Pád Třetí říše

Jasný důkaz toho, že ani při téměř tříhodinové stopáži, se nemusíte vůbec nudit a také toho, že Adolf Hitler nebyl jen fanatik a masový vrah, ale i nejnaivnější člověk Třetí říše. Film dokonale vykresluje poslední dny a hodiny Německa, před neodvratnou kapitulací, ovšem sám velký vůdce si až do samotného konce svých dnů nepřipouštěl možnost, že válka je prohraná. Přesouvá po mapě své již neexistující jednotky anebo plánuje napadení Rusů armádou, která už by sotva vystačila na partu skautů. Bohužel pro něho a bohudík pro dnešní Evropu, byl jeho osud zpečetěn (přesněji řečeno - byl v rukou postupující Rudé armády). Pád Třetí říše, je mistrně natočený snímek, plný ultra silných scén (tvůrci si však mohli odpustit tu s trávením dětí) a famózních hereckých výkonů, v čele s nedostižným Bruno Ganzem, který podává nadživotní výkon. On zde muže s vyzáží Antonína Panenky nehraje, on jím prostě je. Zkrátka a dobře - vynikající podívaná, která vám poodhalí hrůzostrašné zákulisí druhé světové války a asi nejzajímavější německý film, který jsem doposud na toto téma viděl. Jen mě hodně mrzí, že jsem ztratil DVD s Ponorkou (1981), komu já ji půjčil? (09.11.2013)

Sice ne dokonalý (nejvíc mě asi vadila absence představení některých postav, takhle divák věděl jen o pár nejvyšších pohlavárech a jména ostatních se dozvěděl až na konci), ale jistě výborný historický film. Důraz na herecké výkony, beznadějnou atmosféru, (ne) loajalitu k Vůdci...to vše je velmi silné, na druhou stranu Pád Třetí říše nemůže z obecenstva ani zdaleka vytáhnout emoční maximum, protože přestože film velmi dobře ukazuje i lidskou stránku svých "hrdinů", divák v nich stále vidí ty bestiální zrůdy, které lze těžko litovat. Z několika silných scén u mě se svým dopadem zvítězila ta s Magdou Goebbels a jejími spícími dětmi. A na závěr krátká výstižná citace jedné pravdy z úst hlavní postavy, která se dnes ráda zpochybňuje či přímo vyvrací:"V tu chvíli jsem si uvědomila, že samo mládí není žádná omluva, že jsem se mohla více zajímat." (11.07.2012)

Je důležité položit si otázku, jestli film má být hodnocen podle výběru tématu nebo jeho zpracování. Já si stojím za tím, že podle toho druhého. Tudíž nemůžu o Pádu prohlásit nic lepšího než to, že film bych doporučil pro školní představení. Jde totiž o dokument o posledních dnech Vůdce. Nečekejme žádné myšlenky, žádné přesahy. Ale tohle tvůrci ani neměli v úmyslu. V tom případě bych ovšem doporučil výrazně zkrátit stopáž, minimálně o půl hodiny. Nebýt několika mrazivě silných scén, celou druhou polovinu filmu jsem se nudil. K pozitivům filmu patří fantastický výkon Bruno Ganze jako Hitlera, který si nějaké ocenění určitě zasloužil, jak je přesvědčivý. Celkem vzato, zajímavá dějepisná lekce, ale dokument by byl (alespoň pro mě) lepší. (12.04.2005)

Film, kde hrstkou antihrdinů jsou jedny z nejvíc zvrácených existencí, co 20. století poznalo, je nepříjemný už jen tím, že celou dobu vidíme události z jejich pohledu. Jak jsou zkroušení, zoufalí, vyčerpaní a přitom máme tendence s nimi snad soucítit, protože pořád to jsou "hrdinové" filmu. A takhle nějak to klidně mohlo tehdy vypadat, takže je film nasáklý beznadějí a depkou, kterou umocňuje vědomí neodvratného zániku. (Samozřejmě že si to většina zasloužila). Nicméně je to hodně dlouhý a bohužel ne tak skvělý, aby to po celou tu dobu strhlo, nepočítáme-li několik víc než mrazivých scének (netřeba zmiňovat jakou hlavně). Pochvala jde ale hlavně výběru herců - Bruno Ganz, Corinna Harfouch, Ulrich Matthes a Juliane Köhler jako Eva Braun - všichni typově skvěle obsazení a předvádí výborné výkony. Stará známá písnička - být to kratší, výsledek a dojem by byl mnohem silnější. (03.03.2012)

Chceme-li naplnit pojem umělecký dokument a hledáme-li vhodný příklad, PÁD TŘETÍ ŘÍŠE bude vždy určitě patřit mezi to nejlepší v naší nabídce. Mikrokosmos bunkru v zahradě říšského kancléřství, podzemní kasemata v zatahující se síti Rudé armády, laboratoř duší nejen těch dole, ale i těch na povrchu, nezadržitelný zánik ideologie, která nikdy neměla vejít ve skutečnost. Pozdní Thyssenovo prozření, vyjádřené výstižnou větou "Měli jsme za to, že máme před sebou bohy; bohužel se však ukázalo, žde jde pouze o polokretény" naznačuje rozporuplnou obojakost pozice většiny dobového německého veřejného mínění. Sebevraždy lidí jako Hitler nebo Goebbels za těchto okolností byly jen logické a předešly stejně formulované judikáty budoucího norimberského soudu. Anatomie zrůdné pokleslosti a hnusu, který má i svůj vnějškový lidský rozměr, je vždy inspirující. A hlavně varující. Nejen pro Němce. (27.08.2007)