kajas

Režisérka a scenáristka Mariana Čengel Solčanská již před lety natočila sympatickou adaptaci Prince a chuďase a nyní dala netradiční hereckou příležitost Táně Pauhofové (snad poprvé v ústřední záporné roli). Ne nadarmo je postava zlé královny v popředí všech plakátů, hlavní kladné postavy (dvě chudé sestry a dva napravení princové) bohužel nejsou příliš výrazné a zejména princátkům nejde v jejich boji s macechou moc fandit. Na pohádce ale chválím krásné lokace a výpravu. Tři * s odřenýma ušima.

Biják, ve kterém figuruje zdařilý mix komediálních i vážných scén (dojemný závěr mi dal zabrat) a sympatická parta zlodějíčků s více či méně kouzelnými schopnostmi. Možná bych trochu krátila stopáž, nic to ale nemění na tom, že jsem se v kině hodně bavila a doufám, že příznivé recenze od diváků i kritiky povedou k natočení pokračování. Jak mě Pine nebavil v To nic, drahá, tak tady si mě zase získal.

Ani předcházející Sňatky mě příliš neuchvátily, v jejich pokračování už šla kvalita ale strmě dolů. Rozhodnutí tvůrců pokračovat se všemi původními herci je chvályhodné, ale aby Bornova sotva dospělého syna Míšu hrál čtyřicátník, to se vážně nedalo brát vážně.

Čtvrtá kapitola má všechno co předchozí díly: božského Keanu Reevese, který nestárne, šikovného pejska a precizně nasnímané akční sekvence. Jasně, některé scény už jsou trochu na sílu, osudový závěr mě nezasáhl tolik, jak bych chtěla, ale jinak nemůžu vytknout skoro nic. Při další projekci to možná ještě zvednu.

Mořská příšera je technicky na velmi dobré úrovni a nabízí příjemnou podívanou pro celou rodinu. Její příběh mi ale nepřišel nijak originální, přirovnání k sérii Jak vycvičit draka je v tomto ohledu velmi příhodné (hon za nějakou příšerou se změní ve vytvoření přátelského pouta k nakonec velmi sympatickému tvorovi). Pokud máte ale akutní nedostatek animovaných pohádek, tahle vám na jedno odpoledne udělá dobrou službu.

Brendanova performance opravdu nejde vyjádřit slovy, do své postavy se dokázal neuvěřitelně vcítit. Film inspirovaný divadelní hrou (odehrává se pouze v jednom bytě s několika herci) je ale bohužel až příliš sebedojímavý, nutící diváka soucítit s člověkem, který může být sebevíc "hodný", ale zároveň se dobrovolně dlouhodobě ujídá k smrti a škemrá o odpuštění u své dcery i u Boha (asi). V tomto ohledu jsem se dojmout nenechala, s titulní postavou nijak nesoucítila a úplně poslední "osvobozující" záběr mi k předchozím dvěma hodinám vůbec nepasoval. Herecky je ovšem tohle dílo nejen díky Fraserovi naprosto dokonalé. Pokud budete správně naladěni (rovná se přežijete spoustu ošklivých a depresivních záběrů), určitě stojí za zhlédnutí.

Jako správné devadesátkové dítě jsem každé víkendové ráno vstávala brzy, abych běžela k televizi a sledovala blok Walt Disney uvádí s novými epizodami Gumídků, Kačeřích příběhů a Rychlé roty neboli Chipa a Dalea. Tehdy začala moje celoživotní láska k disneyovkám, takže jsem si logicky v minulém roce pořídila předplatné Disney+ (abych mohla uklízet a vařit u starých známých pohádek). Loňskou celovečerní Rychlou rotu jsem kupodivu viděla až teď, a věřte, že i přes vlažnější hodnocení na filmových databázích se tahle podívaná moc povedla. Obsahuje totiž nepřeberné množství popkulturních odkazů (zejména na animovaný svět), dělá si legraci z postaviček konkurenčních studií (postavička ošklivého ježka Sonica neměla chybu), ale hlavně se tu dozvíte, jak po 30 letech dopadli vaši oblíbení hrdinové Gedžitka a Zip :). Více pro dospělé než pro děti, ale super.

Filmy o superhrdinovi, který díky speciálnímu obleku dokáže měnit svoji velikost, patřily za mě vždy k těm méně zajímavým, proto jsem neměla příliš velká očekávání ani v tomto případě. Diváci i odborná kritika považují tento snímek za jednu z nejhorších marvelovek vůbec (špatné dialogy, nepovedené triky atd.). Já ale vnímám pozitivně zejména ústředního záporáka Kanga (Jonathan Majors mě rozhodně zaujal víc než Christian Bale v posledním Thorovi), sympatickou dvouhodinovou stopáž a největším bizárem tak pro mě byly scény se zvláštním mutantem jménem MODOK, jehož nepovedená vizáž jako kdyby vypadla z devadesátkových Strážců vesmíru.

Tahle proměna Reynoldse v psychopata byla hodně povedená. A konečně už vím, co se děje ve 3:15 :).

Já bych možná dala i 3*, ale ta znělka zpívaná Jiřím Dvořákem (a to ho za normálních okolností zbožňuju) se skoro nedala přežít. Jsem upřímně zvědavá na další epizody, jestli nějaké vůbec přijdou...