Nejdelší den

Pokud jste zapřísáhlý fanoušek války a válčení všeho druhu, tak vaše srdíčko jistě zaplesá. Film popisuje jeden z nejkrásnějších dnů na planetě Zemi vskutku nádherným způsobem. Začne pozvolna u válečných příprav, a to na obou stranách. Přičemž na straně německé si Dolfík vybere nejhorší možný den ke spánku, čímž výrazně ovlivní chod a výsledek následujícíh momentů. Na obou stranách jsou naprosto vybroušené dialogy. Všechno je krásně zahrané a naprosto mi sedl styl vyprávění. Stáří filmu si vůbec nevšímejte. Rok 1962 se na filmu projeví pouze tím, že ho budete sledovat v odstínech šedi. Bez speciálních efektů působí mnohem přirozeněji, než mnoho filmů současných. Nelekněte se stopáže, protože ta utíká velmi rychle. Film si na nic nehraje a vystihuje atmosféru války, dle mého názoru, mnohem lépe než kupa filmů ostatních. Dávám 4* a dovolím si zakončit komentář slovy někoho jiného. „Kam jsem jen dohlédl, na pláži vládl chaos. Výsadková plavidla přistávala v dorážejícím příboji, zmítala se ve vlnách a vyhazovala mužstvo i výstroj do vody. Vojáci bezcílně bloudili, beznadějně ztraceni volali na sebe i nadávali jeden na druhého i nazdařbůh. Nikde na pláži ani na pobřeží nebylo vidět jediný útvar. Byl jsem prochladlý ... byl jsem osamocený ... Gen. L. K. Truscott (06.06.2013)

Neunavující tříhodinový pobyt před mistrovskou freskou, která je současně historickým líčením i oslavou hrdinství. Hrdinové – od velitelů po bezejmenné vojáky a odbojáře – jsou představeni v dokonale výstižné psychologické zkratce. Epizody, které nechají diváka pohlédnout do těch tváří, se citlivě spojují s celkovým vyprávěním, a to tak působí celistvě a nerozbojně. A v neposlední řadě také důkaz, že pathos a humor si ve svých nejčistších formách neprotiřečí. (09.02.2013)

Válečné filmy mám rád, protože mě odjakživa zajímala vojenská historie. Ale tohle byl hodně nepovedený zážitek a opravdu nechápu zdejší vysoké hodnocení. Tohle měl být dobrý film? Scénář i režie viditelně naprosto selhaly, občas to byly docela perly, co padalo hercům z úst. Nic proti Corneliovi Ryanovi, četl jsem některé jeho knihy a ty byly výborné, ale tohle byl opravdu úlet. Režiséři nedokázali jednotlivé části vůbec sladit dohromady. Důkaz toho, že když nemáte kvalitní scénář a režii, nezachrání vás ani velkolepá výprava a plejáda hereckých hvězd, pokud totiž vůbec nedostanou odpovídající prostor. V průběhu filmu bylo představeno více než dvě desítky postav, ale s žádnou není divák seznámen nějak blíže. John Wayne byl na tom vozíku spíše legrační než cokoliv jiného. Ta nažehlená a načesaná francouzská odbojářka, která asi zrovna šla od vizážisty a kadeřníka, byl taky slušný přehmat. Nestálo by to za to ani jako dokumentární film, protože je tam až příliš faktických chyb, což je zarážející s ohledem na to, kolik měli tvůrci k dispozici poradců a konzultantů. Nechci být detailista, ale tohle mi dost vadilo (např. během prvních hodin invaze pršelo, američtí parašutisté z 82. (nikoliv 80.) a 101. výsadkové divize rozhodně nebyli vybaveni zbraněmi, které nosili ve filmu atd.). Bylo pro mě skoro utrpením dívat se až do konce, nesmyslně dlouhá stopáž neměla vůbec žádné opodstatnění. V první hodině se neustále plká o ničem, další dvě hodiny se daly důkladně prostříhat. Film jsem viděl v původní černobílé verzi. Hudba dobrá, ale jelikož ji velmi dobře znám, tak to pro mě nebylo překvapením, natož nějakým objevem. Jediným plusem filmu je, že řada scén byla natáčena na autentických místech, za to dávám druhou hvězdu. První je za výpravu. (15.07.2012)

6.6.1944. Troufám si rozhodně tvrdit (doufat :-), že není na světě moc „dříve narozených“, kterým by toto datum alespoň něco málo neříkalo. Snímek Nejdelší den přináší velmi věrnou rekonstrukci událostí právě tohoto dne, tj. dne, kdy se spojenci vylodili ve Francii (Normandii) a obrátili tím nadobro kormidlo dějin (2. sv. války) na stranu spojenců. Příběh vyprávěný z perspektivy obou znepřátelených stran a hvězdné herecké obsazení, to jsou hlavní devíza (resp.lákadla) tohoto snímku. Popravdě přiznávám, mám s tímto snímkem pouze jeden (za to zásadní problém) spojený právě s tím hvězdným obsazením. Je to právě ono, které mi paradoxně bránilo si jej nerušeně užít a vždy mě v určitých scénách (příklad za všechny: voják při vylodění ztrácí svou zbraň, nechce se mu (pod neustálou palbou) zpět pro ni a R. Mitchum resp. generál Norman Cota s doutníkem v ústech pronáší do kamery „je skoro jisté, že ji dneš budeš potřebovat hochu“…). Podobné je to i v případě (cíleně?) přehrávajícího J. Waynea, S. Conneryho apod... ANO, chápu, co tím tvůrci chtěli (nám divákům) sdělit (ukázat (vypíchnout) typické vlastnosti jednotlivých národů, přes hrdost, jistý sklon k patetismu, vlastenectví…) ale troufám si jednoznačně tvrdit, že o poznání více bych si jej užíval v případě „bezejmennosti“, kdy by to dotyčné nesvádělo k hrdinským pózám, kdy je navíc divák má přiřazeny do určitých „škatulek“ (charakterových rolí) a tudíž to několikrát vypadá jako (ne)chtěná (sebe)parodie. Teď nemám na mysli Bourvila, ten skutečně pobavil :-) Na druhou stranu chápu, že „u toho“ chtěli dotyční být, stejně jako mám pochopení pro samotné režiséry. Odmítněte takovým personám, když vám přislíbí účast. I přes výše zmíněné výtky (mi) nezbývá než souhlasit s přirovnáním resp. závěrečným konstatováním uživ. DaViD´82 už pouze za takovou „maličkost“, kdy je skutečně příjemným zjištěním, že tu neochvějně nevládne jeden jazyk (ryzí angličtina), ale všichni (frantíci, náckové, britové, amíci, irové, skoti..) mluví „jak jim zobák narost“. Stejné slova chvály a uznání mám i pro samotné válečné scény, kdy se „mluví pouze obrazem“. Takové vylodění na Omaha beach je bez jakýchkoliv výhrad a takhle bych mohl pokračovat celý (nejdelší) den…..takže musím nakonec konstatovat, že pro ty místní veskrze pozitivní ohlasy mám pochopení. V neposlední řadě je třeba vzít v potaz i přidanou hodnotu snímku v podobě samotné historické důležitosti 80% (15.10.2012)

Po všech stránkách filmařská fantazie. Tímhle filmem se postavil pomníček všem těm, kteří jatka v Normandii nepřežili. Moc krásně se dívá na hereckou elitu, která si zahrála v tomto válečným eposu. Nejvíce si však cením faktu, že ač výsledek invaze v Normandii znám, stejně jsem držel palce spojencům, aby jim všechno klaplo. Povedené rekonstrukci Dne - D přidává užasná práce kameramana. Událost druhé světové války na kterou se nezapomíná ve filmu, který jí nejlépe připomíná. (18.12.2007)