Ukradená vzducholoď

Já tomu Zemanovi nemôžem prísť na chuť a nielen to, už mi ten jeho fetiš na pásiky začína riadne liezť na nervy. A nejde iba o tie príšerné papierové kulisy, ale aj všetci herci majú na sebe pásiky. Na starých ČB televízoroch to možno vyzeralo fajn, ale na HD telkách to je príšernosť. Rovnako je pre mňa utrpenie sledovať tie animované dokrútky toho, čo nedokázal natočiť pán režisér s hercami. Tie scény z mora aj zo vzduchu sú dobré jedine na pobavenie a dali by sa akceptovať možno tak v časoch pána Meliesa. A to nehovorím o tradične veľmi chabom deji, dokonca tu nie sú ani herci, ktorí by to zachránili a potiahli. (05.07.2015)

Výpravné dobrodružtvo, ako sa na Zemana patrí. Málokedy je vo filme toľko vynálezov a trikov na svoju dobu úchvatných, ktoré aj dnes pôsobia veľmi príjemne. Verneovky si Zeman pretvára na svoj obraz, dodáva im nové myšlienky a vtip a tak aj žralok môže zhltnúť lodný kanón, uviaznuť na dne a to ešte nie je koniec jeho trápenia. –––– Zavřít až budou černí... Zavřít je málo, patří na šibenici! (13.12.2014)

Novináři ukrytí za sloupy podloubí: "Proč jste nedali svého syna včas do polepšovny?" Matka odpovídá výstřelem z pušky. Novináři: "Objevily se u něj sklony k zločinu již dříve? Matka po nich opět drsně pálí. Novináři: "Navštěvuje vaše rodina pravidelně bohoslužby?" Matka: "Huby nevymáchaný!", uleví si a dál pokrařuje ve střelbě... Tohle je u nás doma asi jedna z nejoblíbenějších pasáží. Nemá tenhle film kromě zemanovsky originálního krásného výtvarna i překouzelné a podivně aktuální dialogy? (28.05.2011)

Když se člověk podívá na filmy, co u nás vznikají dnes, nechce se mu ani věřit, že u nás byl i tvůrce Zemanova ražení. Škoda, že byl nucen tvořit v hnusné době komunistické diktatury, která jeho originální imaginaci a tvůrčí poetice házela klády pod nohy. Ukradená vzducholoď je pro mne svým zpracováním jedinečná. Skvělá výtvarná stylizace a množství vtípků a narážek až na hranici parodie mne kdykoliv spolehlivě dostane. (29.12.2007)

Tenhle film jsem miloval (jako pilný čtenář Julese Verna) již ve věku chlapeckém a miluji jej dodnes. S konkrétním dějem nějaké Verneovky je zde spojitost jen volná, ale jako barvitá, nostalgická a laskavě ironická evokace ducha Verneovek je to záležitost dokonalá. Ztracený svět chlapeckých dobrodružství, které jsem si v té době přál prožít. Nádherný hlavní hudební motiv a šik sportovní úbor vzduchoplavkyně... (07.03.2010)