CrazyMarty

Myslím, že tuto drama romantickou klasiku nemusím nijak dlouze představovat. Dva mladí kovbojové, skvěle zahraní Jakem Gyllenhaalem a Heathem Ledgerem, po pár dnech hlídání stáda ovcí a mrazivých nocích vysoko v horách k sobě naleznou lásku. Tu samozřejmě musejí před všemi ve svých životech tajit. Oba vedou po návratu domů z počátku spokojené životy, mají manželky a děti, ale stále se musejí setkávat a skrývat své city před okolím. Krom hereckých výkonů ze stran obou představitelů i vedlejších herců a skvělé režii velmi uznávaného čínského režiséra Anga Leeho, zde skvěle funguje hudba, která skutečně skvěle podkresluje jednotlivé pasáže filmu. Celkové prostředí přírody a maloměsta je hezky ukázané a právě jejich rozdíly pro naše hrdiny - volnost a stísněnost, perfektně fungují a jasně vidíme, kdy jsou naše postavy skutečně šťastné a kdy pomalu propadají depresím. Dojemná a strhující podívaná na 4/5.

Přiznám se, že po, pro mě osobně odstrašujících, úvodních titulcích jsem čekal něco poněkud jiného. Naštěstí o pár desítek skvěle záživných a poutavých minut později byly všechny pochyby rázem pryč. Film v sobě nese totiž hned dva příběhy. Tragickou minulost dvou postav, které se odloučili a ještě tragičtější románové dílo jedné z nich. Jde o řemeslně skvěle natočené dílo, s precizně zvládnutými přechody, barvami, hereckými výkony nebo kamerovými záběry. A to jak ve fiktivním krimi-thrillerovém žánru příběhu, tak i v tom skutečném dramatickém. Vím, že Jake Gyllenhaal je skutečně dobrý herec, ale zde je ve své dvojroli zase o kus dál. Hlavně ze strany zlomeného otce a manžela, kdy se jen těžko zvládnete dívat na jeho osud, stejně jako hlavní hrdinka v podobě elegantní Amy Adams. Michael Shannon jako nekompromisní drsňák funguje na výbornou a zde ještě poměrně mladý Aaron Taylor-Johnson si roli sadistického grázla vyloženě užívá. Velice povedená záležitost. 5/5 pro tuto záležitost.

Nicolas Cage se záhadně lidem objevuje ve snech. Myslím, že více netřeba dodávat k příběhu. Pro mě jen díky této větě automaticky prodáno. Jsem velice rád, že (na rozdíl od samotné zápletky tohoto filmu) nejde jen o sen a po dosti nepříliš dobře vyhlížejících bijácích si Nicolas Cage jde ke studiu A24 a režisérovi Kristofferovi Borglimu pro velice zajímavý snímek, který svojí premisou chytře a vtipně naráží na bleskovou popularitu skrze sociální sítě. Kdy si jen díky útržkům z videa nebo memu dokážete spojit obličej jinak obyčejného člověka. Ten ale na vás působí tedy jen tím dojmem, jak se prezentuje (ať už kladně nebo záporně) a ne takový, jaký třeba skutečně je. Ze snímku rozhodně čiší jistá minimaličnost a artovost tohoto studia, ale nejvíce se sází na výkon hlavního hrdiny, který místy skvěle zvládá pobavit, dojmout či vyděsit diváka. Jde tedy o skvělou dráhu emocí, které jen s napětím sledujete do až snového finále. Ostatní herci si rozhodně nevedou vůbec špatně, ale v jádru cítíte, že stejně jako v hlavách snílků je to One man show našeho zprvu nenápadného přihlížejícího protagonisty a dílo si tak naprosto krade pro sebe. Ano, film není nijak zvláště geniální a nepředvídatelnou záležitostí od Nolana, ale je dosti funkční a zábavný na sledování. Výsledek se mi velice líbil a dávám 4/5.

Bohužel je film natočen dost sterilně a místy snad až podprůměrně, což je možná záměr, ale ne omluvitelný. Herečky v hlavních rolích mi přišli dost prkenné a vůbec se mi ani jediná z nich nijak neprodala nebo nepůsobila sympaticky, snad až na místy dobře zvládnuté děsivé výkony Jany Bernáškové. Vlastně jsem byl rád, když na scéně vůbec nebyly. Úhlavní záporák až na příjemný hlas, který se mi zdál místy předabovaný, je nudný a neprokreslený. Jeho motivace jsou asi pochopitelné, jeho schopnosti úctyhodné, ale jinak bych na něj okamžitě zapomněl, kdyby se po něm nejmenoval samotný film. Světlými aspekty snímku je aspoň charismatický Jan Dolanský v roli Mefistofela/ďábla, který si očividně roli užívá a jeho přehnaný výkon bych si dal klidně znovu, nebo duo dvou doktorů (Roman Zach, Jiří Ployhar ml.), kteří se snaží zbavit dvou mrtvol. Je to sice vyloženě jen komediální odlehčující prvek, ale rozhodně povedený, na rozdíl od spousty vážných scén. Tyto výstupy film dost zachraňují, ale jen to prostě nestačí. Ve výsledku jednoduše přiznané klišovité béčko, kde se nejspíš více pobavíte než vyděsíte. Cením alespoň odvahu tvůrců něco netradičního vydat v našich končinách, kde se až na pár výjimek pravidelně točí jen komedie, nudné seriály, kriminálky a pohádky. Doporučení bych dal možná lidem na sešlosti s kupou alkoholu a drog, to by pak možná mohlo stát za to. 2/5 pro Mefista.

Musím přiznat, že s řeckým režisérem Yorgosem Lanthimosem nemám absolutně žádnou předchozí zkušenost. Ale nejspíš to někdy rád napravím. Film je totiž poněkud zvláštní a jak samotný název napovídá, hlavní postavy jsou poněkud ubohé postavičky ve velice zajímavém sletu událostí. Bella Bexter (Emma Stone) je dospělá žena s mozkem novorozeněte a její otec, nebo spíše stvořitel, doktor Godwin Baxter (Willem Dafoe)kvůli výzkumu požádá svého lehce zmanipulovatelného studenta Maxe (Ramy Youssef) o pomoc a záznamech v Bellině výchově. Bella ale touží poznat svět a tak uteče se sukničkářem Duncanem (Mark Ruffalo) na dlouhou cestu do neznáma. Peleta barev a hravost jednotlivých lokací je neskutečná a příjemně hravá. Stejně jako kamera samotná, která je sice ze začátku černobílá a nebo v tzv. rybím oku (takové vypuklé širokoúhlé sklo), ale to je jen vývoj, stejně jako u hlavní postavy, která pak už nevidí svět jen černobíle. Místy tak až na pár obludností působí až pohádkově, což se ale velmi brzy změní. Film rozhodně nešetří nahotou nebo nadávkami a nebojí se vůbec žádných tabuizovaných témat. Právě naopak, často tne rovnou do živého, ale v kontrastu ještě neinteligentní hlavní postavy jde právě často o velmi humornou scénu. Jistě, snímek má mnoho věcí, kterými dokáže odpudit, ale také velice zaujmout a místy až okouzlit. Ve snímku se neustále tyto pocity perou a do toho se ještě přidávají absurdní a komické situace, především díky dvojici Emmy Stone a Marka Ruffaloa. O snímku jsem musel po zhlédnutí v kině ještě dlouho přemýšlet a myslím, že stejný dojem zanechá i vám až se budete sami sebe ptát: Co jste to vlastně viděli? Tato velice povedená ale i podivná záležitost dostává 5/5.

Britská herečka a oscarová scénáristka a režisérka Emerald Fennell se ve svém třetím snímku pouští do poněkud provokativní, ale rozhodně ambiciózní dramatické komedie. Čerstvý student Oliver Quick (Barry Keoghan) na Oxfordské univerzitě si snaží najít přátele a díky menší nehodě se spřátelí se zdejším oblíbencem a playboyem Felixem Cattonem (Jacob Elordi), kterého obdivuje a velice si jeho přátelství cení. Po smutné zprávě o smrti Oliverova otce Felixe napadne, že by spolu mohli nějakou dobu strávit na jeho panství v Saltburn. Oliver se setká s Cattonovou rodinou, jejich přáteli a zjišťuje, že o tyhle prázdniny už v životě přijít za žádnou cenu nechce. Herecký ansámbl předvádí neuvěřitelné výkony a každá postava má svojí chvíli slávy. Vlastně mi to více než film připomíná divadlo, podobně jako rozvržení u filmů Martina McDonagha. Hudba je ve scénách velmi působivá, různorodá barevná paleta je v každém jednotlivém záběru a kamera s rámováním ve formátu 4:3 je sice dnes poměrně netradiční, ale z hlediska zachování celého obrazu a dotváření tak poměrně klaustrofobického pocitu to chápu. Během snímku se ukazují různé vývoje postav, nová zjištění a zvraty, ale rozhodně ten na konci je nejúdernější a nejsilnější. A jak nad tím přemýšlím, tak je i velmi chytré, že se na něj vlastně dalo přijít už dřív a nápovědy tam rozhodně byly. Film tedy dost překvapuje a objevují se tu krásné rozdíly ve společnosti, povrchnost vyšší vrstvy a ukázka toho, co jsou lidé schopni udělat pro bohatství a nebo ze žárlivosti. Jak už to u teenagerských filmů bývá, je zde taky dost odhalených scén nebo drogového opojení. Ale nejsou tam, jen na okrasu, ale skutečně ve výsledku posouvají děj. Stopáž 127 minut uplyne jako nic. Scénář je velmi originální svým pojetím, ale ne zcela příběhem jako takovým. Nechci nijak spoilerovat ale také se nemůžu ubránit srovnání s jedním z nejlepších filmů roku 2019, s Parazitem, který na mě zapůsobil přeci jen více. Je to trochu rozporuplné, možná časem dám více, přesto si ode mě Saltburn odnáší 4/5.

Psychologický thriller od málo známého řeckého filmového lektora a režiséra Vasilise Katsoupisa. Jedná se o takovou One Man Show Willema Dafoe, coby zloděje Nema, který se snaží přežít a zároveň se dostat ze zamčeného newyorského podkrovního bytu jistého sběratele umění. Do bytu se dostal snadno, avšak po spuštění alarmu se celý prostor uzavřel a stal se Nemovou osobní klecí. Má u sebe vysílačku, na kterou ovšem nikdo neodpovídá a zjišťuje, ze se také kvůli poškozené klimatizaci v celém prostoru neustále mění teplota na extrémní vedro nebo na krutou zimu. Dafoe musí tak zapojit všechnu svou vynalézavost a kreativitu, aby přežil každičký den a zároveň se dostal, pokud možno nepozorovaně, pryč odsud. Willem Dafoe je zde i pře svůj věk dávno přes 60 let ve skvělé kondici a velmi čilý. Nápady a vymoženosti, jak rychle a co možná nejefektivněji se dostat ven a přitom vyváznout živý jsou kreativní a ačkoliv sledujeme jen jednu postavu, alespoň mluví formou monologů a něco více se o něm dozvídáme, ačkoliv ne moc. Je to takový Revenant uvnitř obydlí. Po určité době samoty tak začíná naší postavě trochu hrabat, což je pochopitelné a proto není ani úplně jasný konec snímku, což je vlastně dobře. Na druhou stránku příběh není nijak složitý, což by nevadilo, ale hlavně není ani moc dobře vysvětlený a prokreslený, na rozdíl od ukradených děl. Začátek nás hodí po monologu o záchraně nejcennějších věcí před požárem do loupežné akce, při které se ale ani postupem času moc nedozvídáme o co vlastně jde a komu. Neznáme ambice hlavního hrdiny a ani boháče, kterého okrádá. Ano, hrdinu nechceme vidět mrtvého a proto mu fandíme, ale chápat více jeho motivace by se rozhodně hodilo. Neurčitý konec by nevadil, ale neujasněný začátek bez výstavby poněkud zamrzí. Snad jen kvůli talentu herce 3/5.

Jistě si všichni vzpomenete na tyto filmy, když se řekne americké akčňáky 80. a 90. let. Pro spoustu lidí je to definice Top Gunu nebo Mission: Impossible. Mnoho tehdejších blockbusterů má totiž velice podobné kouzlo, jako má právě tento snímek. Určitou dravost, silná herecká jména a hlavně Toma Cruise v hlavní roli. Rob Reiner se tedy rozhodl nadělit nám jeden takový devadesátkový snímek, jen ne tak akční, jako spíše dramatický. Dílo je natočeno na motivy divadelní hry scénáristy Aarona Sorkina a o kameru se postaral skvělý Robert Richardson (Prokletý ostrov, Nespoutaný Django, Četa), dvorní kameraman pro Quentina Tarantina. Drama ohledně soudního procesu se zabývá dvěma vojáky z americké základny Guantanamo Bay na Kubě, kteří čelí obvinění z vraždy svého kolegy, vojína Santiaga. Vojenská prokuratura svěří obhajobu mladému poručíku Kaffeemu (Tom Cruise) s asistentem Samem Weinbergem (Kevin Pollak). Kaffee klientům doporučuje, aby se přiznali a dostali tak co nejnižší trest. Do toho ale vstupuje kapitánka Gallowayová (Demi Moore), která dohlíží na případ a má jiný názor. Podle ní, oba obvinění pouze vykonali rozkaz svého velícího důstojníka - takzvaný rudý zákon. Přesvědčování Gallowayové, donutí Kaffeeho, aby se pokusil o nemožné. Rozhodne se dokázat nevinu obžalovaných. Vypíchnout se rozhodně musí herecké výkony jak Cruise, Demi Moore, tak Jacka Nicholsona (kterého jsem chtěl ve výsledku snad trochu déle) podpořené ještě dobrým soundtrackem. Hrdiny si tak okamžitě zamilujete a nebo je hned začnete patřičně nesnášet. Filmu rozhodně nechybí napětí. Je velice skvělé sledovat, jak Kaffee musí sehnat důkazy a především se postavit veliteli základny, plukovníkovi Jessepovi (Jack Nicholson), člověku s bezchybným vojenským rejstříkem a styky na nejvyšších místech. Jejich konfrontace na konci filmu, kdy se snaží Kaffee přinutit plukovníka k přiznání, je dnes již naprosto ikonická. Věčné předhánění Kevina Bacona u soudu s Cruisem patří k nejlepším částem filmu a finále s plukovníkem je pak jen třešničkou na armádním dortu. Je pravda, že není tak velkolepý nebo silný jako novější soudní spor Aarona Sorkina Chicagský tribunál, i tak se ale jedná o nadprůměrnou záležitost. Snímek vidím na 4/5.

Sam Esmail, americký scénárista a režisér jednoho z nejlepších seriálů všech dob Mr. Robot, si pro nás přichystal apokalyptické mysteriózní drama o rodinné dovolené manželského páru (Julia Roberts, Ethan Hawke) a jejich dětí. Rodina má pronajatý luxusní moderní dům na jeden víkend. Jejich pohodu ale uprostřed prvního večera naruší údajný majitel domu (Mahershala Ali) s jeho dcerou (Myha'la)a chtějí zůstat i s rodinou v jednom době. Pár na to po pár rozhovorech přistoupí, ale všem je jasné, že se zde odehrává něco zvláštního a možná někdo netvrdí úplnou pravdu. Hned na začátek musím říci, že jsem snad u žádného snímku z roku 2023 neviděl tak krásně zvládnutou audiovizuální práci. Snad jen s výjimkou Babylonu od Damiena Chazellea. Kamera je naprosto super, přechody jsou kreativní a krásně plynulý a korekce barev je úžasně stylizovaná. Nic není náhodné a vše mi připadá, včetně architektury samotného domu, naprosto skvěle vypointované. Celá kompozice i s příběhem jsou vážně vtahující a  korunu tomu nasazují naše herecká esa, kdy skoro nikdo netahá za slabší konec a každá postava má své místo v příběhu a kvalitní dialogy. Skutečně tu funguje skvěle gradace a napětí, kterému úžasně pomáhá dunící hudba. Místy je snímek až hororový, pořád stupňuje a divák je stále napjatější a napjatější až do konce. Kdy se tedy přiznám, ale bez spoilerů, jsem čekal asi trochu lepší a ne až tak zbrklé ukončení, ale stejně velice funkční. A ano, máme tu i CGI zvířata, která z blízka nevypadají nejlépe, ale myslím, že se to dá jednoduše přejít a stejně působí lépe než většina věcí z posledních filmů od MCU. Navíc pár těch krásných pomrknutí na Mr. Robota pro mě jako fanouška prostě zahřeje u srdíčka. Dávám 4/5.

Český režisér a scénárista David Ondříček, jenž je zaslouženým držitelem 7 cen Českého lva, z toho 3 jsou právě za tento životopisný sportovní celovečerák, si pro nás připravil jeden z nejlepších českých filmů roku 2021. Děj pokrývá 40. - 60. léta o našem olympijském běžci Emilu Zátopkovi, který by nejraději, jako režisér samotný, stále jen vyhrával. Sledujeme cestu Zátopka (Václav Neužil ml.) od začátků jeho běžecké kariéry až do nejvyššího bodu jeho sportovní kariéry. Snímek je vyprávěn velice poutavě a to sice převážně retrospektivně, kdy vidíme jak začátek už téměř plešatého závodníka, jak se snaží předat své letité zkušenosti jeho příteli, mladému a nadějnému Australanovi Ronu Clarkovi. Vedle Václava Neužila také zazáří v roli jeho životní lásky Dany Zátopkové charismatická Martha Issová. Oba spolu mají během celého filmu skvělou chemii a sledovat jejich překonávání rekordů mnohdy na úkor manželského štěstí bylo mnohdy až dech beroucí. To vše jen podtrhuje skvělá kamera a skutečně povedená hudba a její střih. Jak říká sama hlavní postava, tak v životě nejsou jen výhry, ale také prohry, které ale naopak člověka dělají silnějším. A skutečně tu je mnoho momentů, kdy člověk v životě prohrává a to nejen na trati. Jen je trochu škoda, že jsou určité pasáže příběhu docela rychle přesunuty a netrvají trochu déle. Ať už scény ohledně příprav nebo cestování. Sice chápu, že by to asi film brzdilo, ale připadá mi, že se hlavní postava dostala téměř na vrchol šampionů hned po 15 minutách. Film si zaslouží 4/5.