Devadesát Dva

Původní kraťas skvěle zosobňuje esenci a základní myšlenku toho, co o rok později proslavilo kultovní celovečerní film a to na velmi krátké ploše a ve velmi slušném stylu. James Wan hned od počátku válí a i s nízkým rozpočtem a absolutním minimem tvoří hodně slušivou podívanou. Tohle jsem se jaksi chtě nechtě rozhodl si pustit, jako "do-vzdělání" během sledování Saw X. My way.

Silva (Pedro Pascal) se vrací do městečka, za starým známým, teď šerifem (Ethan Hawke). Dvojice spolu měla před čtvrt stoletím dvouměsíční "Brokeback Mountain" (režie: Pedro Almodóvar, chápete, ne?). Pedro Pascal, tvář trollingu, your daddy, od kterého nikdy nevíte co a jak čekat, skvěle kontrastuje k serious method actingu Ethana Hawka. Jestli náhodou čekáte (např. podle dojmu z posteru) nějakou komedii, vězte, že budete překvapeni. Chytrým tahem se ukázalo i necpat námět hned do celovečerního provedení. Půlhodinka je tak akorát a říká se v ní víc, než ve spoustě filmů za trojnásobek času, protože zápletka jde mnohem zajímavějším směrem v momentě, kdy se "druhý den ráno" člověk dozví, že šerif jde po Silvově synovi, který zavraždil ženu jeho zesnulého bratra. Šerif slíbil, nejdříve otci, že se postará o bratra a pak bratrovi, že se postará o jeho ženu. A tak se dvojice zase rozchází a zase shledává, když chce Silva pomoci prchnout svému synovi. Do toho obě postavy zápasí se vzpomínkami na vlastní minulost, co si řekli, co mezi nimi bylo, i s vlastní identitou a místem. Skvělý a jednoduchý monolog film výtečně zakončuje. Ne, že bych byl homofob, ale v momentě, kdy jsem uviděl to křiklavě zelený sáčko  a jak nadšeně se přivítali, říkal jsem si "Wait a minute..." Je to taková jednohubka, co fakt nemá jak urazit, ale plnohodnotný pocit z ní člověk taky přímo nemá.

On 'Hadí jed' je moc pěkně nasnímaný a osobní Vláčil (téma alkoholismu). Vlaďka se cítí v úvodu jaksi nekompletní, sama je sirotek a rodina jejího přítele je veliká a bujará... a tak se rozhodne vyhledat otce, kterého nikdy nepoznala. Narazí na geologa (Vinklář), který zpočátku působí jako fajn člověk, který si "jen" rád přihne, ale ve skutečnosti chlastá a do jeho života se vrací dcera, která se chce sblížit. Příběh zpočátku působí velmi pozitivně, jakoby Vinklář nacházel druhý dech, důvod, proč mít, jak je řečeno ve filmu, "aspoň malý štěstí", štěstí otce, který dohání čas s dcerou, kterou nikdy neviděl, protože nechal vysoké školy, šel pracovat, přispíval na dítě, které nikdy nepoznal. Ale oba pochází z jiných světů. Zimní a sterilní krajina odhaluje skutečnou povahu postav, protože se není za co schovat, nechává postavy s málem, aby přemýšleli nad tím, co mají před sebou, taky nesmíte opomenout fakt, že vidíme lidi, co postrádají společné roky vývoje, setkávají se v určitém bodě, takže je jejich interakce, v jistém smyslu extrémní, extrémní v lásce, ale extrémní i ve zklamání. Vizuálně je to skvělý, takový to psychologický drama (palce hore i za volbu černobílé), takovej ten film, kterej nikdy nebyl zamýšlenej mít mainstreamový uznání a taky ho neměl. Je to polozapomenutý lehký nadprůměr, ale pro některé snadno unikát. Něco jako Béla Tarr. Hrdinové ve svém neútěšném osudu, v kruhu, ze kterého není úniku. Dcera nedokáže pochopit otce, odkud pochází (jak je řečeno). Ale stejně tak on zase nedokáže pochopit ji. A jako každý alkoholik, na kterého se vytasíte s ultimátem, moc většinou "jen tak zničehonic" nepochodíte. Každá změna vyžaduje přípravu a rozhodnutí. Očekávání dcery pak jde logicky do kytek, obecně, očekávání žen. Dobří manipulátoři okolo toho ale umí skvěle tančit. Postava Vinkláře mezi ně ale nepatří (v pohodě, já taky ne), jeho alkoholické já je zosobněním jeho pravdy a tak končí, jak končí. (...) "Co ve městě? vždycky sem z něj utek. Udělám svou práci a nikdo mě nehlídá." "Ale člověk potřebuje nějaký štěstí. Aspoň malý." "Dyť jo. Jseš tady. To mi stačí." "Ale já budu muset jednou odjet." "No jo. Co se dá dělat?" 7/10

"Eeh?!" (...) Asi nejvíc mi tenhle experiment připomíná některé z her absurdního divadla, speciálně v tom nekončícím cyklení (Audience, Havel). Zde Pecha a Polívka přejímají postavy z dvou divadelních her a zasazují je do vlastní meta-hry, kde míra zábavy a toho, co si odnesete závisí na tom, jak vás to, lidově řečeno, chytí za koule. Mě to v momentech bavilo, ale čím delší čas uplynul, tím odpadávalo i mé nadšení. Ale je dost zvláštní vidět, speciálně, Bolka Polívku v něčem tak artovém, v jeho přístupu, komedie je to místy hodně fyzikální (pantomima), někdy bylo hodně vtipné to přecházení ze hry k poznámkám ke hře "...počkej, tady přece musíš..." (apod.), protože já Bolka a jeho divadelní práci prakticky neznám (vím, že dříve vysílali jeho Manéž). Vždycky jsem ho znal jako Bohuša, a pak jako charakterního herce spousty skvělých rolí (který ale poslední dvě dekády citelně zpomalil a hraje jen takové ty vedlejší přicmrndávače). Tohle je zajímavá raritka. Ale, že bych měl potřebu ji doporučit, to asi ne, to si spíš pustím DJC.

Chytilová a její tradiční chaos, tentokrát jako zamyšlení nad vztahy. Mladý Menzel hraje doktůrka, který jako všichni doktůrci a muži, co nosí nemocniční mundůr definitivně nemají o šustění nouzi, protože v nemocnici nejedete na žádnou normu... někdy se nezastavíte a někdy nemáte do čeho píchnout a tak pícháte sestry. Povolání jako stvořené pro všechny sexem hnané, to věděl i Kundera, když psal 'Nesnesitelnou lehkost...' nebo některé z povídek dříve. Češi se s oblibou pachtí ve svých nemocničních tématech, seriálech a filmech. Menzelovo poetizování mi nikdy moc nesedělo, ale na ženský to asi funguje a tak mu ta role sedí, já naopak nedokážu pochopit, jak otravně neurotický a uremcaný je v druhé půli, ale zde nutno dodat, že i nesympatický muž je pro ženu lepší, když má status, sic žije u maminky a jediné, co ho zajímá jsou mušličky, které může otevřít skrze autoritativní chování, jež mu propůjčuje jeho status. Jedna taková nová a celkem nemotorná, zato pěkně zmalovaná, škeble (Dagmar Bláhová, která si na těchhle rolích udělala kariéru) se objeví jako nový přírustek do nemocnice a Menzel si řekne, že si dá oraz od píchání podstatně starší vdané ženy, která má konstantně požadavky, problémy (nestíhá např. nakoupit, protože píchají moc dlouho a ona pak zapomene koupit vajíčka a pak je to vina Menzela, se kterým podvádí svého manžela (protože s manželem ty prasárny dělat nemůže... ale jak se ukáže, doktůrek taky nedosahuje požadované úrovně) - v tomhle ohledu já už jen vrtím hlavou, ale každý máme svoji realitu, dnes se můžete identifikovat třeba jako kartonová krabice, takže proč nemůžeme svést svoje problémy a udělat z nich problémy ostatních, nebo si třeba doslova vykládat co chceme, jak chceme). S touhle ženou od rodiny má doktůrek trochu citelněji serióznější vztah, protože je dospělejší, mají otevřenější dialogy, připomíná jí co má nakoupit, na co nemá zapomenout, pomáhá jí, snaží se z toho udělat vztah, něco víc, mimo sex, ale i přesto spolu nemůžou být, což doktor, který celou dobu popírá zájem o jakýkoliv vztah, vlastně v jádru chce. Mezitím se tedy rozhodne píchat novou sestřičku. Ta je hlavně ukázkový příklad takové té nemotorné ulítlé mladé kurvičky, která si dělá, co ji napadne, je rozpustilá, samý smích, samý kozy ven. A jaksi se do doktůrka zamiluje, tomu je však její chování a přístup u zadku. Jestli je mladá nymfa to, co by mu nejvíc prospělo, jak by ráda viděla jeho máma, je jen otázkou, co visí ke konci ve vzduchu, protože doktor potřebuje kopanec do koulí v podobě ztráty práce, aby začal přebírat trochu zodpovědnosti a mít trochu zájem, o vztahy, které jak tvrdí celý film, ho nezajímají. Styl Chytilové je vždy fajn, je dost netradiční ve srovnání s většinou české produkce té doby... ale to je tady asi taky vše, problém je, že příběh se zkrátka nikam neposune, je to hodinu a půl o tom, jak mladý doktor klátí vdanou ženu, co ho má na to, co nemůže doma... a současně klátí sestru, která s ním otěhotní a na konci si řekne "Aha! Andula je pěknej kousek, nebyla by špatnej materiál na ženění." Tou dobou už dává 99% diváků tohohle filmu minimálně potřetí facepalm.  7/10

"Ideální místo pro hastrmana. Tahle vrba, ta mi rozumí." Vorlův asi vizuálně nejartovější, nejpůsobivější a současně, pokud nejste z toho slova už otupěli, nejdepresivnější (a právě asi proto tak opomíjený) film. Je to jako číst Václava Kahudu, když to vidím, Vorel by dělal geniální adaptace jeho knih. Asi i hodně autobio. Hanák hraje strádajícího režiséra, co nerežíruje, chlastá, smrdí a víceméně se protlouká a poflaukuje Prahou v polovině devadesátek, tak nějak odnikud nikam. Jen krok od toho být totální houmles a selhání a nebo naopak úspěšný režisér, film skvěle vykresluje že hranice neexistují, dole a nahoře je totéž, je to daleko víc existenciální, než je u Vorla zvykem, ale taky to má svoje unika, jako třeba, že uvidíme skvělý tělo Hany Tallerové, která je něco jako devadesátková dream girl (a jak je u Vorla zvykem, ukradl si i tuhle femme fatale - i když v tomhle případě asi spíš jen kurvičku, co se točí okolo umění - jen pro svůj film). 'Kamenný most' je celkem pěkně nasnímaný a Vorel je schopen okolo toho komponovat celkem poutavý a sledovatelný cosi (jako vše od něj je sledovatelné a obsahuje trpaslíky). Vše se tak nějak točí okolo mostu, je to o umělcích a umění, strádání - umělec, co hladoví, no... mnohem ambiciózněji vyhlížející. Mimochodem, hudbu pro film skládal Vladimír Franz, který se ve filmu i objeví, tehdy pokérovaný jen částečně. V devadesátkách ale byla tahle nálada i přístupy jaksi "snadno dostupné" a tím pádem "snadno zapadnutelné" v záplavě dalších, lepších filmů, které taky hodně jely na oné náladě, kdy filmy byly jakoby z jiné reality... nejdřív nemáš co jíst, pak jseš s laptopem u ohně. Noční Praha. Cigárko s prezidentem. Chápu, že pro Vorla to asi byl dost zlomový film, jde z toho cítit hodně zoufání nad tím, že "jsem dole", ale právě pak se odrazil ode dna a, podle mě, natočil svůj nejlepší snímek 'Cesta z města', hned po tomhle. A mám ho konečně komplet.

'I'll Never Forget What's'isname' je film, okolo kterého jsem kroužil řadu let a dumal, o čem vlastně je. Celou tu dobu mi nedocházelo, že tam hraje i Orson Welles (celkem standartní, ve vedlejší roli), protože jsem na film vždycky narazil přes Olivera Reeda, který je tu naopak skvělý. A nejsem o moc moudřejší ani potom, co jsem film viděl. Reed si v úvodních titulcích nese městem sekeru, aby rozmlátil svůj stůl, přestal pracovat v reklamě, pak se člověk přenáší ze scénérie na scénérii, milenka, manželka, ten dostane přes držku, ten dostane přes držku, je to takové opulentně britské, v tom, že se tam jakože pořád něco děje, ale vlastně zároveň nic neděje, možná proto je ten britský styl střední a vyšší třídy takový suchý. Reed je ale naopak takový ten žhnoucí uhlík, co v momentě vzplane. Těžko o tomhle filmu opravdu psát, protože se z něj příliš moc pobrat nedá. Je to na takové to ideální "pokud mám náladu na starý britský film s Reedem" usínání, zatímco to běží v bedně. Ale tam na tenhle film asi jen tak nenarazíte. Já bednu třeba ani nemám.

2000-2001 (podle skutečných událostí). 'Holy Spider' je v první polovině neskutečně vypiplaný vražedný streak "tatíka" z rodiny, který se rozhodl, že ve jménu víry očistí ulice od špíny (prostitutek) a tak se po nocích potlouká se svou motorkou a dělá veliké boží dílo. Je to sugestivní a atmosférický ponor do nočního Íránu, ale i do státního zřízení téhle země, do jejich fundamentalistického smyšlení, a hlavně, do ulic, kde tak nějak vidíte, jak to funguje, ale i dobrý pohled na psychologický profil vraha, který je takříkajíc obyčejným muslimem z lidu, není to žádný Jeffrey Dahmer, má děti, ženu, pracuje, věnuje se rodině, ale protože v jeho životě, jak v jedné scéně přizná, postrádá nějaký ten "vyšší smysl", velký cíl a být jen dobrým muslimem není dost, jeho ambice překročí do činů. Přímo scény vraždění jsou neskutečně syrové, bez ostychu, sledujeme, jak ženský chcípají, z očí jim teče krev, šeptají u toho v posledních záchvěvech "mám dítě" apod., je to hodně gore... už hned třeba opening je chytře vykreslen, skoro jakoby si člověk myslel, že sledujeme hlavní postavu filmu, která si jde po své obvyklé noční práci, po první rychlovce... a sjetá, než se jí do cesty připlete další nevinně vyhlížející kšeft a všechno vás to skoro ukolébá do "je to opening" kdy ještě nevěnujete tolik pozornost, než zničehonic začne akce... a my se dostáváme ke skutečné hlavní zápletce, ten záběr na obří město, když do něj vrah jede na motorce je něco. Taky fakt, že mu to celou dobu takhle snadno prochází, včetně faktu, kolik lidí s jeho akty v druhé polovině sympatizuje, člověka přiměje se zamyslet nad řadou věcí a nad řadou otázek. I jen jako žánrovka je to hodně solidní, ale tenhle snímek definitivně překračuje. 8/10

Ale jo, já nejsem Wes Anderson-hater, ve které se proměnila řada jeho fans, když je začala nudit jeho přehnaná stylizace do bodu, že se tím zkrátka přejedli. Ten dojem jsem měl ale nějakou dobu zpátky, když jsem usnul u 'The French Dispatch', tehdy mě spánek přemohl ke konci a pak jsem se na to ani řádně nepodíval znovu. Tehdy, ano, jsem si říkal, že úpadek osobitého režiséra se děje, ale 'Asteroid City' mě vcelku bavil, měl tam tu naked scénu se Scarlett, pár vsuvek, co mě dostalo, skvělou plejádu herců a nejinak je tomu i zde, 'The Wonderful Story of Henry Sugar' se cyklí ve vrstvách příběhu, a jsem docela rád, protože to ve mě probouzí opět zájem o to, si konečně přečíst pořádně něco od Roalda Dahla, od kterého jsem si dřív pustil nějaké povídky, znám adaptace jeho děl, ale nikdy jsem se nedostal k nějaké té knize, možná proto, jak rozsáhlé je jeho dílo. Tenhle kraťas ale ukazuje skvěle takovou tu benjaminbuttonovskou zacyklenost. 7/10

"Jste na mě to..." "No, řekni to..." "...sexističtí." "Piču." (...) "...a zejtra poletíš, ty Xeno na baterky, vole." (...) LMM má svoje momenty, ale strategie tvůrců se tentokrát jaksi minula účinkem, i přestože je výběr hereckých talentů slušný (např. skvělá Pavla Gajdošíková) náladou je to jaksi chtěné, nucené, scénáristicky už ne tak jisté a místy i dost blbé. Sice se LMM v pár místech slušně vyslovuje vůči woke a cancel culture, i když ji, co si budeme nalhávat, většinou jen trapně zesměšňuje a nechápe. To jde ale hodně opět i s výběrem herců, kteří tomu dávají či nedávají sami šťávu, ne každý má holt tah, jaký předvedl v osmi dílech sKORO NA mizině Kozub, třeba takovej Michal Isteník válí ve všem, v čem jsem ho doteď viděl, bohužel ale s jeho odchodem jako kdyby i započal konec tohohle projektu. Jeho vyobrazení typické české hlavy zkrátka nikdy nestřelí vedle (speciálně, podobně jako Martin Hofmann, když hraje horkou hlavu). To se ale nedá říct o všech ostatních aktérech. Skórka vždycky jako kdyby tak za pár dílů vymáčkl maximálně potenciál myšlenky a pak už dál objektivně neví, co s tím. 5/10