Obsahy(1)
V roce 1969 měla v Divadle na Vinohradech v režii Václava Hudečka premiéru slavná komedie francouzského dramatika G. Feydeaua Brouk v hlavě. Secesní salonní fraška s brilantně napsanou hlavní dvojrolí majitele pojišťovací společnosti a přitroublého hotelového sluhy, kterou tehdy vytvořil Vlastimil Brodský, se stala okamžitě hitem, protože zároveň na prověřeném mechanismu situační komedie odrážela i vratkost světa, v němž žijeme, kde člověk s vysokým postavením může být z ničeho nic považován za outsidera. Inscenace byla později zaznamenána, ale nikoli jako představení v divadle. Byla přenesena do studia a zkrácena, se snahou přiblížit se co nejvíce typu tehdejší televizní inscenace. A vznikl zdařilý tvar, jehož předností je zejména zachycení skvělých hereckých výkonů tehdejších osobností vinohradského souboru, který byl na mimořádné výši. Dnes toto dílo patří do zlatého fondu České televize. (Česká televize)
(více)Recenze (51)
Přiznávám se rovnou, že mě tohle moc nezaujalo. V první řadě to není divadelní záznam. Je to TV inscenace. Pokud by byl, točilo by se to v divadle, což pokud je mi známo se točilo, ale bez diváků, pouze pro televizní kamery. A jejich smích či reakce mi prostě u něčeho, co se dovoluje nazývat divadelním záznamem chybí. Dále celá hra mě prostě nějak nenadchla. Neviděl jsem jiné verze a nemůžu tedy srovnávat, ale první dějství je trochu bez humoru a života, ve druhém herci zmateně pobíhají sem a tam, k tomu dodáme pár humorných věcí a třetí se odehrává ve stejném duchu. Je zde nejvíc humoru, ale také je to spíše chaotické pobíhání z jedněch dveří do druhých. Navíc se mi zdá, že někteří herci pro televizní kamery zbytečně přehrávali. Vše vypadá spíše nahraně pro kamery než přirozeně pro diváky. A myslím, že kdyby hráli skutečně pro diváky s diváky v hledišti, určitě by to byl o poznání kvalitnější zážitek. ()
Nejsem cílovka. Divadlo na Vinohradech si z Feydeaua udělalo vlajkovou loď a celá desetiletí vyjíždějí z českých městeček a vesnic plné autobusy milovnic a milovníků měšťanského divadla, aby si užili své milované herce v některé z mnoha Feydeauových frašek. Jenže televizní inscenace bez kouzla naplněného divadla ukazuje naplno, jak celý ten stroj jede tak trochu trapně naprázdno. Až bych dal zavděk předtočeným smíchem, jak jsem se nudil. Dvě hvězdy za to, že herci hrají naprosto přesně to, co mají hrát, ale tento typ frašky je ničím bez živých diváků v hledišti. Ale třeba jednou, až budu ten distingovaný majetný pán v letech v saku na míru, který vyvede svou manželku v nových šatech do společnosti, stanu se taky cílovkou. ()
V dřevních dobách televize, v době, kdy se teprve hledala hranice mezi televizní inscenací a záznamem divadelního představení, převzala ČST Hudečkova Brouka v hlavě z Vinohrad. Ačkoli režisér zůstal týž, vznikl jakýsi hybridní tvar na pomezí obou žánrů. Na televizní inscenaci je to příliš těžkopádné, na divadelní záznam příliš televizní. Nicméně navzdory technikáliím byl pro další generace zachován skvělý svědek času přibližující oblíbenou vinohradskou éru. Je tedy na co vzpomínat a kontury jsou poněkud jasnější, než kdybychom o celé události jen četli. S uplynulými roky zlátne i takové setkání s Gustavem Nezvalem ve vedlejší roli v této pro něj netypické době. ()
Jeden z nejzářivějších okamžiků pražské vinohradské scény. Feydeauova klasická konverzační fraška, doslova nabitá humorem a přehršlí situačních gagů, byla výjimečnou hereckou příležitostí pro hvězdy zdejšího souboru v čele s vynikajícím Vlastimilem Brodským. Přestože hra byla s úspěchem recyklována i v pozdějších obdobích, a to jak na domácí půdě, tak na mimopražských scénách, zůstává její původní nastudování z konce šedesátých let nedostižným vzorem a vlastně i cenným záznamem umělecké sounáležitosti. Není to jen představitel titulní dvojrole, ale také vskutku okouzlující Jiřina Jirásková, výtečný Josef Bláha, temperamentem překypující Otakar Brousek a s nimi mnozí další, kteří rovným dílem přispívají k pocitu absolutní dokonalosti. Divadlo jsou herci. V tomto případě ti nejlepší z nejlepších. Tleskám a klaním se. ()
Ačkoliv jde jistě o výtečně zpracování komedie Georgese Feydeaua, nemohu si pomoci, ale pro mě je to látka opravdu spíše jen pro divadlo. V televizi to působí příliš ukřičeně, zmateně a asi i otravně. Zvláště v tomto zpracování mi to v televizi přišlo spíše jako otravné, hrozně rychlé a křečovité. Divadlo je holt divadlo. Navíc ani zvukový záznam není příliš kvalitní a spousta dialogů zanikne. Hru hodnotím na 100 %, ale televizní zpracování má jen 60 %. Hudba: Ladislav Simon ()
Reklama