poster

Plivu na tvůj hrob (festivalový název)

  • USA

    I Spit on Your Grave

  • USA

    Day of the Woman

    (USA)

Horor / Thriller

USA, 1978, 101 min (Director's cut: 96 min)

Režie:

Meir Zarchi

Scénář:

Meir Zarchi

Hrají:

Camille Keaton
  • HateBreeder
    ****

    Tohle byl opravdu festovně škodolibý film :D Byla to vlastně taková poněkud brutálnější verze pohádky. Dobro přeci zvítězilo nad zlem a je jedno za jakou cenu, nebo ne? Naše spisovatelka Jennifer je kus a kdo by se tedy divil tomu, co se tahle správná čtyřka venkovanů chystá provést s její důstojností. No každý ale ví, že tím nejhorším protivníkem je zhrzená a ponížená žena a tou se Jenn stane co nevidět. Hehe, skoro se zdá, že film natočila nějaká zapřisáhlá feministka, protože zatímco hrdinku obdařila chladným myšlením, pevnými nervy a tak z ní udělala důmyslný stroj na zabíjení, její mužští protivníci působí jako kohouti na střelnici. Ale tak když už je to ten Day of the woman, tak bych to skousnul. Pomsta bude sladká. Zvláště scéna ve vaně je perfektní - au :) Absence hudby, zajímavá práce s kamerou, herci-neherci ... to vše mi tu sedělo a já se při filmu bavil.(18.1.2008)

  • Radko
    ***

    Toto nie je "oko za oko" ale "ak sa k Tebe niekto správa zle, správaj sa k nemu ešte horšie". Jednoduchý dej, nelogické správanie postáv a ich zvláštne prehrávanie. Zdanlivé nedostatky vyvažovalo to, o čo išlo: sústredenie sa na brutálne pudové násilie a adekvátnu odplatu za spôsobené príkorie. Na tele. Na duši. V tomto zmysle boli výstižné tupé dialógy chlapskej party, považujúcej veľkomesto za skazené, či rodinná idylka jedného z nich, kontrastujúca s jeho činom. Príznačné bolo tiež prehadzovanie zodpovednosti na druhého, ak sa niekto z nich ocitol v núdzi, či obhajoba tvrdením v štýle: "My chlapi sme už raz takí, nezáleží či máš rodinu alebo nie. Každý by sa zachoval rovnako". Obrazovú vatu - úseky, kedy zdanlivo nič nedeje sú síce v kontexte pochopiteľné (tvorivé meditácie v dobrovoľne zvolenej samote, narušovanie tohto pokoja, vyrovnávanie sa s násilím, rozvažovanie čo a ako poriešiť následne), no predsa len miestami až hypnoticky uspávali.(5.9.2013)

  • playboxguest
    **

    Asi jsem vyléčená od vejletů k jezeru, jakmile se film odehrává u jezera, tak se tam vo sto šest šuká a vraždí. V Eden lake se teda jen tyranizovalo a vraždilo, ale v I spit on your grave holce z toho, že jí to během celý hodiny nikdo z Mechanickýho pomeranče zvlášť dobře neudělal, hrábne a tak se celej zbytek filmu houpe v síti a rozjímá o tom, jak si v samém závěru zajezdí na člunu kolem dvou chudáků, co neuměj plavat... To bylo děsivé i na mě! Nudně děsivé! Ahoj strýčku nudo, nice to see you... XD(13.11.2011)

  • dr.horrible
    **

    V rámci exploitation celkom pekné.Jednu hviezdu dám,zato že žánrové funkcie sa tomu miestami plniť darí; druhú potom za odvahu,že to vôbec točili.Za snahu.Ten film je ale strašný shit.Moc brutálny aby sa na ňom dalo zasmiať,málo filmový aby sa dal brať vážne.A aj keď sa nebudem zapodievať nehanebne primitívnym - úbohým scenárom,tie herecké akože výkony to celé proste zabíjajú.Je pravda,že som videl aj horšie filmy,takú chuť niekoho zavraždiť ako retardovaného Matthew-a,som však nemal už veľmi dlho(6.2.2013)

  • JFL
    *****

    Z genderového hlediska se jedná o naprosto geniální a revoluční dílo. Zatímco v "Posledním domu nalevo" (1972) zneuctěnou dívku mstili na popud otce její rodiče a v "Thriller - drsný film" (1974) hrdinka zanevřela na svou ženskost, aby se stala vraždícím strojem, zde sledujeme přerod dámičky z New Yorku píšící ženské romány v ženu, která dojde pomsty skrze vědomé uchopení genderu. V sledu sugestivních sekvencí znásilnění se žena stává ryzím objektem (muži ji přenášejí z místa na místo jako věc), ale v nadcházejících sekvencích pomsty je to naopak ona, kdo je aktivní a muži ztrácejí svou dominanci. Cesta k pomstě vede přes podmanění mužů "ženskými zbraněmi", které fungují díky mužským slabostem - od chtíče a orgasmu po po iluzi dominance. Amatérská forma film dotváří k jeho dokonalosti, neboť podvracením norem klasického hladkého stylu neumožňuje empatii a imerzi, ale naopak upřednostňuje myšlenkovou rovinu díla - jednotlivé sekvence i záběry jsou pojaté jako znaky obsahující určitý význam a ne jako části dramatu (což je důvod proč se obávat hollywoodsky vyleštěného remaku, který evidentně sází na hladký styl a povrchní znechucení).(15.10.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace