Komisař Moulin

Francouzský krimiseriál si udržuje poměrně velmi dobrou úroveň, postava komisaře Moulina není jednoznačná, ale pro mě má zahraná role komisaře, rozměr morálního policajta, je faktem, že kvalita jednotlivých dílů je rozporuplná, nicméně pro Yvese Reniera mám slabost, je mě velice blízký, protože má kladný vztah ke zvířatům. Musím také zmínit, že postavu komisaře umocňuje perfektní dabing Miroslava Moravce. Moje dojmy ze seriálu jsou kladné. Některé seriálové příběhy vychází z existence faktů specifických kriminálních případů, tak že, to není úplně zcela smyšlené. (07.10.2007)

Seriál, ve kterém Rénier zestárl již o 26 let a přesto hraje stále to samé:( První série jsem sledoval a jsou na *** hvězdičky, na nové už ale nemám sílu...) nově: Tak jsem se na pár dílů z 21.století opravdu pořádně podíval a musel jsem zareagovat. Ano, komisař stále jezdí na motorce, ale tvůrci díkybohu přeci jen zareagovali na věk hlavního představitele a upravili adekvátně tomu jeho postavu. Série se v současnosti opravdu asi pokouší o jakési mapování sociálních problémů francouzské společnosti. No nevím jestli si Moulinovci neukosli trochu velké sousto, ale přesto je to mírně nadstandartní seriálová podívaná. (24.05.2003)

totální opak julie lescautové,v celkem dobré kvalitě natočená francouzká kriminálka,připomínající ten starý dobrý styl americké školy.polda...drsňák,samotář,v kožené bundě,retkem v hubě a červenou mašinou brouzdá ulicemi pařiže,aby rešil průměrné kriminální případy,vim že na to hodně koukal táta a já sním... (05.01.2011)

To, co je na tomto seriálu, který chce být a je poctivou podívanou pro víkendové večery a přitom zpravidla nabízí ještě cosi navíc, pro mnohé nejvíc protiřečivě sporné, považuji pro sebe naopak za jeho největší plus. Ač u komisaře MOULINA jsou a zůstávají zachovány všechny znaky detektivky jako žánru, už pojetí postavy, která je "pouze" skvělým kriminalistou, jemuž zůstávají všechny lidské slabosti složitostmi vlastního osobního života počínaje, naznačuje, že se tu jedná o mnohem víc. Co ve své době, v sedmdesátých letech bylo v poetice žánrů průrazné, to i dnes zůstává osobité a neopakovatelné. Moulinovi, s nímž se Renier dokonale sebeidentifikoval, přibývají vrásky a v playboyovi mladších let postupně ožívá v charakteristice postavy někdejší osmašedesátnický rebel a neúprosný soudce doby, jejíž faktické rezignaci na přiměřené eliminování stále brutálnějšího zločinu ve všech jeho stále početnějších zpodobách Moulin rozumí stále hůře. Častěji se dostává do konfliktů, častěji však také účinně zasahuje proti těm, kteří jsou si až příliš sebejisti svou beztrestností. Kupodivu neztrácí kontakt s mládím: vztah k dceři, která je mu tolik podobná a kterou nemohl poznat dříve, mu nejen nahrazuje syna, ale současně mu posléze věnuje přítelkyni, pro kterou nikdy není obtížný. Platí to - a v tom je dcera opravdu potomkem svého otce - i naopak pro ni. Moulinovský seriál je velkou výpovědí své doby a ve svém žánru ve svém celku určitě bude patřit k respektované klasice. Pro své diváky, kteří na něm vyrostli, určitě. (03.02.2008)

Moulin se z tradičních sympatických detektivek propracoval spíše k sociálním dramatům. Každý z dílů poslední řady otevírá bolák francouzské (a potažmo evropské) společnosti. Trošku v něm zarýpe, nechá vyhřeznout něco hnisu a s tradičním francouzským šarmem se pokusí nabídnout usmíření diváka v podobě nějaké roztomilé scény. Moulin už není jen obyčejná eurocrimi, posunul se po bok bratří Dardennů, ale problémy současnosti vnímá s ironickým nadhledem. (26.04.2011)