Obsahy(1)
V roce 1969 měla v Divadle na Vinohradech v režii Václava Hudečka premiéru slavná komedie francouzského dramatika G. Feydeaua Brouk v hlavě. Secesní salonní fraška s brilantně napsanou hlavní dvojrolí majitele pojišťovací společnosti a přitroublého hotelového sluhy, kterou tehdy vytvořil Vlastimil Brodský, se stala okamžitě hitem, protože zároveň na prověřeném mechanismu situační komedie odrážela i vratkost světa, v němž žijeme, kde člověk s vysokým postavením může být z ničeho nic považován za outsidera. Inscenace byla později zaznamenána, ale nikoli jako představení v divadle. Byla přenesena do studia a zkrácena, se snahou přiblížit se co nejvíce typu tehdejší televizní inscenace. A vznikl zdařilý tvar, jehož předností je zejména zachycení skvělých hereckých výkonů tehdejších osobností vinohradského souboru, který byl na mimořádné výši. Dnes toto dílo patří do zlatého fondu České televize. (Česká televize)
(více)Recenze (51)
V dřevních dobách televize, v době, kdy se teprve hledala hranice mezi televizní inscenací a záznamem divadelního představení, převzala ČST Hudečkova Brouka v hlavě z Vinohrad. Ačkoli režisér zůstal týž, vznikl jakýsi hybridní tvar na pomezí obou žánrů. Na televizní inscenaci je to příliš těžkopádné, na divadelní záznam příliš televizní. Nicméně navzdory technikáliím byl pro další generace zachován skvělý svědek času přibližující oblíbenou vinohradskou éru. Je tedy na co vzpomínat a kontury jsou poněkud jasnější, než kdybychom o celé události jen četli. S uplynulými roky zlátne i takové setkání s Gustavem Nezvalem ve vedlejší roli v této pro něj netypické době. ()
Povedená, typicky francouzská taškařice (není problém si ji představit zfilmovanou třeba s Belmondem v hlavní dvojroli), jejíž největší hvězdou pro mě ovšem překvapivě není ani Vlastimil Brodský, ani Jiřina Jirásková, nýbrž Josef Bláha, který obzvlášť ve druhém dějství předvádí stoprocentní komedii se vším všudy a všechny prostě zastiňuje. ()
Vlastně celkem nevyhledávám tyhle starý divadelní hry, které by se daly označit jako „konverzační komedie“, ale Brouk v hlavě už mě několikrát královsky pobavil. A co se mi na tom tak líbí? Nevím, asi to, jak je to překombinovaný, zašmodrchaný, všichni furt melou pantem, jako kdyby byli na perníku, je to taková kočičina. Souhlasím s tím, že u téhle hry hodně záleží na obsazení (text není tak silný, aby se prosadil sám o sobě), tady sice někteří herci přehrávají a tlačí na pilu, ale to tak nějak patří k divadelnímu žánru s označením fraška, kde je všechno v nadsázce. A Bróďa je skvělej. Já jsem Butón! BUTÓÓÓN!! ()
Z těch tří českých verzí, které znám je to má nejméně oblíbená. Nejradši mám televizní zpracování (2002), pak adaptaci Městského divadla v Brně (1998) a až nakonec tuto verzi. Proč? Přijde mi přehnaně groteskní a ukřičená. Herci tu přehrávají mnohem více než v ostatních zpracováních. Pan Brodský hraje skvěle hotelového sluhu, ale už méně mu věřím postavu muže z dobré společnosti. Naprosto mě irituje scéna, kdy pan Homenides de Histangua potká svoji manželku a je přesvědčen o tom, že je mu nevěrná. Přestože má v kapse revolver a v předchozích chvílích chtěl zabít všechny okolo, nyní se zmůže jen na: "Máte se?". V televizní verzi je tato scéna vypuštěna úplně a je to z mého pohledu ku prospěchu. ()
přátelé ,to bylo pošušňáníčko! Koncert dá se říct.Tak mají hrát herci aby až uzrají se o nich mohlo říct že to jsou páni herci.Rušivý element tam byla paní Jirásková.Ale tu jsem nikdy nepokládala za dobrou herečku.Když hraje herec očima gesty náladou přesvědčivě tak to je paráda.Třeba jak pan Brousek namaloval sobě a panu Brodskému kolečko křídou na sako.A ta tečka doprostřed s gestem nonšalantnosti. jednoduché kulisy nijak nóbl ale za to vynikly výkony herců.Pět je málo. ()
Reklama