, kterému jsem držel asi nejvíce palce ze všech přítomných. Jestli to celé vyhrál právě on, nebo někdo úplně jiný si však musíte zjistit sami, nejlépe zhlédnutím celé této originální soutěže, protože jednoznačně za to stojí.

I když nejsem věřicí člověk, tak od prvního zhlédnutí filmu The Neverending Story jsem věděl, že bůh existuje a jmenuje se Wolfgang Petersen. No řekněte sami, kdo jiný mohl natočit ten můj nejoblíbenější nejúžasnější, nejkrásnější, nejoriginálnější, nejnapínavější zkrátka pro mě ten nejlepší film, jaký kdy byl v celém nekonečném vesmíru natočen. Viděl jsem ho opravdu mockrát a víte co? Vůbec mi to nevadí, že ho znám od úvodních do těch závěrečných titulků zpaměti, pokaždé si ho totiž užiju ještě víckrát než posledně. Žádný jiný dobrodružný snímek vám nenabídne, tak skvěle propojené dva různé světy v jeden a že už tady pár trapných pokusů bylo. Svět Fantasie je tvořen úžasnými tvory, které své kouzlo ukrývají ve ztvárnění. V dnešní době je standartem cpát do většiny filmů vše pomocí počitačové grafiky a efektů. Tvorové v The Neverending Story jsou však zásadně znázorněni skutečními loutkami a kouzelnými kostýmy, které filmu dotvářejí pohádkový šmrnc. Herecké obsazení není nikterak slavné a spíše je tvořene náhodnými herci dotvořených castingy. Zvláště bojovník Atrey, kterého ztvárnil Noah Hathaway je v dětských očích jasný hrdina číslo jedna a jak i on sám říkal v pozdějším rozhovoru, dodneška mu ta role zůstala přišita. Můžu tu psát třeba hodiny a stejně ze mě žádnou zápornou poznámku nedostanete. Pochybuju, že někdo z mých vrstevníků mohl tento gigafilm v televizi minout, i když pravda o jednom takovým nešťastníku vím ( Arbiter 007 ), ale za to se dotyčný bude smažit ve filmovém pekle. TOP 10 ámen :)

Zajimavý film, který mě snad nenechal ani na jednu vteřinku vydechnout. Ta zvláštní atmosféra, která z něj přímo vyzařuje každou novou scénkou, mě prostě pohltila a nemohl jsem se dočkat, jak to celé nakonec dopadne. Nápad s pomstichtivou přírodou se mi proto jevil dosti originální, ikdyž vím, že jde prakticky pouze o remake staršího filmu od režiséra Colina Egglestona. Ten sem však ještě bohužel neměl možnost vidět, takže se ani nemůžu pustit na přímé porovnávání, ale určitě to na 100% v blízké době napravím. S ústředním hereckým párem už to ovšem, tak slavné nebylo. Zatím co James Caviezel se mi líbil, tak na jeho partnerku Claudii Karvan jsem nedokázal přijít zkrátka na chuť. Nepřišla mi nejenom málo mému oku atraktivní, ale připadala mi i o trošičku starší, než by měla tato role nakonec být. Závěr pak možná trochu zbytečně přiostřil, ale mě nevadil. V hodnocení jsem se proto rozhodoval mezi 3mi až 4mi hvězdičkami, takže mě mrzí, že nemohu dát třeba kompromis 3,5 hvězd, pač to by mi zde pasovalo náramně.

Mutants působí chladně nejenom svým zasněženým prostředím, ale i svým bizarním zpracováním. Zombíci zde vypadají opravdu k světu a jsou vyšperkovaní do posledního detailu, což mě na první pohled u takového nízko rozpočtového filmu mile překvapilo. S krví se tu nešetří, ale na té počítačové se mělo ještě trochu více zapracovat. Při scénách například s mačetou, nebo i střelbě se krvavé cákance okatě ztrácely ve vzduchu ještě dřív, než dopadly na zem. Závěr nebyl špatný a tak celkově si myslím, že se to dokoukat v pohodě dá. Škoda jen toho jednotvárného prostředí a demence několika vedlejších postav.

Pokud jsem se dobře předem informoval, tak by The Unvited měl být pouze další z řady amerických remaků, které jsou klasický podhodnocovány na úkor asijských originálů. Ten jsem do těchto chvil neměl možnost ještě zahlídnout, takže nějaké srovnávací testy ode mě rozhodně nečekejte. I s tímto zjištěním, že se jedná pouze o prostou kopírku ( co dnes ale není že? ), se mi nakonec tento thriller líbil a docela se peru i s myšlenkou klidně ještě jednu hvězdičku přidat. Atmosféra je místy tak hustá, že se moje oči bály na některé momenty koukat. Lekačky tady opravdu fungují skvěle a i když se dají předem odhadnout, nikdy nevíte co přesně od nich čekat. Závěrečná pointa mě však nepřekvapila, vlastně jsem ji čekal od první scény, což ale není nic jiného než odkoukané zkušenosti s podobnými zápletkami z jiných snímků. Herecké obsazení je sice standardní, ale aspoň se bylo na co koukat. Zvláště pak nádherná Emily Browning byla přímo pastvou pro mé očička. Nechci spoilerovat, ale nelíbilo se mi na můj vkus přílišného míchání snů hlavní hrdinky se skutečnosti dohromady. Jestli to mělo dotvářet atmosféru tak prosím, ale já se spíše ztrácel, pač jsem pořádně ani nevěděl co je co. Nějaké další větší nedostatky mě teď nenapadají, takže to raději shrneme silnějšími třemi hvězdičkami. Časem ještě uvidím jestli nakonec tu jednu nepřidám, třeba při druhém zhlédnutí, které rozhodně plánuji.

Uznávám, jedná se o další v principu z nekonečných a opakujicích se amerických řadových vyvražďovaček, ale i v této kategorii musí člověk mít svůj klenot a právě The Final Destination 2 u mě figuruje na tomto uznávaném místě. Celá série patří k mým nejoblíbenějším, ikdyž popravdě musím přiznat, že s přibyvajicími díly ztráci kouzlo a zvlášť čvrté pokračování, které shodou okolností taktéž režíroval David Richard Ellis mi trhalo srdce a zklamalo ve všech směrech. První díl by se však dal považovat za stejně kvalitní a mnoho lidí bavil dokonce víc, než toto pokračování. Určitě mají oba něco do sebe, ale musíte uznat, že autonehoda byla fantastická a s havarujicím letadlem se nedá srovnávat. Díky AJ Cook favorizuji i herecké obsazení toho to pokračování a z povedeného černého humoru na konci, bylo o mém pořadí jasno. Za mě tedy jasných pět hvězdiček a zařazení do mých TOP 10 oblíbených filmů.

Do Davida R. Ellise jsem vkládal naději a ukrutně věřil, že po vysoce průměrném třetím díle, který předchozím dvěma ( druhý režíroval sám Ellis ) trochu pošpinil renomé, vrátí Final Destination zpět pověst zajimavé vraždicí série. Bohužel zmýlil jsem se vysoce a to tak, že dokonce tento díl ode mě vyfasuje ještě horší známku, než onen průšvihový třetí díl. Herci tu hrajou snad ještě hůř, prakticky všechny efekty jsou znatelně přejeté přes počítač, samotná nehoda postrádá jakékoliv napětí až vás překvapí, že tento stejný člověk dokázal natočit tu tak perfektní nehodu v druhém pokračování. Během sledování jsem zjistil, že mě film nebaví a začal jsem sledovat čas do konce a to už je hodně vážné. Promiň Ellisi ale tohle sis mohl odpustit...

Mé první setkání s Alexandrem Ajou na pozici režiséra, dopadlo více než-li dobře a od těchto chvil jsem se mu ostře pověsil na záda, aby mi neutekla žádná jeho budoucí tvorba. Haute Tension vypadá na príma strávený čas dvou devčat, ale to co přijde vzápětí mi vyrazilo dech. Úžasně chladně natočená scéna na statku, mě jednoznačně utvrdila v Ajův režisérský talent. Dál už kvalita sice mírně klesá, ale pořád se to dá v klidečku koukat a byla by rozhodně chyba filmek vypnout před závěrečným vyvrcholením. To sice logicky nezapadá do úplného konceptu toho co jsme za uplynulých cca 85 minut viděli, ale je překvapujicí a to hlavně asi šlo. V konečném součtu jde tedy o příjemně natočený thriller, který byste asi neměli minout ikdyž hádám, že ze závěru nebudou všichni přímo na větvi.

Tento film mám nesmírně rád, protože patří opět do té mé pověstné skupinky VHSkových dokola opakujicích snímků mých dětských let. Dnes jsem si ho po několika letech sjel znovu a lépe strávit večer snad ani v mým případě už nešlo. Díky nostalgii, která se každou minutou jen více prohlubovala jsem se opět vrátil v čase a bylo to opravdu super. Mé hodnocení proto berte trochu s rezervou, protože to asi přímo na 5 hvězdiček obecně není, ale v mých očích je to můj kult dětství a tak nemůžu ani hodnotit jinak.