Knoflíkáři

Musím říct, že tato, dle ohlasů, kultovní záležitost, mě nijak extra nechytla. Povídky jsou chytře, humorně, až bizarně řešeny a geniálně mezi sebou propojují jednotlivé skutečnosti a události. Z hlášek či dialogů, ač jsou povedené a chytlavé, jsem si zapamatovala jen pár momentů. Takže, proč mě Knoflíkáři tolik neohromili, rozhodně "neřeším" a ani po tom "nepátrám." Dodám už snad jen: "FAKIN WEDR!" :D (29.03.2012)

O charaktere života vypovedá viac než obsah jednotlivých poviedok povaha samotného filmu. Snaživá rozprava o absurdnosti a nevypočítateľnosti života uložená v kolekcii šiestich ("palpfikšnovsky sa pretínajúcich) poviedok sa míňa svojmu účinku. Napriek zjavnému umu sa zo zhody náhod stáva vykonštruovanosť, humor nie vždy zatlačí tam, kde by mal a výsledný nosný znak autorského štýlu je akási rozostrenosť mušky, navigujúcej potenciálne silný kaliber - ak nerátam druhú poviedku, kde naopak v "autorskom štýle" prevyšujú okaté ponášky na Jarmuscha. ....... Zo zmesi absurdnosti, hlášok, twistov, vcelku dobrého soundtracku a dávky originality je nakoniec priemerná koláž krátkych príbehov, ktorá prejde hlavou bez výraznejšej odozvy napriek tomu, že to posledné, čo by sa jej dalo vytýkať je absencia nápadu. Život je nevypočitateľný a absurdný, a to sa podpísalo aj na konečnej podobe v podstate sympatických, ale vo výsledku mdlých Knoflíkářov. (21.03.2016)

Keď som Knoflíkáře videl v roku 2008, nijako zvlášť ma nezaujali. Netušil som, že o necelé tri roky ma pri opakovanom zhliadnutí nadchnú. Až dnes som si plne vychutnal dokonalý scenár, množstvo nápadov a prepojenie jednotlivých fragmentov. Vzdialene mi pripomenuli Noc na Zemi a nemám problém Knoflíkářom dať lepšie hodnotenie, ako Jarmuschovmu filmu. Je pravda, že posledná poviedka, akokoľvek potrebná pre zovretosť diela, trochu vybočuje spomedzi ostatných, ale táto výhrada spôsobuje iba to, že neuvažujem o plnom počte hviezdičiek. (31.05.2011)

Stejně jako bylo v těch letech vyjímečné Rádio 1 (Ja Šmekt Gút - Radio Ajnc!), zjevil se jako blesk z čistého nebe tenhle skvělý povídkový film. Povídky jsou místy dost psycho, ale všechno drží skvěle pohromadě - štěstí v Kokuře, duch amerického pilota bombardéru B29, záliba knoflíkářů, plivání na osmičku ad... Tohle je za 4 ucvaknuté knoflíky. * * * * (04.07.2012)

S povídkovými filmy je to pořád stejné. Většinou trpí svou nevyrovnaností. Tady sice souvisí všechno se vším, to jo a to se mi taky líbilo. Ale ta moje současná částečná snaha dohnat některé porevoluční filmy je pro mě dost velké utrpení. Protože znám většinou některé scény, většinu hlášek, tak se ty filmy pro mě mění v jakési čekání na ně. A to je zvláštní, právě to co z filmů už znám, se mi nakonec jeví jako to nejslabší. Nevím, proč tyhle i objektivně vzato dobré a originální filmy musí vždycky současně balancovat na hraně trapnosti, aspoň z mého hlediska. Tenhle to ustál (asi proto, že v něm nehraje Donutil). Jednoznačně nejlepší postavou filmu je všemi povídkami projíždějící taxikář ve vynikajícím podání Františka Černého. Hodnocení o jednu hvězdičku srazila moje antipatie k Evě Holubové. (01.06.2011)