Režie:
Věra JordánováScénář:
Josef BoučekKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrají:
Marta Vančurová, Jan Kačer, Radoslav Brzobohatý, Hana Kreihanslová, Jaroslava Adamová, Viola Zinková, Magdalena Reifová, Věra Petáková, Ladislav Kazda, Jiřina Petrovická, Hana Davidová (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Čtyřdílný miniseriál Jana Eyrová vznikl v roce 1972 podle stejnojmenného románu Charlotty Brontëové. Vypráví příběh dívky, která svým charakterem, statečností a vytrvalostí získává úctu i lásku lidí kolem sebe. Jana Eyrová je jeden z prvních moderních typů dívky nebo ženy v literatuře, citově bohaté a oduševnělé bytosti, která hrdě vystupuje proti pokrytectví, falši a dobovým předsudkům. Ryzí charakter, který sází na absolutní poctivost lidí, na jejich hodnocení podle vlastností a ne podle společenského postavení. Televizní zpracování je ale také vyprávěním o velké, osudové lásce. Režisérce Věře Jordánové se ve čtyřech částech televizního přepisu románu podařilo zachytit podmanivou atmosféru doby dostavníků, svíček v arkýřových oknech a krinolín. A Marta Vančurová se stala ideální představitelkou titulní role. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Adaptace Jany Eyrové mě svého času přinutila načíst si všechny knihy sester Bronteových a dokonce jsem si zjistila životopis celé jejich rodiny (podotýkám, že jsme na začátku 70. let, po internetu ani zmínka, čili dřina a velké zaujetí). Marta Vančurová je stejně křehká, odhodlaná a inteligentní dívka bez ambicí jako v knize (možná trošku hezčí, než by měla být), každopádně z ní vyzařuje ta mravní síla a odhodlání - nezaprodat se. Edvarda vždy představují ti nekrásnější, anebo alespoň nejcharizmatičtější herci, což Jan Kačer splňuje v obou ohledech! Přidejme pana Brzobohatého, citlivou režii paní Jordánové, pomalé tempo vyprávění, přesně vystiženou atmosféru - a jsem spokojená i dnes, kdy už můžu srovnávat s dalšími pokusy o převyprávění tohoto nestárnoucího příběhu. A že jich ještě bude! ()
Česká adaptace se povedla. Dala by se jí vyčíst chudší výprava (tou ale neoplývaly ani v té době současné anglické verze). Příběh nepostrádá tajemství, napětí a temnou atmosféru. Obsazení Jany Martou Vančurovou bylo šťastné. Dala postavě prostotu i půvab, sílu a pevný charakter. Na Rochestera Jana Kačera jsem si sice trochu zvykala, ale i on se zhostil své role skvěle. Jediný trochu rušivý moment - podle mého názoru v rozporu s knihou - byl ten, kdy se Jana vrací k panu Rochesterovi, a když ho vidí slepého a zmrzačeného, na chvíli uteče ven a rozpláče se. Co ale bylo zase ve filmu navíc a dělalo ho opravdu poetickým, bylo použití veršů Victora Huga, které recituje Jana ("Proč, nemáte-li mi co říci, se držíte mě pod paží, proč mámíte mě dál svou lící, jež dech i králům vyráží".....). Bylo by docela dobré, kdyby Česká televize v rámci uvolňování svých archivních věcí na DVD vydala i tenhle titul. ()
Tvorba sester Bronteových mě sice také dvakrát nezasáhla, ale pořád je to lepší než Jane Austen. Jednoznačně nejlepší z jejich (beru to dohromady) děl je pro mě právě Jana Eyrová a řekněme ... Větrná hůrka (i když...). Prvně jmenovaná čs. minisérie s Martou Vančurovou v hlavní roli je velmi zdařilá. ()
Adaptace, která se může směle postavit přímo vedle těch zahraničních. Výprava sice byla velmi chudá, ale černobílý obraz dodává historickému příběhu jakousi patinu. Ústřední dvojice na mě působila opravdu věrohodně (hlavně Kačerův Rochester), problém jsem ale měla s celou druhou epizodou (návštěva povýšené smetánky + výstup cikánky), která děj zbytečně naředila. Tři hodinové epizody by stačily bohatě. Přesto jsem ráda, že jsem se díky novému kanálu ČT3 dostala k takovému nereprízovanému pokladu. Skoro 4*. ()
Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Fukunagy a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Fukunaga je více britský, více romantický a také zřejmě více emocionální. Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Čtyřdílný televizní film Věry Jordánové staví především na výrazné struktuře lidských pocitů – lásky, radosti, strachu, nenávisti a lítosti – aniž sklouzává k melodramatu. Janu Eyrovou v podání čtyřiadvacetileté Marty Vančurové vnímáme jako hrdou a inteligentní dívku, která je věrná svým zásadám a morálnímu kodexu. Její konání, byť provázené utrpením a bolestí, se řídí podle základního pravidla – důležité je nezradit sebe samu, zůstat věrná svým přesvědčením a názorům. Kameraman František Němec navíc celý příběh záměrně vnořuje do temných pokojů Thornfieldu, v nichž postavy ozařují pouze oheň v krbech a svíčky. K dokreslení tohoto silného diváckého prožitku přispívá nevtíravá a komorní hudba Vadima Petrova, k hereckým představitelům nelze vznést snad žádnou námitku – vedle Marty Vančurové je stejně nepřehlédnutelný výkon Radoslava Brzobohatého v roli pastora Riverse i rozsahem drobnější kreace Jiřiny Šejbalové, Hany Kreihanslové nebo Jaroslavy Adamové. Kačerův Rochester je v porovnání s Fassbenderem možná méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější", přesto nadmíru působivý. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik skromná česká adaptace odolá nelítostnému zubu času. Domnívám se, že její šance jsou v každém ohledu značné. ()
Reklama